Casemodding: Airbrush - americký kýč?
Seznam kapitol
O této technice se ve sféře casemoddingu mluví velice často, bohužel v našich končinách není nijak zásadně rozšířena a mnoho informací o ni jsou pořád tabu. V tomto článku se pokusím odkrýt co nejvíce informací a snad i vyvrátím rčení, že airbrush je spíše kýč než umění, což není vůbec pravda. A možná i Váš case bude brzy ozdoben nějakým airbrush dílkem…
O technologii Airbrush toho nikde není příliš moc napsáno a existuje spousta lidí, kteří takové slovo ani neznají, teď se tedy pokusím shromáždit dostatek informací, aby každý čtenář pochopil o co se jedná a jaké možnosti využití a postupů existují.
Bylo, nebylo...
Airbrush (česky nazývaný americká retuš, v doslovném překladu “vzdušný štětec”), je výtvarná technika, která je založena na nanášení barvy v proudu vzduchu. Nástroj, kterým je tato technika aplikována je vlastně miniaturní stříkací pistole – airbrush pistole. Pistole byla patentována v roce 1879 Abnerem Peelerem pod názvem “Distributor barvy”. V roce 1883 vzniká společnost s názvem The Airbrush Manufacturing Company, která začíná pistole vyrábět ve větším množství. Později vzniká i škola této techniky. V prvních modelech však nebyla barva míchána se vzduchem uvnitř pistole, s touto úpravou přišli až v roce 1891, kdy tedy vzniká airbrush pistole ve funkční podobě, jak jí známe dnes.
Původně byla technika airbrush výhradně používána ve fotografickém průmyslu, kdy sloužila k retušování fotografií a jejím dalším úpravám, které byly opravdu nutné díky nízké kvalitě. Postupně se samozřejmě pistole vyvíjely až do dnešní podoby, kdy jsou dovedeny takřka k dokonalosti. Velký rozmach americké retuše byl především v 50. letech minulého století, kdy se této techniky využívalo pro reklamní účely. Každý z Vás určitě někde viděl reklamní plakáty z Ameriky této doby, kdy je využití airbrush patrné.
Jak to funguje?
Z technického hlediska funguje airbrush způsobem, kdy je do tělesa pistole přiváděna barva a také stlačený vzduch. Obojí prochází miniaturní tryskou, přičemž poměr obou složek můžeme regulovat. Výsledkem je paprsek vystřikované barvy, jehož síla a intenzita je daná právě poměrem barvy a vzduchu, ale i vzdáleností pistole od povrchu. Již z principu je jasné, že s pistolí nejde vytvořit ostrou hranu. Díky tomuto faktu je ve velkém měřítku využíváno tzv. stencils, tedy šablon různých tvarů. Pak se barva dostane pouze do odkrytého prostoru a je možné vytvářet všechny možné obrazce.
Schéma konstrukce airbrush pistole.
Konstrukce pistole jako takové se od jejího vzniku až tak zásadně nezměnila, spíše se výrobci snaží používat dokonalejší materiály a případně i mechaniku, princip je ale zachován. Tvar pistole je co nejvíce přizpůsoben podobě psacího pera, aby bylo možné ji přirozeně držet. Stlačený vzduch přichází pružnou hadicí od kompresoru nebo vzduchové nádoby. Proud vzduchu je ovládán páčkou, která je na hřbetu nástroje, přímo naproti přívodu vzduchu. Před páčkou je obvykle nádobka, do které se nalévá barva. Celou pistolí probíhá v její ose dlouhá jehla, která je vzadu jištěna maticí a vpředu prochází otvorem trysky, kterou tak uzavírá. Při stisku páčky se jehla posouvá zpátky, čímž otvírá otvor trysky a dovoluje vzduchem nasávané barvě expandovat ven. Princip je vlastně naprosto stejný jako u velké lakýrnické pistole, pouze v malém měřítku. Paprsek barvy, která vychází z trysky, má tvar úzkého kuželu. Z tohoto faktu je tedy jasné, že v případě, že chceme udělat úzkou a přesnou čáru, musíme pistoli držet co nejblíže materiálu, pokud zase chceme silnější, můžeme nástroj oddálit. Vše je otázkou cviku.
Detailní schéma hlavy pistole.
Využití?
My se tady dnes samozřejmě o této technice bavíme především z důvodů jejího využití pro casemodding. Jak už ale bylo částečně řečeno, tak v minulosti airbrush především doplňoval, případně i nahrazoval fotografii a později si našel svoje uplatnění v reklamě. To trvalo až do 90.let 20.stol., kdy nastupují na scénu počítače a s tím spojená digitální tvorba a plošný tisk. To vše je samozřejmě rychlejší, jednodušší a někdy i přesnější, takže airbrush částečně upadá do zapomnění. Využívají ho již pouze nadšenci, pro které je tato technika nenahraditelná.
Pokud uvažujeme využití v casemoddingu, tak jeho zastoupení samozřejmě je možné taky, protože dnes není problém vytvořit kvalitní folii s požadovaným obrázkem, kterou pak pouze nalepíme na case, ale to opravdové kouzlo hloubky vrstvení americké retuše to nenahradí.
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
