Casemodding: Airbrush - americký kýč? | Kapitola 3
Seznam kapitol
O této technice se ve sféře casemoddingu mluví velice často, bohužel v našich končinách není nijak zásadně rozšířena a mnoho informací o ni jsou pořád tabu. V tomto článku se pokusím odkrýt co nejvíce informací a snad i vyvrátím rčení, že airbrush je spíše kýč než umění, což není vůbec pravda. A možná i Váš case bude brzy ozdoben nějakým airbrush dílkem…
Foukej!
Pokud máme vhodnou pistoli, musíme samozřejmě zajistit i přívod vzduchu, na jehož kvalitě neméně záleží. I když na kvalitě není asi správné slovo – mluvíme zde spíše o jeho tlaku. Pokud se bavíme o technologii airbrush, máme asi dvě základní možnosti přívodu vzduchu. Jsou jimi nádoby se stlačeným vzduchem a kompresor se vzduchojemem. Pojďme si tedy k těmto alternativám povědět něco více.
Nádoba se stlačeným vzduchem
Respektive lépe řečeno nádoba se stlačeným plynem, jelikož není nutné využívat výhradně stlačený vzduch, ale alternativou může být i nádoba s oxidem uhličitým nebo dusíkem. Jejich výhodou je naprostá nehlučnost, plynulé proudění vzduchu a nenáročnost. Ve většině případů se jedná i o celkem mobilní řešení, protože nepotřebují přívod elektřiny. Horší je to pak s jejich dostupností a cenou. Lahve se musí neustále plnit, což u kompresoru odpadá, protože mimo pořizovací náklady již pak spotřebovává pouze elektřinu.
Za zmínku také stojí tzv. spreje se stlačeným vzduchem, což je vlastně určitá obdoba v menším měřítku a tak trochu komerční. Jedná se vlastně o malou nádobku (objem většinou 0,5 až 1l), kterou přes adaptér napojíte k pistoli. Výhodou je obrovská mobilita, protože lahvička je lehká a malá, ale hodně rychle se spotřebuje a cenově je velice nevýhodná. Často jí dostanete k levnějším airbrush sadám pro začátečníky.
Kompresory
Jedná se o elektrický přístroj, který přes sací zařízení nasává vzduch z okolí do tlakové nádoby (vzduchojemu) a následně ho přes redukční ventil a filtr pouští do hadičky k pistoli. Na trhu existuje velké množství různých řešení, především je odlišná velikost vzduchojemu. Podle jeho velikosti pak vzduch vydrží na delší dobu a kompresor se nemusí tak často zapínat. V případě hodně malých nádob musí třeba kompresor běžet pořád. Většina je také vybavena automatickým spínačem, který kompresor sám sepne v případě malého objemu vzduchu v nádobě. Kompresory se také samozřejmě liší hlučností, která má při práci podstatný vliv. Někomu to vadit nemusí, ale někdo se naopak nemůže soustředit. Pokud máme modelářský malý kompresor, hlučnost je většinou zanedbatelná, velké technické kompresory jsou na tom už hůře. Perfektním řešením je pak vzduchové vedení do naší dílny, kdy je kompresor umístěn někde ve vzdálenější místnosti nebo venku a do místnosti vzduch vedeme pouze hadicí nebo trubkou. Pak je hlučnosti nulová, ale takové možnosti moc lidí nemá a nebude asi něco takového vytvářet kvůli jedné case. Existují také speciální airbrush kompresory, které mají velký výkon, ale také nízkou hlučnost. Jejich cena je však opravdu vysoká a v našich podmínkách existuje mnoho jednodušších a dostupnějších řešení.
Při koupi takového kompresoru je také nutno uvažovat jeho využití, respektive využití samotné techniky airbrush. Pokud jí budeme využívat pouze na detaily a malé plochy, tak nám stačí méně výkonný a malý kompresor. Jestliže ale plánujeme větší aplikace, musíme najít výkonnější řešení. Na standardní použití na počítačové case však stačí samozřejmě malý modelářský kompresor. Hlavně musíme zachovat požadovaný tlak vzduchu, který se pro americkou retuš pohybuje od 0,5 do 3 Bar. Nejčastěji se používá 1,5 - 2 Bar, ale záleží také na pistoli a na technice, jakou malujeme. Americká retuš se připojuje na kompresor přes redukci rychlospojkou (obvykle průměr 12 mm). V případě, že máme kompresor bez vzduchojemu, můžeme ho částečně nahradit delším vedením hadice, protože jinak by docházelo k nestálosti přísunu vzduchu a to by byla práce k ničemu. Toto ale považuji spíše za nouzové řešení – vzduchojem u kompresoru je opravdu dobrá věc.
Sada minikompresoru a airbrush pistole.
Z toho vyplývá, že kompresor je nejvýhodnější a nejúspornější zdroj stlačeného vzduchu. Jedinou nevýhodou může být případná hlučnost, která je ale ovlivněna typem a pak samozřejmě náklady za elektřinu s tím spojené. Ty jsou však podstatně nižší, než při plnění tlakových nádob plynem.
Použité barvy
K úspěšnému a pěknému airbrush samozřejmě potřebujeme i barvy. Těch existuje mnoho typů, které se hlavně liší podle typu materiálu, na který se budou aplikovat. Pro naše potřeby stříkání na case, tedy na plast nebo plech budou nejvhodnější akrylátové barvy, případně pak i vodou ředitelné speciální barvy, které se objevují především dnes. U nich je ale aplikace trošku spojitější a jsou také dražší. Teď ale k akrylátovým barvičkám.
Vzorník speciálních akrylátových barev určených na car_airbrush.
Jedná se o nejoblíbenější a také nejrozšířenější typ barviček. Můžeme s nimi dosáhnout velkého množství různých zářivých, ale také tmavých odstínů. Vyznačují se především vysokou kryvostí a jednoduchostí aplikace. Nesmíme ale zapomínat na to, že poměrně rychle vysychají, takže pistole se musí poměrně často a důkladně čistit, aby nedošlo k vytvrzení barvy uvnitř. Ředí se povětšinou ředidly nebo dnes také vodou.
Existují také speciální tvrzené laky, které se pro naše použití také výborně hodí, jelikož nejsou tolik náchylné nějakému oděru, apod. Ty se ředí pouze speciálními ředidly a jsou založeny na bázi polyuretanu. Podobně jako autolaky. Nanášejí se v matném tónu a lesk získají až po přelakování bezbarvých ochranným lakem s UV ochranou (brání vyblednutí odstínu). Tím obrázek také získá neskutečnou hloubku. Nevýhodou je snad pouze použití toxických látek, proti kterým je nutno se chránit respirátorem. Často se doporučují modelářské akrylové barvy, např. značky TAMIYA, které jsou k dostání v lahvičkách o objemu 50ml. Jsou ředitelné vodou nebo alkoholem. Je k dispozici vcelku slušná škála barev a hotových odstínů.
Speciální barvy určené pro airbrush - s kapátkem.
Další alternativou pak mohou být transparentní akrylové inkousty, připravené speciálně pro airbrush nebo pro rýsovací pera. Nespornou výhodu mají v tom, že jsou již předem namíchané do správné konzistence a obsahují správný objem pojiva. Prodávají se opět v malých nádobkách, v tomto případě však i s kapátkem pro jednodušší dávkování. Jejich cena je ale samozřejmě značně vyšší, výhodou je ředitelnost vodou a možnost odstranění speciálním ředidlem i po zatvrdnutí. Velké množství barev je také označováno jako voděodolné, což znamená, že po zaschnutí je již voda nerozleptává.
Sada šedých odstínů pro airbrush (PhotoGrey Set)
Pro airbrush pistoli je velice důležité, aby barva, respektive barevný pigment v ní, byl co nejjemnější. Pokud využíváme barvy, které nejsou přímo určené pro airbrush, tak je dobré je před naléváním do pistole přefiltrovat – lze použít speciální sítko, případně dámskou punčochu. Pomocí airbrush lze stříkat v podstatě jakoukoliv barvu, pokud je vhodně naředěná – nesmíme ale zapomenout na zásady čištění.
Extra jemná sítka pro filtrování barvy do pistole.
Nakonec je nutné také říci, jak by se měla barva ředit. Obecně se doporučuje konzistence podobná mléku. Hustší barvu samozřejmě je možné stříkat také a výhodou je vysoká kryvost, zde ale pozor na prskance a částečně přischlé barvy, které by mohly odletovat od trysky. Naopak řidší barvu je dobré použít pro tmavé odstíny nebo černou – tedy obrysy anebo pak v případě bílé pro stínování, kde je potřeba přesnost a opakováním se docílí i dobré kryvosti. Vše je samozřejmě otázkou cviku a zkušeností a každému bude vyhovovat jinak naředěná barva. A své místo zde má i míchání různých barev a tvorba nových odstínů. To už je naprosto ve Vašich rukou, co vytvoříte. Každý si časem přijde na svůj postup míchání požadované barvy.
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
