ASUSevolution - skříň podle Republic of Gamers | Kapitola 3
Seznam kapitol
Co byste udělali, kdyby Vám někdo poslal novou hliníkovou skříň za tři tisíce a k tomu další hardware? Mě nenapadlo nic lepšího, než tu case jednoduše rozřezat. Říkáte si, že jsem se teď asi zbláznil! Ale ten, kdo byl na letošním Digitexu v Brně, už asi začíná chápat. Chcete vidět, jak vznikala skříň s přezdívkou ASUSevolution?
A dostáváme se k další velmi důležité fázi, kterou je přední část. Zde je asi všem už dopředu jasné, který že materiál se stane tím hlavním stavebním. Ano, samozřejmě půjde o plexisklo. Dlouhou dobu jsem však přemýšlel, zdali zvolit raději rovnou červené (tedy barevné) plexi, s nímž mám již řadu zkušeností, anebo kombinovat barevné a čiré plexi.
Zvítězila však druhá možnost, jelikož se mi v hlavě rodily další a další nápady, jak vlastně bude přední polovina case vypadat. Dalo by se dokonce říci, že přesnou podobu jsem si ujasnil až těsně před dokončením. To bych ale zase zbytečně předbíhal. Zpět tedy k plexisklu. Jelikož mám rád spíše kulatější tvary (teď nemluvím o ženském pohlaví), tak jsem ihned zamítl myšlenku, že by všechny hrany byly lepené. Chtěl jsem využít i zkušeností s ohýbáním plexiskla, i když u čirého extrudovaného plexiskla je to zase o něco složitější. Čelní spodní a vrchní hrany jsou tedy ohýbané a to podle speciálně vytvořené formy. Rádius je totiž poměrně velký a tak by nešlo ohýbat standardně přes hranu.
Části bočnic však bylo třeba nalepit. Zde by ohyb aplikovat nebylo možné. Kdo se kdy zabýval lepením plexiskla, tak ví, že největší problémem je praskání hrany způsobené vnitřním pnutím materiálu. Za něj mohou chemické přísady většiny běžně dostupných lepidel na plasty. Plexisklo je však právě jedním z plastů, který je na tento jev extrémně náchylný. Proto jsem kontaktoval několik firem, které se lepením čirých plastů zabývají, a v několika z nich jsem se dostal stejné odpovědi. Nejlepší je lepidlo značky Acrifix. Problém však nastal, když jsem lepidlo chtěl objednat. Balení je totiž vždy minimálně 1Kg, což je pro moje účely obrovské množství a cena za toto množství přesahuje částku 2000,-Kč. To je trochu moc na dvě slepené hrany. Proto jsem ještě nějakou dobu hledal a nakonec jsem se dopátral lepidla této značky, jež má označení 106. To je nabízeno mimo 1Kg kyblíčku také ve 100ml tubě, což už je rozumnější množství. I tak je však cena 420,-Kč docela vysoká pro běžné použití.
Forma, jež sloužila k vlepení bočnic, na hraně stolu je vidět i přípravek pro ohýbání.
Pro přesné slepení všech částí však bylo podstatné i jejich uchycení a stabilizace po dobu zasychání lepeného spoje. Proto bylo opět třeba vytvořit speciální pomůcku. Z MDF desky a dřevěných profilů jsem si tedy sešrouboval držák daných rozměrů a mohl začít s lepením.
Poté nám vzniknul tento tvar - lepené spoje jsou úžasně pevné!
Každopádně mi můžete věřit, že nanášet lepidlo takovéto viskozity není žádná sranda. Hlavně, když se nesmí dostat mimo plochu lepeného spoje, jinak by totiž okolí naleptalo. Nicméně nakonec se povedlo a po 24hodinách zasychání každé strany jsem měl před sebou připravenou „plexi bednu“.
Pořád však zůstávalo otázkou, jak vlastně obě části napojit, aby vše vypadalo reálně. Nakonec to nebylo tak složité, protože stačilo přesně vyřezat místa spoje, aby navazovaly na „bleskový“ okraj case a v horní a spodní části pak vznikl dostatečný prostor pro upevnění plexiskla k šasi skříně. Samozřejmostí bylo, aby bočnice zůstaly naprosto funkční, jako doposud, takže k nim nebylo možné plexi nijak upevňovat. Jedinou nevýhodu pak tedy vidím v tom, že prostor pro instalaci hardware se zmenšil na délku hliníkové bočnice, ta plexisklová je přidělána napevno. I tak je to však prostor dostatečný, takže z instalací základní desky ani dalších komponent problém rozhodně není.
Nová podoba case. A může se přejít k lakování.
Po vytvoření přední části jsem mohl přejít zpět k zadní, kdy bylo třeba dodělat lakování. O tom ale na další straně.
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
