MSI OverClocking Arena 2009 - EU finále v Mnichově | Kapitola 2
Seznam kapitol
Před časem jste měli možnost se zúčastnit regionálního předkola soutěže v přetaktování od MSI, které jsem pořádali on-line. Z tohoto klání vyšli dva vítězové, kteří odjeli reprezentovat Česko-Slovensko na evropské finále do bavorského Mnichova. Našemu týmu se celkem dařilo, ale finále v Pekingu nám nakonec o vlásek uniklo.
Loňský ročník MSI OVerClocking Arena se nesl v duchu souboje hrdinů v aréně, celá akce byla koncipována jako zápas Gladiátorů, kdy přežije jen ten nejlepší. Ani tento rok se akce neobejde bez hlubšího kontextu, tentokrát jde o fair play Olympijských her. MSI se tentokrát hrdě hlásí k olympijské myšlence soupeření na nejvyšších metách, proto jako výchozí bod zvolili Olympijský stadion v Mnichově. Celá tato "OC Olympiáda" se ukončí příznačně na Olympijském stadionu v Pekingu letos v srpnu. Právě o účast v Pekingu se v Mnichově bojovalo, a kdo vyhrál se dozvíte až na konci článku. Protože komplex Mnichovského Olympia parku je nádherný a architektonicky fascinujícím dílem, pojďme si o něm něco v krátkosti říci:
Spolková republika Německo byla vybrána jako pořadatel 20. letních olympijských her v roce 1972. Za místo konání byl zvolen Mnichov, metropole Bavorska. Po 36 letech tak plál olympijský oheň opět v zemi, která zneužila olympiády k propagaci nejstrašnější ideologie na světě (1936). Tohoto stínu si byli vědomi politici a především porota architektonické soutěže na řešení nového sportovního areálu. Chybělo však jen velmi málo a dnes mohly stát v Mnichově konvenční sportoviště, jejichž koncepty se víceméně blížily dobovému standardu. Zásluhou Egona Eiermanna, předsedy poroty, a mnoha hlasů vlivných politiků však pověření k realizaci získal pětačtyřicetiletý Günter Behnisch (jeden z nejznámějších Německých architektů).
Behnischův koncept stanových střešních konstrukcí, které přirozeně a nenásilně tmelily všechna sportoviště v jeden harmonický komplex, nebyl novátorský. Lanové konstrukce takového rozsahu totiž již v roce 1967 použil Behnischův kolega Rolf Gutbrod na Expu '67 v Montrealu. Za autora těchto konstrukcí však musíme 100% považovat německého konstruktéra a statika Freie Otta. Stanové konstrukce byly v tehdejší době konstruktérských výkonů v architektuře národním pokladem Německa.
Jako motto mnichovské olympiády byly zvoleny: "Olympijské hry v přírodním prostředí, s krátkými vazbami; festival múz a sportu". Aby tuto myšlenku pořadatelského výboru v čele s Willi Daumem Günter Behnisch uspokojil, spojil se s již zmiňovaným mistrem plochých konstrukcí - inženýrem Freiem Ottem, se zahradním architektem Güntherem Grzimekem a s grafickým designérem Otlem Aicherem. Olympijský komplex v Mnichově je tedy skutečnou týmovou prací.
Lokalita na periferii Mnichova nabízela velký potenciál. Behnischův tým přemodeloval haldy stavební suti, která sem byla po skončení války z nálety zdecimovaného Mnichova navážena, do podoby zelených kopců. Největší dominantou je nejvyšší z nich, evokující zelený Řecký Olymp. Původní nezajímavý Nymphenburský kanál byl prohlouben a rozšířen do příjemné podoby menšího jezera. Celým parkem je protkána transparentní ocelovo-perspexová střecha, která zastřešuje sportoviště i navazující veřejné prostory. Areálu vévodí 290 metrů vysoká televizní věž. Prostředí vskutku šité na míru "pokojným a šťastným hrám", o nichž snili mnichovští radní.
Největší stavbou v areálu je Olympijský stadion. Stanová střecha zakrývá většinu jeho hlediště a chrání diváky před deštěm. Sofistikovaná nosná konstrukce budí i po 30 letech nebývalý obdiv. Její pozorování je požitkem, snad pro z přírody pocházející inspiraci Freie Otta. Součástí sportovišť byl také komplex ubytoven sportovců, které se dodnes využívají k bydlení. Celý Olympijský park tvoří několik stadionů, které jsou jen pár minut od sebe, není nutné dlouze přejíždět mezi halami. Celý komplex je dodnes masivně využíván obyvateli Mnichova, kteří zde nacházejí zelenou oázu klidu, slavnou koncertní halu i obrovský plavecký areál.
I když jsou Olympijské hry symbolem stmelení národů, předobrazem pro Fair Play a společným bojem za světový Mír, byly hry v roce 1972 nejčernějšími hrami v novodobé historii sportu. Staly se dějištěm Palestinské odplaty za dvě vyhlazené vesnice Izraelem. Skupina teroristů unesla a zavraždila jedenáct Izraelských sportovců, za něž se ale později Izrael o to krvavěji pomstil a zabil slepě i mnoho nevinných lidí. Pokud příběh neznáte, sežeňte si film Mnichov od S. Spielberga, ale berte ho s velkou rezervou. Maskotem her byl vtipný jezevčík (vidíte ho na obrázku), který bohužel skončil zapomenut v tratolišti krve na Mnichovském letišti.
Slovensko-česká výprava - Nalevo Marek, u stolu Dušan a všemu velí český zástupce MSI, Radim. Nástup byl každý den v 9:30 ráno.
Hotel Karl Theodor je jen několik minut pěšky od Olympia Parku, jedná se o zajímavý hotelový komplex, původně postavený pro sportovce Olympioniky. Každý pokoj je malý samostatný "byteček" i se sporákem.
Hromadný přesun do dvou připravených autobusů, všech účastníků bylo kolem osmdesáti. Bylo sedmnáct soutěžních týmů, několik desítek novinářů a pořadatelé. Kufrů všichni měli, jako když v roce 1990 jela celá ČR do Bibione.
Po několika minutách jízdy jsem byli na místě. Akce se konala ve V.I.P. zóně Mnichovského stadionu. Hvězdy stoupají po červeném koberci vzhůru.
Řek Hipro5 si ještě před soutěží "modoval" triko, aby mu nebylo horko. Nezbytná cigareta je jeho poznávacím znamením.
Na recepci vás uvítaly dvě sličné hostesky, které provázely účastníky kompletně celou dvoudenní akcí. Pokud jste něco potřebovali, stačilo si jen říci. Kromě nich byl k dispozici perfektní personál, který opravdu každou minutu nosil nápoje všem přetaktovačům a účastníkům akce.
OC Olympijský oheň - symbol celé akce
Soutěž se konala ve velké místnosti, ve středu oddělené stojany s produkty MSI. V každé polovině bylo umístěno několik stolků, kde se taktovalo. Všimněte si velké TV uprostřed, na ní byly zveřejňovány aktuální výsledky.
Recepce byla umístěna přímo proti vstupním dveřím. Za pomyslnou hradbou z přerostlých krabic od desek MSI Eclipse se skrýval "sklad" hardware. Pokud se vám podařilo něco zničit, mohli jste si zde vyzvednout nový kousek. Počet náhradních kousků byl ale omezen.
Focení na stadionu
Těsně před zahájením celé akce, bylo ještě hromadné focení na stadionu. Připadal jsem si jako na školním výletě, a nebyl jsem sám. Většina účastníků se vrátila do dětských let a pobíhali a odmítali se posadit na místa, po chvilce se ale školku podařilo dát dohromady a připravit na fotografii. MSI OverClocking Arena 2009 byla zahájena výstřelem ze startovací pistole kolem 10:00.
Finální, oficiální fotografie (pro zvětšení klikněte). Já jsem se trochu schoval, ale zbytek Česko-Slovenské výpravy bez potíží najdete.
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
