Casemodding - povrchové úpravy materiálů | Kapitola 2
Seznam kapitol
Vítejte u dalšího dílu našeho seriálu o casemoddingu. Hned jako první díl byl uveřejněný tutoriál pro „spraypainting“, tedy lakování za pomoci sprejů. Dnes se podíváme na problematiku trošku ze širšího pohledu. Budeme se totiž bavit o povrchových úpravách, kam samozřejmě lakování barvou patří také. Je však mnoho a mnoho dalších způsobů, jak povrch Vaší mašinky přikrášlit.
Odmaštění
Pokud však materiál není korozí napaden, případně je odstraněna původní barva a ihned chceme povrch dále zpracovávat, je nutné jeho odmaštění. Odmašťování má za úkol odstranit mastnoty, prach, soli a jiné chemické látky z povrchu. Společně s čištěním jsou vytvořeny předpoklady pro kvalitní přilnavost barvy na povrchu materiálu. Odmašťování je prováděno mnoha způsoby, které se i vzájemně kombinují. Zde uvádím nejpoužívanější z nich. Ještě musím samozřejmě uvést, že se jedná o chemické odmašťování, ve většině případů využívané při průmyslovém zpracování železa. Ve zjednodušené formě ho lze ale využít i v domácích podmínkách.
1) Alkalické odmaštění
Alkalické odmašťování používá nejčastěji hydroxid sodný, nebo uhličitan sodný ve spojení se smáčedly (tenzidy) při koncentracích do 10% účinných látek a teplotě 40-70°C po dobu 1-20 minut (závisí na stupni znečištění podkladu). Mastnota v roztocích se zmýdelňuje a následně se usazuje jako pěna na hladině roztoku. Účinnost odmašťování snižuje také tvrdá voda, takže při průmyslovém využití této technologie se ještě upravuje fosfáty. Pokud materiál ponoříme do aktivní kapaliny, je nutné stále proudění kapaliny. Proto je lepší ostřik. Po alkalickém odmašťování následuje opláchnutí demineralizovanou vodou.
2) Odmaštění organickými rozpouštědly
Využívají se hořlavé i nehořlavé. Principem je rozpouštění mastnot, čímž vzniká jejich roztok. Dnes jsou používané různé typy rozpouštědel, od technického benzínu, který ve spojení s hadrem je ne příliš účinný (mastnota se rozmazává po výrobku) a velmi neekologický, přes halogenované uhlovodíky, až po uzavřené systémy parních odmašťovacích zařízení, kde páry odmašťovadla kondenzují na výrobku, strhávají mastnotu, padají zpět do lázně a znovu se dokola destilují. Tato poslední možnost však v domácích podmínkách proveditelná určitě není. Proto bych zůstal buď u zmiňovaného technického benzínu, případně použil např. přípravek na nádobí ve vodním roztoku, který také povrch dostatečně připraví. Zde je ale velký důraz na důkladné odmaštění všech částí, aby nedošlo k rozmazání mastnot, případně jejich usazení v různých škvírách či otvorech.
3) Elektrolytické odmašťování
V tomto případě se dílec zapojí jako katoda, na níž se v roztoku elektrolytu uvolňuje vodík, který přispívá k uvolňování mastnot a nečistot. Tato technologie je využitelná pouze pro malé části, díky nutnosti ponorné lázně a díky tomuto faktu a její složitosti jí opět v domácích podmínkách nedoporučuji. Využita by však mohla být např. při výrobě domácích bloků pro vodní chlazení.
Příprava plastů
Samostatnou kapitolku si zaslouží plasty, u nich je totiž celková příprava trošku odlišná. Ve většině případů nejsou plasty nijak lakované, mají tedy svojí barvu. Najdou se ale samozřejmě i výjimky, kdy jsme nuceni odstranit původní vrstvu barvy nebo chromu. U plastů samozřejmě nelze použít opalování, protože by došlo k deformaci dílu a ve většině případů není doporučováno ani použití rozpouštědel, které by mohly materiál naleptat. Proto bych pro plasty doporučoval především mechanické odstraňování barvy. Je ale samozřejmě důležité klást velký důraz na opatrnost, aby nedošlo ke zbytečnému nežádoucímu úbytku materiálu v některých partiích dílce.
Druhou fází je pak samozřejmě i odmaštění, zde si musíme také uvědomit, aby látka, kterou k odmaštění používáme, nemohla plastový materiál naleptávat nebo dokonce rozpouštět. Proto bych asi nejvíce doporučoval látky na bázi alkoholu, případně přípravky na nádobí.
Plast po zbroušení, nanesení základu na plasty a vrstvy plniče.
Před samotným nanesením budoucí barvy (pokud chceme lakovat) je teoreticky možné využít jedné technologie, která nám zaručí lepší přilnavost barvy. Pokud se totiž budeme bavit o vlastnostech plastů, na jejich povrchu je vytvářeno tzv. povrchové napětí. To samozřejmě ovlivní, jak kvalitně barva na materiál přilne. Pokud napětí na povrchu před lakováním na určitou dobu zvýšíme, zajistíme tím vyšší přilnavost. To můžeme způsobit např. krátkým ožehnutím. Samozřejmě na tak krátkou dobu, aby nedošlo k deformaci materiálu. V kombinaci s kvalitní barvou, je pak provázání obou materiálu opravdu kvalitní.
Pokud máme tedy povrch připravený, můžeme se pustit k dalším úpravám, teď už záleží pouze na Vás, co budete požadovat. Jako první se zaměříme na nejrozšířenější povrchovou úpravu, tedy barvení, v několika variantách.
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
