Pimp my Computer 11 - Sedm teček 1/2 | Kapitola 3
Máme za sebou první desítku upravených skříní a ani ta samozřejmě není konečná. V tuto chvíli nemůže tedy následovat jiná, než magická 11 část. Tentokráte už však nečekejte nic speciálního, opět jsme vylosovali jednoho z našich čtenářů a v tuto chvíli již je otestována a nafocena jeho stávající počítačová skříň. O co se tedy jedná? Začíná Pimp my Computer 11!
Upřímně musím říci, že právě takto na mě tato case působí. Je to opravdu takový temný rytíř IBM, jelikož se jedná o velmi masivní a stabilní middle-tower, jež se svojí výškou blíží spíše k menším big-towerům. Zároveň však naznačuje svojí obratnost poměrně malou šířkou. Mezi jeho zbraně patří především velmi tichý chod (což není v tuto chvíli úplně pravda) a především nadčasové vymoženosti v podobě bezšroubkového systému uchycení karet, či velmi příjemně funkční mechanismus sundávání bočnice. Stejně tak není na svou dobu nejtypičtější barevné provedení v matně šedo-černém odstínu, který se stane hitem až o několik let později, než byl tento počítač sestaven.
Tak tohle je ten zázrak - když člověk nevídí, co je uvnitř, vypadá velice udržovaně.
To
by byla taková velmi stručná charakteristika tohoto chrabrého
bojovníka, na němž jsou stopy mnoha bojů již velmi patrné.
Pravděpodobně bude zvyklý i na nehostinné podmínky. Všechna jeho
zákoutí jsou totiž přímo obalena vrstvou prachu a to i přesto, že
majitel, respektive majitelka prý celý počítač pravidelně vysává.
Stejně tak ale vystupují jizvy v podobě škrábanců na bočnicích nebo
čelním panelu.
Dost ale fantazie, teď už pouze čistá realita.
Projdeme si teď postupně celý exteriér skříně a pak nakoukneme i do
jejich útrob. A nemůžeme začít ničím jiným, než čelním panelem. Já
osobně si nemůžu pomoci, ale hned na první pohled je vidět, že se jedná
o case od IBM, tato case prostě nese velmi výrazné rysy této značky.
Otvor v předních dvířkách nabízí příjemný komfort při použití mechaniky.
Panelu dominuje především rozsáhlá perforace v plastovém odlitku, ta je navíc ještě doplněna o další nasávací otvory ve spodním a pravém žlábku, pokud to tak mohu nazvat. Prostor pro sání studeného vzduchu zpřed skříně je tedy dostatečný. To rozhodně oceňuji, škoda je, že zde chybí nějaký ten prachový filtr. Dříve toto však nikdo příliš neřešil.
Při pohledu přímo zepředu či zezadu je patrné, o jak úzkou case se jedná.
Po pravé straně se pak nachází power tlačítko, jež je obklopeno diodami indikujícími stav disku a počítače. Reset však budete hledat marně. Opět si asi výrobce řekl, že reset není třeba a proto tu není. Pod tlačítkem se pak ještě nachází nenápadná plastová krytka, která ukrývá pozici pro dvojici předních USB. Ty však konkrétně u této case instalovány nebyly, takže je pozice zaslepena.
Tak trochu nepochopitelně působý výstupek nahoře u čela case - jako úchyt nevím, nevím...
Horní část pak překrývají plastová dvířka, která již na první pohled nevypadají příliš festově. Jednoduše se dost kroutí. Svůj účel však splňují. Výhodou může být i otvor pro mechaniku, takže v případě použití optické mechaniky není třeba otevírat dvířka. V podstatě se jedná o naprosto typické provedení serverové skříně typu tower.
Už to začíná - prach je všude. A jaký příjemný šuplík na CD.
Pokud dvířka otevřeme, tak mimo již prozrazené optické mechaniky a spousty prachu se zde nachází ještě stará FDD mechanika a jedna velká 5,25“ pozice pro další optickou mechaniku. V našem případě není instalována a především zde není ani záslepka, takže vzniklý otvor patrně sloužil jako úschovna na CD – soudě podle jednoho zapomenutého kusu.
Nožičky jsou pevné, kvalitní a odizolované - přední se dají vyklopit do boku pro větší stabilitu.
Pod disketovou mechanikou se ještě nachází perforovaná záslepka velikosti 3,5“, takže logicky se jedná o druhou pozici této velikosti, opět nevyužitou. Naproti tomu v horní části je ještě jakýsi plastový roh, jehož účel nejsem schopen pochopit. V podstatě pouze zbytečně zabírá místo a z druhé strany je dutý, může tedy sloužit maximálně pro přenášení case, i když zrovna tuto těžkou case nosit za plastový předek – asi bych neměl odvahu.
A jsme v epicentru - takhle vypadaly přední nasávací mžířky...
Pro potřeby čištění je možné odejmout i perforovanou mřížku, o které jsem již hovořil, ve chvíli, kdy jsem tak já udělat, říkal jsem si, že možná jsem si mohl takový výhled ušetřit. No posuďte sami – na prachové filtry a každodenní čištění to nevypadá, že? A již předem mohu prozradit, že to rozhodně není všechno.
Postupně se dopracováváme i k bočnicím - ty jsou velmi pevné a pasivní..
Postupně se však dostáváme i k bočnicím. Strop, ani pravá bočnice nejsou nijak zajímavé, snad jen tím, že se vlastně jedná o jediný propojený kus – prostě jednoduchý pevný plech s černou povrchovou úpravou. Jiné je to však v případě levé bočnice, přes kterou je možné dostat se do útrob. U přední části case, tedy v levé části bočnice je totiž velmi decentní zámek. Jeho funkčnost však nebylo možné ověřit, jelikož klíč s case nedorazil. Naštěstí ale byl odemčený. K zámku však patří i klika a ta je zde přímo uprostřed. Vypadá opět velmi nenápadně a přitom je úžasně funkční. Stačí jednoduše chytit a táhnout, klička se vyklopí, odjistí bočnici a ta jednoduše vyjede dozadu. Nehrozí žádné poranění o hranu plechu a není třeba ani silné ruce či prsty. Prostě jednoduché i pro malé dítě.
Mechanismus otevírání bočnice bych hodnotil na jedničku - příjemné po dlouhé době.
No a díky odkrytí bočnice se pomalu dostáváme i k interiéru, takže si dovolím přejít na další stránku.
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
