Návod: Extrémní taktování s dusíkem pro začátečníky
i Zdroj: PCTuning.cz
Návody Článek Návod: Extrémní taktování s dusíkem pro začátečníky

Návod: Extrémní taktování s dusíkem pro začátečníky

Aleš Kaňák

Aleš Kaňák

29. 4. 2013 03:00 26

Seznam kapitol

1. Možnosti chlazení počítače 2. Nezbytné vybavení 3. Cenové relace a kde co koupit 4. Důkladná příprava – základ úspěchu
5. Důkladná příprava – izolace desky 1/2 6. Důkladná příprava – izolace desky 2/2 7. Výsledky sestavy Intel 8. Bonus: výsledky sestavy AMD

V dnešním článku bychom vás rádi blíže seznámili s taktováním za pomocí tekutého dusíku. Dozvíte se, jakou výbavu budete potřebovat a kde ji případně sehnat. Také si podrobně ukážeme, jak správně zaizolovat základní desku. Suma sumárum vám poradíme se vším do začátku extrémního přetaktování.

Reklama

Návodů na přetaktování rozličných platforem, procesorů nebo grafických karet jsme vám již přinesli nespočet. Doposud však chyběl podrobnější článek, který by se věnoval problematice extrémního přetaktování a úskalí s ním spojeným. To bychom chtěli v dnes napravit. Než tak však učiníme, tak si pro lepší zorientování v dané oblasti uvedeme většinu běžných i méně dostupných metod chlazení počítačových sestav. Ty jsme si dovolili rozdělit do dvou skupin od těch běžně používaných, až po ty extrémní včetně chlazení tekutým dusíkem nebo héliem.

Konvenční typy chlazení

Do první skupiny musíme zařadit vzduchové chlazení, které bylo za poslední desetiletí značně vylepšeno, i když jeho základní princip zůstal nezměněn. Nároky na chlazení počítačů stále rostly a z hliníkových pasivních chladičů postupem času vznikly například věžové chladiče s měděnou základnou, heatpipe trubicemi a hustě uspořádanými hliníkovými žebry doplněné o aktivní ventilátory.

Alternativou k tomu je vodní chlazení, které bylo ještě pár let zpět pouze výsadou hrstky počítačových nadšenců. Nyní se však doba mění a vodní chlazení se stává stále více běžným. Nemalý podíl na tom jistě má příchod již sestavených, all-in-one vodních okruhů, které nabízejí často vyšší výkon, a tím pádem nižší teploty než vzduchové chladiče. Problémem těchto setů je však ještě z části produkovaný hluk v zátěži, a tak pravý počítačový fanda nejspíše stále sáhne po vodním chlazení na míru odpovídajícím jeho sestavě. Další výhodou tohoto řešení může být vizuální zatraktivnění sestavy.

Návod: Extrémní taktování s dusíkem pro začátečníky
i Zdroj: PCTuning.cz

Z hlediska cen se dá solidní vzduchový chladič sehnat s přehledem do tisícovky a all-in-one vodník do 2500. Kvalitní sestavený vodní set však vyjde minimálně na 5000 Kč, a pokud hodláte chladit i grafickou kartou apod., tak se cena může vyšplhat až někde k 10 000 Kč včetně daně. Co však dělat pokud ani nejlepší vodník nestačí?

Nekonvenční a extrémní chlazení

U ne zcela běžných typů chlazení musíme zmínit Peltierův článek, který zjednodušeně řečeno pracuje na principu ochlazování jedné strany plochy a následném zahřívání té druhé. Pro dobrý chladící výkon je však zapotřebí odvádět neúměrně vysoké odpadní teplo. S tím souvisí a vysoká energetická náročnost samotného článku a riziko kondenzace. To je i největším důvodem, proč se tato metoda chlazení počítačů příliš neuchytila.

Návod: Extrémní taktování s dusíkem pro začátečníky
i Zdroj: PCTuning.cz

Jistým řešením je kompresorové chlazení, nejlépe ještě zapojených kompresorů v kaskádě za sebou. Od toho vyplývají názvy jako single stage, two stage, three stage případně cascade stage cooling. Na základě konfigurace okruhu je možné dosáhnout teploty chladícího tělesa okolo -50 až -120 °C. Cena takových zařízení začíná až někde dvounásobku těch nejlepších vodních chlazení. Pokud se to však s nastavením teploty okruhu příliš nepřežene, tak nevzniká kondenzace a sestava se dá používat prakticky nepřetržitě. Kompresorové chlazení je navíc možné kombinovat například s vodním okruhem a dochlazovat jeho médium – meze se zkrátka nekladou. Je však zapotřebí počítat s tím, že kompresorové chlazení si také vezme nějaký ten W (ne-li kW) ze zásuvky a nepatří zrovna k těm tichým, pokud je kompresor aktivní.

Návod: Extrémní taktování s dusíkem pro začátečníky
i Zdroj: PCTuning.cz

Poslední tři typy chlazení se používají hlavně v průmyslu, zdravotnictví, ale také novodobě u extrémního přetaktování. Prvním z nich je suchý led – oxid uhličitý v pevné formě. Jeho teplota činí -79 °C a z pevného skupenství rovnou sublimuje, neboli netaje a přechází rovnou do plynného skupenství. Dalším kandidátem je kapalný dusík – tedy Liquid Nitrogen, LN2 nebo také LIN. Má velmi nízkou teplotu -196 °C, a poskytuje tak solidní chladící schopnosti. Poslední extrémní možností je chlazení vzácným plynem – kapaným héliem (LHe). To má dokonce teplotu -269 °C, což je o pouhé 4 stupně výše než absolutní nula (273,15 °C). Vzhledem k tomu, že se jedná o vzácný plyn, je jeho použití v extrémním přetaktování naprosto výjimečné a běžně se používá suchý led nebo právě kapalný dusík.

Předchozí
Další
Reklama
Reklama

Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.

Reklama
Reklama