Jak se nám (ne)dařilo s Phenomy II | Kapitola 3
Seznam kapitol
Na sklonku minulého týdne se kolega Zdeněk Obermaier v novince chlubil svými prvními zkušenostmi s procesory AMD Phenom II chlazenými kapalným dusíkem. O víkendu jsme se proto pustili do práce s nadějemi na nový světový rekord v 3Dmarku 06 a bohužel vám už předem musíme říct, že není Phenom jako Phenom...
Jako první jsme se rozhodli vyzkoušet papírově slabší desku Asus M3A78-T s prvním ze tří 940tek. Během prvních pěti minut se dostáváme na 5 GHz, napětí procesoru je cca 1,6 V, ostatní hodnoty jsou na defaultu, taktujeme pomocí zvyšování násobiče, který je v tuto chvíli na hodnotě 25×. Procesor je stabilní, dokážeme projít 3DMark 06 i Super Pi, ale všechny výsledky jsou slabé. Ve 3DMark 06 nahrajeme jen okolo 25 000 bodů (grafiky jedou v tuto chvíli na default), SuperPi spočítáme za cca 16 sekund.
Ladíme tedy dál, ale pro 5,2 GHz už musíme zvýšit napětí na maximálních 1,7 V, víc nám deska neumožní dávat. Chceme však jít dál, zkoušíme proto zvedat a ladit i detailní nastavení jednotlivých napětí, frekvence všech sběrnic i teploty. Nakonec dojde i na OC utilitu OverDrive od AMD, ale ani s ní není situace jiná a můžeme sice nastavit násobit třeba na 27×, ale CPU-Z nám ztuhne během prvních pěti kol. Tudy tedy cesta nevede, sundáváme komín, procesor dáváme do teoreticky lepší Asus M4A79 Deluxe a jdeme ladit znova.
S druhou deskou se situace de facto opakuje. Hned na první pokusné nastavení bootujeme na základní pokusné frekvenci 5 GHz, nyní při napětí 1,55 V a vše jede bez jediného problému. Zvyšujeme proto násobič procesoru na výslednou frekvenci 5,2 GHz, ale počítač tuhne a rozjede se až při napětí procesoru 1,7 V. Pokud chceme opět zvýšit násobič, musíme opakovaně přidávat napětí, takže na frekvenci 5,4 GHz už jedeme na 1,85 V. Počítač je stabilní, ale vysoké napětí nám říká, že se asi daleko nedostaneme. Bohužel je tomu tak, pro další pokusy už do procesoru musíme dávat maximálních 1,9 V. Do Windows tak nabootujeme na 5,5 GHz, dál už taktujeme pomocí AMD OverDrive.
Poslední stabilní frekvencí, kdy dokážeme projít SuperPi je nakonec 5,6 GHz, tedy násobič nastavený na 28× a napětí procesoru pochopitelně maximálních 1,9 V. Screeny z CPU-Z dokážeme dělat ještě na 5,7 a 5,8 GHz, ale procesor poté okamžitě padá a jsem si téměř jist, že kdyby deska uměla dávat do procesoru třeba 2,1 V, dostaneme se o velký kus dál, třeba i na kýžených 6 GHz. Zkoušíme proto dál experimentovat, tentokrát jdeme cestou zvyšování FSB a o něco nižšího násobiče. Výsledky jsou však vždy podobné, nad frekvenci 5,6 GHz se prostě nejsme schopni dostat ani při teplotě procesoru pod -150 °C.
Pod rozmražení desky a výměně první 940ky za druhý kousek se celá situace opakuje, opět kroužíme okolo 5,5—5,6 GHz při napětí procesoru 1,8—1,9 V, ale při vyšší frekvenci procesor vždy padá a k magické hranici 6 GHz se vůbec nedokážeme přiblížit. Všechny tři procesory jsou ± 150 MHz úplně stejné. Takže jak mohli slavní overclockeři jako je právě Team Finland tak snadno překonat 6 GHz a všichni se tváří, že je to úplně normální? Po chvíli hledání a pár telefonech se zdá být vše vysvětlené. AMD totiž pro účely rekordů a největších show vybralo několik desítek procesorů, které už odzkoušené posílá svým dvorním ladičům. Jde pochopitelně o ty nejlepší z nejlepších vyrobených čipů, kde se pochopitelně najdou kusy, které dají přes 6 GHz a myslím, že časem se třeba najde i kousek, který zvládne 6,5 GHz.
Tedy nepochopte to zle. OC 5,6 GHz je nárůst frekvence o 86 %, což je u highendového procesoru vynikající výsledek (maximální OC u Core i7 Extreme 965 je "jen" 70 %) a při těch napětích je reálné, že běžně v prodejích lze narazit na kusy, které například při 1,45 V dají okolo 4,5 GHz, což jsou fantastické procesory chladitelné vodou nebo i highendovým vzduchem. Jenže pro dělání světových rekordů prostě potřebujete ony výběrové kusy, které dají při slušném napětí 6 GHz, takže s nimi lze experimentovat i výše.
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
