MSI MOA 2009 - Světové finále taktování v Pekingu | Kapitola 3
Seznam kapitol
Nedávno jsme vám přinesli reportáž z účasti našeho týmu na Evropském finále Master Overclocking Arena, pořádaným společností MSI v Mnichově. Náš tým se umístil na šestém místě, a zdálo se, že finále v Pekingu nám o vlásek uniklo. Nakonec nás ale vybrali a my jeli do Číny reprezentovat Česko-Slovensko, zde je reportáž z této prestižní akce.
Jak už jsme u těchto reportáží zvyklí, jsou spíše odpočinkovým tématem na víkend, tedy půjde spíše o pokoukání než mnoho čtení. Úvod byl sice trochu delší, snad nám to odpustíte. Zážitků z této exotiky je tolik, že sem tam bude nějaký delší popis ... ale nudit vás určitě nebudu.
Česká zástava, průvodce účastníka akce v angličtině, pár Juanů a dárek od MSI. Jeden čínský Juan přijde asi na 3,3 Kč. V Číně rozhodně není levně, neplatí to ale pro všechno. Jídlo, TAXI a běžné věci jsou hodně levné. Elektronika stojí víceméně stejně jako u nás, velice drahé je bydlení. Čtyřpokojový byt v novostavbě vyjde v přepočtu mezi 4-5 miliony korun. Obecně je draze hlavně pro cizince, jak nejste Číňan, napálí vám cenu i stonásobně ...
Letěli jsme z Vídně přímou linkou, jak už víte, cesta trvá 9 hodin a náš lety byl klidný. Na obrázku naše letadlo po přistání v Pekingu ..
Terminál 3 je určen pro mezistátní lety a tak jsme tam hned potkali Dánskou výpravu. Čekalo nás ještě vyplnění prohlášení, že nemáme chřipku a měření teploty. O to se starají termo-kamery, v případě vysoké teploty, jdete ihned na karanténu ... sestřičky byly připraveny, viděli jsme je.
U celní kontroly jsem se zasekli minimálně na 20-30 minut. I přesto, že je celníků deset, jde to hodně pomalu. Pak už je cesta do města volná ..
Aby se mezi letadly a cestujícími nemotali různá individua, jak to známe třeba z Ruzyně, je odletový terminál fyzicky oddělen od zbytku letiště. Neexistuje jiný způsob jak se sem dostat, než vlakem. Ten jede jen pár minut, a jste na druhé části letiště. Všude kolem kolejí byly ostnaté dráty ..
Letiště samotné je velké jako celá Praha, tedy se musíte i mezi Terminály svézt Busem. Ten je samozřejmě zdarma a jede zhruba deset až patnáct minut. Zástupce MSI, který na nás čekal neuměl ani slovo anglicky a domluva byla hodně složitá ... tohle si dobře zapamatujte, ještě na to přijde řeč.
U dalšího Terminálu bylo rušno, a čekali zde již další účastníci zájezdu. Na další Bus čekali Dánové, Poláci, Tchajwanci a Singapůrci. Čekali jsme zhruba půl hodiny, v Číně se načas zásadně nejezdí. Když vám někdo řekne, že je Bus na cestě, počítejte s ním nejdříve za 30 minut ..
Náš Hotel byl jen pár minut od Olympijského stadionu v nově zbudované části města, kvůli hrám v roce 2008.
Vjezd do areálu i samotný Hotel hlídalo několik policistů. V souvislosti s tím si odnáším také jeden poznatek, každý třetí Číňan je asi policistou. Ti stojí úplně všude, na každém kruhovém objezdu, u restaurací ... prostě všude.
Hotel byl nový, a celkem hezký. Bylo ale vidět, že Olympiáda je pryč a Hotel do budoucna nemá moc smysl. Bar i Restaurace byla zavřená, a Hotel prázdný. Personál, jako je v Číně obvyklé, neuměl ani slovo anglicky a dohoda byla těžká a vtipná.
Tak tohle by se mi domů líbilo ..
První obrázek ukazuje výtahy, já bydlel v prvním patře ... a stejně jsem jezdil výtahem. Na druhé fotografii je ještě jednou Lobby Hotelu, v rohu je stolek slečen od MSI, které uměly anglicky. Hurá!
Pokoj byl příjemný, klimatizace fungovala a dokonce i internet byl k dispozici. Byl sice pomalý, i tak se jedná o velký úspěch. V Číně je internet hodně kontrolovaný a má k němu přístup je malý okruh obyvatel, to se stále nezměnilo.
Celý pobyt jsem se divil, že ve městě se čtrnácti miliony obyvatel, jsou ulice prázdnější než u nás v okresním městě. Je to ale tak, místní lidé zřejmě žijí doma a na ulicích se mnoho nepohybují.
Zato silnice praskají ve švech. Pořád a stále je zácpa, ať jedete ve dne nebo v noci. Dokonce i přes víkend jsou silnice přeplněné. Překvapením pro nás byl vozový park místních. Žádné vraky tady nečekejte, tady jezdí lepší auta než u nás v Praze! Mě se zdálo, že každý třetí Číňan jezdí v Audi A8 (že by čínské kopie?).
Dokumentární filmy o Číně nelhali, kolo je stále pro většinu obyvatel každodenním chlebem .. no uvidíme to i na dalších fotografiích.
Už jsme jen kousek od Náměstí Nebeského klidu. Cesta Taxíkem přes půl města, v zácpě nás vyšla na zhruba 50 Kč, což je ale univerzální taxa za jakkoliv dlouhou jízdu po městě. Nevím, zdali jejich auta nejezdí na vodu ... za ty peníze. Litr benzínu zde vyjde na 11 Kč.
S blížícím se středem města přibývají i obchůdky se suvenýry, které zakoupíte za pakatel. Dole potom vidíte vylepšené motocykly do nepohody. Špatně okopírovaný Velorex ...
Trochu lepší obchod se suvenýry a uměním z plastu
Jedna z bran vedoucí do vnitřního města
I zkušení cestovatelé se občas ztratí, místní turista nám ukázal mapu ... byla psaná Čínsky.
Náměstí Nebeského Klidu je atrakce ze všech největší, stát uprostřed Čínského vesmíru se jen tak někomu nepodaří. Náměstí stráží velký vůdce Mao nad nebeskou Bránou do Zakázaného města. Dovnitř se dostane málokdo, jsou zde neskutečné fronty. My tuto oblast prozkoumáme řádně až v říjnu ..
Asi 70 kilometrů severně od Pekingu je nejprofláknutější místo s fragmenty Velké Čínské zdi - Badaling. Každý průvodce vám poví, že máte jet jinam, kousek dál kde nebude tolik turistů. Tohle místo je ale nejblíže. Slabé dvě hodinky taxíkem vás přijdou asi na 1000 Kč, což je znatelně více než při jízdě městem, rozpočteno na čtyři osoby to je ale láce.
První večeře byla v Americkém stylu ... v Hard Rock Cafe Beijing
Nápis nad vstupem se každý měsíc mění, dle nálady nebo pořádané akce ..
K jídlu jsme měli připravené rozmanité menu formou švédských stolů. Na výběr bylo spousty druhů masa, zákusků, zeleniny, suši a plno věcí, co ani nevím z čeho byly. K tomu všemu nám servírky, které vypadaly na 12 let (kolega se ptal, bylo jim přes 20), roznášeli nápoje. Já jsem si dal místní pivo Tiger, ze kterého mi pak bylo celou noc hodně zle. Tigra už nikdy více!
Restauraci zdobí solidní vitráž, uprostřed sedí Král. Kolem osmé hodiny začala hrát místní kapela živě, a Číňan zpíval a hovořil anglicky, což mne hodně překvapilo. Zpěvák musí být také King, protože je jeden z mála v Pekingu ...
Kolem deváté se lokál začal plnit, zřejmě šlo o vyšší třídu, žádní mladí ale byznysmeni v sakách. Jinak prostředí bylo skvělé, jak jsme v Hard Rock Cafe zvyklí, plné skutečných rockových reálií. Američané si v obchůdku zakoupili tričko, a měli suvenýrek domů. Poté už jsme se sebrali a po hodině jízdy Busem, zapadli zcela mrtví do postelí ...
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
