Projekt UDesk: tiché PC zabudované do stolu – dokončení | Kapitola 5
Seznam kapitol
V prvním článku o moddingovém projektu UDesk jsme se zabývali hrubou stavbou. Dnes se podíváme na finální úpravy, systém chlazení, oplétání vodičů zdroje a konečně i na osazení komponent. Vše je opět doplněno různými radami a tipy pro začátečníky i pokročilejší nejen v oblasti tuningu a moddingu PC.
Dokumentace bývá nedílnou součástí projektu, obzvláště pak ta obrazová. Často je téměř rovnocenná se samotným technickým provedením. Na zahraničních fórech je oblíbený styl prezentování své práce pomocí tzv. worklogu, který není ničím jiným než poměrně detailním záznamem aktivit prováděných na projektu. Hlavním prvkem takového worklogu jsou pak fotografie.
Jak tedy správně fotit pro dokumentaci? Odpověď na tuto otázku by vydala možná i na několik knih, my se zde ale seznámíme jen s nutnými základy. Rozlišoval bych tedy tři hlavní oblasti, na které se zaměřit: fotoaparát, prostředí a samotný produkt.
K focení bude pochopitelně potřeba nějaký fotoaparát. Možnost fotit něco mobilem bych zde raději ani neuvažoval, obzvlášť pokud chcete svoje fotky někde prezentovat. Na fotoaparátu by měla být možnost alespoň základního nastavení, především korekce expozice. Ta je užitečná pro vyladění fotografie v nestandardních světelných podmínkách, například pokud fotíte nějaké podsvícení a chcete tmavší fotku. Pokud máte možnost použít nějaký lepší fotoaparát s manuálním nastavením tak máte velkou výhodu – možnost ladit hloubku ostrosti, dobu uzávěrky, citlivost snímače a další dává fotografovi značnou kontrolu nad výsledným snímkem.
Fotoaparát není ale jedinou součástí důležitou pro focení. Ke speciálním scénkám bude nutný například i stativ. Není totiž ve schopnostech člověka udržet fotoaparát nehybně po celou dobu expozice, pokud není obzvlášť krátká. Nahradit stativ lze částečně pomocí štosu knížek a podobně, ale není to ono. Snížit čas expozice přídavným osvětlením pomocí běžného blesku se vyloženě nedoporučuje.
Potřeba fotoaparátu je asi každému jasná, co ale s tím jde ruku v ruce je prostředí, ve kterém chcete fotit. Tato část focení je pro fotografa možná to nejobtížnější. Musíte totiž řešit správné nasvícení objektu, což znamená seznámit se se zdroji měkkého a tvrdého světla (rozmazané vs. ostré stíny), různými teplotami osvětlení, a také výběrem vhodného pozadí. Pro začátek může postačit nějaká lampička a malý soft box (bílá krabice, do které se z několika stran svítí a focený objekt se umístí dovnitř), ale to značně limituje velikost. Na vyfocení většího dílu, nebo například celé skříně, bude potřeba pozadí o rozměrech i několika metrů a to už není zas tak jednoduché v amatérských podmínkách postavit a už vůbec ne správně nasvítit – koneckonců od toho jsou profesionální ateliéry.
Při rozhodování o tom, jak správně fotit, hraje roli i ta součástka, kterou se snažíte vyfotit. Její velikost a tvar bude určovat, jakou hloubku ostrosti nebo ohniskovou vzdálenost budete volit. Barva objektu a struktura povrchu zase bude určovat osvětlení a barvu pozadí, aneb bílé na bílém se nefotí nejlépe, stejně tak jako lesklé plochy s přímým osvětlením.
Dokumentování nekončí stisknutím spouště. Fotografie je potřeba nějak organizovat a obvykle i dále upravovat. Na to můžete pořídit nějaký placený software, nebo sáhnout po nějaké odlehčené free verzi. Zde bych zmínil například Picassa nebo Zoner Photo Studio Free, z nichž preferuji ten druhý. Nakonec fotky ještě někam nahrát na web, předtím však nezapomenout vhodně ořezat a zmenšit do rozlišení od 600p do 1200p. Nikdo nechce čekat týden, než se mu načtou vaše obrázky, navíc ve vyšším rozlišení jsou vidět více jak nedostatky focení, tak nedokonalosti u samotného výrobku.
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
