Hlavní stránka Návody Úpravy: modding Casemodding: Airbrush - americký kýč?
Casemodding: Airbrush - americký kýč?
autor: Jan Štěpánek , publikováno 12.11.2008
Casemodding: Airbrush - americký kýč?

O této technice se ve sféře casemoddingu mluví velice často, bohužel v našich končinách není nijak zásadně rozšířena a mnoho informací o ni jsou pořád tabu. V tomto článku se pokusím odkrýt co nejvíce informací a snad i vyvrátím rčení, že airbrush je spíše kýč než umění, což není vůbec pravda. A možná i Váš case bude brzy ozdoben nějakým airbrush dílkem…


K práci nám ovšem nebude stačit pouze pistole, kompresor a nějaká ta barva. Samozřejmě, ještě je potřeba trochu šikovnosti, ale o té teď nemluvím. K úspěšné tvorbě hezkého airbrush je totiž potřeba ještě několik pomůcek. A nejsou to jen šablony, jak název napovídá. Pojďme si je tedy trošku rozepsat.

Jako první bych uvedl především veškeré maskovací nástroje. Povětšinou neděláme airbrush na celou case a tak ostatní části musíme důkladně zakrýt, aby nedošlo k poničení nežádoucí plochy. K tomu poslouží velké množství lakýrnických papírových či krepových pásek, které koupíme ve většině drogerií nebo potřebách pro lakýrníky. Tyto samolepící pásky mají opravdu nezastupitelné místo pro toto odvětví. Bez nich si některé práce ani neumím představit. Pak samozřejmě dobře poslouží i potravinářská, tzv. strech folie. Na velké plochy je ideální.

Casemodding: Airbrush - americký kýč?

Dále to jsou akrylátové tužky, které mohou posloužit k dokreslení detailů, jež nelze za pomoci pistole udělat. Existuje velká škála barev a prodávají se také s odlišnými kreslícími hroty – podle potřeby použití.

Pak to jsou nějaké ty drobnosti s papírnictví, jako nůžky nebo tužky. Povětšinou si totiž obrázek nejdříve na plochu alespoň naznačíme tužkou, aby byl zachován správný poměr a velikost. Po zakrytí barvou pak toto naznačení zmizí. Dále můžeme používat zdravotnické pipetky.  Velmi potřebné náčiní na přenášení malých množství barev či ředidel přesně tam, kam potřebujeme, bez rizika rozlití. Jak jsem si všiml, tak jednoduchá plastová pipetka bývá i obsahem základního balení pistole. A svoje místo najdou i různé štětce. Ty můžeme používat buď k dokreslování některých částí, případně pak na úpravu nastříkaných ploch. Tato technika by se dala možná nazývat patinou (technika suchého či mokrého štětce), ale není to úplně doslovné. Každopádně nějaký ten štěteček by u tvorby airbrush neměl chybět.

Šablony

Nejdůležitější pomůckou jsou pak ale šablony. Bez nich by nebylo možné většinu děl nikdy vytvořit. Firmy, které se zabývají výrobou příslušenství a doplňků pro airbrush někdy nabízejí sady šablon ze samolepící fólie, kterým se říká „stencils“. Jsou všemožně tvarovány. Mohou naznačovat obrys zvířete nebo lebky, písmenek, apod. Je jich opravdu velké množství.  Jsou vhodné hlavně pro začátečníky, kteří nejsou schopni vytvořit svojí vlastní masku a nemají zkušenosti s nepřilnavými šablonami. Nevýhodou je však poměrně vysoká cena.

Casemodding: Airbrush - americký kýč?

Ukázka dvou šablon, které je možné koupit ve specializovaných obchodech.

Dalším typem, o kterém jsem se právě zmiňoval, jsou nepřilnavé šablony. To jsou nejčastěji kousky papíru, různé předměty, zkrátka všechno, co musíte držet rukou u podkladu, případně i na něj položit. Lze použít opravdu skoro vše, například pro rovné čáry lze použít pravítka, hodí se i trojúhelníky nebo křivítka. Šablony je však nutné vždy pořádně vyčistit, aby nemohlo při dalším použití dojít k pošpinění nebo znehodnocení předešlé práce. Pokud používáme stejný typ barvy, tak je možné, že rozpouštědlo původní nátěr naleptá. Velkou výhodu má použití průhledných šablon. Díky tomu máme lepší představu o jejich umístění, proto se dnes hodně využívají folie. Vždy se doporučuje mít po ruce šablony se základními tvary, protože nikdy nevíte, kdy Vám to ulehčí práci. Pokud máte takovou možnost, což každý casemodder snad má, můžete si vyrobit z nějakého plastu nebo slabého plexiskla také vlastní masky. Díky nepřilnavým šablonám lze vytvořit poměrně jednoduše dokonalý a realistický efekt. Jejich výhodou oproti fóliím je to, že je lze snadno přesouvat a že je lze používat v podstatě bez opotřebení.

Casemodding: Airbrush - americký kýč?

Set šablon, barev a instruktážního DVD pro tvorbu plamenů za pomoci airbrush.

Pro tvorbu těch vlastních používáme samozřejmě nástroj podle materiálu šablony. Pokud se jedná pouze o papír, je nejlepší používat ostrý nůž nebo skalpel. Řezejte především velmi pečlivě, protože barva pak přesně kopíruje okraj vyřezané šablony. Zde se nic neschová. Při vyřezávání je dobré používat opět nějaké šablony, protože nelze spoléhat na to, že pouze rukou udržíte nůž v takové poloze, aby byla čára přesně rovná. Proto je zde dobré využívat pravítek a křivítek. Pro vyřezávání kruhů můžeme používat nůž, který lze namontovat do kružítka. Šablony nevyhazujte. Pokud bude možné jejich opětovné použití, nemůžete vědět, kdy se budou opět hodit.
Dobrým nástrojem pro tvorbu šablon mohou být i již zmiňované lakýrnické pásky.  Existují v mnoha provedeních, dokonce např. v 2mm širokém pásku, takže za jejich pomoci můžeme ohraničovat různé křivky – pro tvorbu plamenů je to ideální pomocník. Můžeme na ně i kreslit. Tvořivosti se meze nekladou, takže záleží pouze na Vás, jakou pomůcku použijete a jak budete schopni si práci ulehčit.

Pro šablony však platí jedno důležité pravidlo: Čím tlustší šablonu použijete, tím měkčí bude nastříkaný okraj. Ostré a přesné čáry se docílí použitím tenkých a tvrdých fólií nebo maskovacích pásek, zatímco měkké přechody a obrysy dostaneme použitím tlustého kartónu.

Casemodding: Airbrush - americký kýč?

A jako poslední je třeba ještě zmínit jednu opravdu speciální verzi šablony – nazývá se tekutá maska. Ta je velmi důležitým pomocníkem při maskování složitých tvarů nebo míst, které nelze maskovat šablonou. Může být čirá nebo jemně tónovaná, aby bylo patrné, co je jí natřeno a co ne. Jde o latexový roztok ve vodě a v čpavku, který na vzduchu tuhne a vytváří pružnou latexovou vrstvu v místě natření. Ta se potom dá kdykoliv strhnout, k čemuž se používá nejčastěji guma. Tekutá maska se také někdy používá k přichycení složitých okrajů fóliových šablon, které by se mohly tlakem stříkané barvy odfouknout a dovolily by tak barvě proniknout na místa, kde ji v žádném případě nechceme. Maska se nanáší štětcem nebo perem, možné je ji i stříkat, na což je nejvhodnější lehce čistitelná fixírka. Do airbrush pistole tekutou masku nedávejte, čištění by pak bylo neskutečně pracné. Nejvhodnější štětce jsou z liščích nebo velbloudích chlupů, dávají ostrou a stejně tlustou čáru, čímž se liší od štětců se syntetickými vlákny, které se zakrátko tekutinou obalí tak, že stěží udrží tvar čáry. Je jí nutné nanášet velice rychle, protože je za chvilku zaschlá. Pozor také na fakt, že se chemicky spojuje s akrylátovými barvami a může způsobit odloupnutí vrstvy barvy pod ní. Vždy je tedy nutné nejdříve vyzkoušet její možnosti použití na našem airbrushi.



 
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
724 čtenářů navrhlo autorovi prémii: 360.4Kč Prémie tohoto článku jsou již uzavřené, děkujeme za váš zájem.
Tento web používá k poskytování služeb soubory cookie.