Hlavní stránka Návody Úpravy: přetaktování Haswell od Intelu – kompletní návod na přetaktování
Haswell od Intelu – kompletní návod na přetaktování
autor: Michal Šimonek , publikováno 21.11.2013
Haswell od Intelu – kompletní návod na přetaktování

S návody ohledně přetaktování se na PCTuningu setkáváme od nepaměti, to aby vaše sestavy podávaly ty nejlepší výsledky při minimálních nákladech. Dnes si naservírujeme na benchtable samotný Haswell – moderní procesor s vysokým potenciálem a velmi rozumnou spotřebou. Dostali jsme se až na 4489 MHz.


Ještě než se vrhneme na popis BIOSu, v krátkosti se podíváme na teorii taktování Haswellu. Abychom pochopili některé položky, vysvětlíme si je pomocí obrázků a krátkého popisku pod nimi. Pak přijdou na řadu už samotné výpočtové formulace.

Haswell v kostce

Haswell od Intelu – kompletní návod na přetaktování

Dva procesory ideální pro taktování jsme si uvedli v minulé kapitole. Jsou jimi i7-4770K a poté lidovější i5-4670K. U procesorů Sandy Bridge a Haswell známe pojem základní takt a poté takt turbo násobiče. Směle můžeme říci, že nezvedáme základní takt procesoru, ale jeho turbo násobič. Už v základu mají tyto procesory dostatečně naddimenzovaný výkon. Ačkoli je například základní takt modelu i7-4770K 3,5 GHz, procesor pracuje nejhůře na frekvenci 3,7 GHz při vytížení všech jader.

V praxi se dnes setkáme s procesory revize C0. Předprodukční samply vypadaly s taktováním ještě docela nadějně a 7GHz hranice taktu za pomoci tekutého dusíku byla možná, prodejní verze je ale už jiná Andersenova pohádka.

Haswell od Intelu – kompletní návod na přetaktování

Procesory Haswell disponují několika novými vlastnostmi a rozsahy napětí, je to patrné už z tohoto náčrtku. Tou nejpodstatnější změnou je vstupní napětí do procesoru a hlavně integrovaný napěťový regulátor, který je součástí procesoru. Samotné napětí je prvně upraveno na základní desce, kontrolér napětí na deskách stále najdete. To napětí, které jde do dalšího regulátoru v procesoru, se nazývá vstupní napětí (Vccin). Až poté samotný regulátor v procesoru dále přeupravuje a distribuuje napětí procesorovým jádrům, integorvanému grafickému jádru, cache, systém agentu a analogovému i digitálnímu IO v procesoru.

Z obrázku je také patrné, že například napětí IO ovlivní taktování PCIe sběrnice / pamětí / bclk. Samotná napětí zůstávají podobná jako u předchozí generace – 1,5 V pro standardizovaný profil pamětí, 1,65 V pro jejich extrémní profil a nebo pouhých 1,35 V pro nízkonapěťové moduly. Samotné vstupní napětí do procesoru mívá hodnotu okolo 1,8 V, lze ale také regulovat až například na více než 2,3 V! Procesorová napětí potom lze navýšit třemi způsoby až k hodnotám kolem 2 V.

Haswell od Intelu – kompletní návod na přetaktování

Z tohoto obrázku vidíme možnosti takzvaných strapů, a tím pádem taktování přes určité skokové kroky. Generátor taktu je totiž integrován v samotném SB (PCH). Samotné skokové změny, děličky BCLK, alespoň trochu připomínají světlé včerejšky u Intelu X58 a původního taktování. Je potěšující, že Intel garantuje tyto tři kroky, které by měly fungovat na procesorech Haswell K (bohužel, ostatní procesory toto neumožňují). Jsou jimi základní takt 100 MHz, následuje 125 MHz a 167 MHz. Od těchto hodnot můžete dosáhnout dalších 5-7 MHz k dobru na základním taktu sběrnice. Samotným strapem se změní dělička na PCIe sběrnici a komunikační DMI sběrnici, a to právě umožňuje taktovat dále.

První jednoduchou interperetaci si můžeme shrnout v pár vzorcích:

  • BCLK x Turbo (core) násobič = výsledný takt jádra procesoru
  • BCLK x cache/ring násobič = výsledný takt cache
  • BCLK x 1.33 x DDR násobič = výsledný takt pamětí (defaultně je poměr 1.33, manuálně lze měnit na 1)
  • (BCLK / 2) x iGPU násobič = výsledný takt iGPU (integrovaného gf. jádra)

Mnoho z těchto děliček a výsledných hodnot vidíte přímo v BIOSu, nemusíte je proto z hlavy vypočítávat. Pozor si však dejte právě při změně poměru DMI / PCIe, kdy najednou vysoké BCLK bude přes různé násobiče silněji měnit jednotlivé takty, zvláště operačních pamětí.

Haswell od Intelu – kompletní návod na přetaktování

K lepšímu taktovacímu potenciálu pamětí potom přispěla i paralelní komunikační cesta z procesoru k pamětem. Nazývá se T-topology a u Haswellu ji nabízí většina modelů desek.

Přehled pro overclocking a ladění

Nyní můžeme s klidným svědomím přejít k jednoltivým základům taktování. Většinu podrobnějších nastavení si potom vysvětlíme až přímo u BIOS obrázků. Prvně tedy pouze ty nejdůležitější nastavení, jejich limity a ukážeme si i zcela jednoduchý příklad běžného overlockera.

Pro některé z vás bude novým nastavením VCCIN, alias vstupní napětí. Toto napětí drtivá většina z vás nechává v BIOSu na automatické nastavení, je možné si ho ale nastavit ručně. Toto napětí musí být bezpodmíněčně větší než jakékoli napětí v procesoru (SA, IO, Cache, CPU)! Prvně vám může pomoci ustabilizovat procesor na hraničních taktech, případně snížit dokonce teploty. Podstatné je hlavně při extrémním taktování. Mělo by být zhruba o 0,4 V až 0,5 V vyšší než napětí jdoucí do procesorových jader. Platí jednoduchá poučka:

 
  • VCCIN = CPU Vcore + 0,4-0,5 V (např. VCCIN= 1,25V+0,4-0,5 V = 1,65 až 1,75 V)

Další je již klasické napětí pro procesor, jak jej známe CPU Vcore. Přesněji řečeno pro jádra procesoru. To má marginální vliv na samotný takt procesoru, ale počítejte s tím, že většina procesorů core i7 skončí asi na 4400-4500 MHz stabilně, některé kusy mohou dát pouze kolem 4200 MHz (core i5 jdou díky nižšímu zahřívání taktovat na vzduchu o něco lépe, připočtěte si tak 50 MHz nahoru). Ty excelentní naopak až kolem 4700 MHz stabilně.

Stabilním taktem nyní nemyslím benchmarky, ale opravdu test stability. Díky aktivitě na diskuzních fórech se setkávám často s větou „můj procesor je stabilně přetaktovaný na 5 GHz“ a pokud požádám já a nebo někdo jiný o důkaz v testu jako je OCCT, PRIME či AIDA 64 test, dočkám se později zklamaného překvapení, že procesor během pár okamžiků spadl. Ale prý to na některé hry stabilní bylo :-) Napětí pro jádra držte u i5 procesorů zhruba do 1,3-1,35 V, u procesorů i7 1,25-1,3 V. Zároveň sledujete teploty. Ty jsou alfou a omegou a i když procesor Haswell umí pracovat při teplotě jader nad 100 °C, bude přeci jen lepší držet se mezi 85-90 °C. Pro benchmarky můžete však použít i vyšší napětí (viz tabulka níže).

Napětí kruhové sběrnice CPU Vring voltage je často v BIOSu značené také jako napětí cache L3. Na automatiku je nastavené tak ,aby se v nečinosti podvoltovalo a takty L3 cache šly dolů. Pro přetaktování naopak bude potřeba od určité hranice nastavovat ručně. Na druhou stranu vliv taktu L3 cache je kupodivu mizivý na výkon procesoru. Napětí volte přibližně do 1,35 V, více je opravdu potřebné jen v krajních případech, kdy chcete mermomocí dosáhnout L3 taktu okolo 4,8 GHz na vzduchu a navíc i tak ne každý procesor to zvládne. Bezpečnější hodnota bude 1,25 V.

Další napětí v obvodu procesoru jsou analogové a digitální vstup / výstup alias CPU IO Analog voltage a CPU IO Digital voltage. Tato napětí hrají roli při přetaktování pamětí. Vyšší hodnota tu neznamená pokaždé lépe. Je třeba si s nastavením pohrát. Hodnota napětí analogového a digitálního nemusí být nastavena identicky. Běžně si vystačíte s 1,15-1,25 V. Pro benchmarky můžete i více.

O něco méně často potom budete pracovat s napětím jižního můstku PCH Voltage, ten může napomoci při vyšších taktech BCLK, a tím pádem ovlidnit související takty pamětí. Hodnota napětí 1,2 V bude více než dostatečná. S tím souvisí i takzvané PCH VLX napětí, které právě hraje podstatnější roli při zvyšování BCLK a dolaďování taktů RAM. Při nižších BCLK pod 100 MHz potřebujete vysoké napětí (1,7 V) a při BCLK vysokých (110+) naopak nižší hodnoty napětí kolem 1,1 V.

A nakonec DRAM napětí, tedy napětí pro paměťové moduly. Klasicky jako XMP profil je používáno napětí 1,65 V. Nic vám však nebrání dostat z operačních pamětí ještě vyšší frekvence. Paměti pracují dobře na vzduchovém chlazení i s napětími okolo 1,7-1,85 V. Pokud je chladíme netradiční metodou, pak Haswell s pamětmi škáluje velmi dobře a nebývá výjimkou, že overlcockeři napájejí paměťové čipy i více než 2,2 V!

Horní limity nejčastěji používaných nastavení jsem shrnul do tabulky. Berte prosím na vědomí, že udávaná napětí jsou orientační a jsou to zároveň horní napětí pro benchmarkování. Hodnoty pro stabilitu jsem uvedl v předchozích odstavcích.

Haswell od Intelu – kompletní návod na přetaktování

Jednotlivé nejdůležitější položky pro taktování vidíte v tabulce, pro zvětšení klikněte na náhled

Haswell od Intelu – kompletní návod na přetaktování

Druhá tabulka se zaobírá napětím CPU Vring / cache, takty a odpovídající procesorovou frekvencí. Na předchozích procesorech Sandy a Ivy Bridge běžela cache synchroně s takty procesorového jádra. Na Haswellu však může být jiná. Má to svou logickou úlohu z hlediska úspornosti energie v klidovém stavu. A zároveň, jak uvidíte, je vliv cache taktu poměrně zanedbatelný na celkový výkon procesoru. Samotný takt cache můžete mít klidně o 300-400 MHz nižší než samotný takt jádra procesoru. S hodnotami cache okolo 4 GHz si v praxi prakticky vystačíte. S vyšším taktem cache pochopitelně potom náležitě klesá stabilita systému. Teoreticky by bylo velmi obtížné snažit se ustabilizovat procesor na taktu 4800 MHz se synchronně pracující cache frekvencí (pochopitelně při highendovém vodním chlazení).

  • cache frekvence = CPU Core takt - 300 až 400 MHz, např. CPU= 4500 MHz, cache bude "ideálně" 4100 až 4200 MHz. Chybou by však nebylo, kdyby byla i nižší.

Haswell od Intelu – kompletní návod na přetaktování

Schéma a maxima jednotlivých děliček a násobičů pro Haswell

Po tomto teoretickém úvodu se přesuneme do prostředí BIOS obrazovek a vysvětlíme si ty nejpodstatnější i některé méně podstatné položky BIOSu.



 
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
58 čtenářů navrhlo autorovi prémii: 28.2Kč Prémie tohoto článku jsou již uzavřené, děkujeme za váš zájem.
Tento web používá k poskytování služeb soubory cookie.