Škola casemoddingu, díl 1. - lakování a tmelení | Kapitola 2
Seznam kapitol
Doplněno o videožurnál! Konečně je tady první ze série článků na téma "úpravy počítačových skříní". Mnozí z Vás si asi řeknou, že začínat seriál o casemoddingu zrovna lakováním je jako začít stavět dům od střechy, ale pro ty z vás, kteří nechtějí nijak zásadní úpravy a stačí jim ke spokojenosti pouze změna barvy jejich počítačové skříně (nebo také myši, klávesnice apod.), je to myslím přínosné.
Popisovat pouze slovy postup při práci a manipulaci s tmelem by bylo asi zbytečně nepraktické, proto jsem se rozhodl pro názornou ukázku použití tmelů při odstraňování perforace na čelním panelu skříně LianLi. Jedná se o hliníkový plech tloušťky 1,5mm s kruhovou perforací o průměru 3mm. A dále pak perforaci na zadním panelu, resp. otvory pro 80mm ventilátory, které nejsou na této skříni žádoucí.
Příprava povrchu
V první fázi bych doporučil přeci jen tmelený (kytovaný) povrch, pokud to je možné, co nejvíce zdrsnit. Dle uvážení použijeme brusný papír rozumné hrubosti (cca. 240-500). Vždy záleží přímo na daném povrchu a také na tom, jaká vlastně tloušťka bude tmelená. Samozřejmě v našem případě brousit nebudeme, protože se jedná o odstranění perforace, takže zde není přístup a vrstva tmelu bude poměrně malá, proto bude stačit důkladné odmaštění, které následuje i po přebroušení.
P.S. Je na každém, jaké odmašťovadlo použije. Osobně používám Iron, tedy čistič na okna s obsahem alkoholu. Výborně odmašťuje a rychle se odpařuje. Doporučil bych, vyvarovat se technickému benzínu, který zanechává mastné fleky a mohlo by se stát, že by tmel úplně nepřilnul k povrchu.
Namíchání tmelu
Na balení, které obsahuje plechovku s tmelem a tubu tvrdidla / aktivátoru ukrytou v plastovém víčku, je ve většině případů natištěn návod k použití. Zaměřte se v něm především na doporučený hmotnostní poměr tmelu a tvrdidla (ve většině případů je poměr 2:100, někdy i 5:100).
Jsou v podstatě tři možnosti, co se může stát. Pokud do tmelu přidáme tvrdidla moc, pak se nic zásadního neděje, maximálně nám tvrdidlo nevystačí na veškerý tmel v balení. Ideální je samozřejmě případ, kdy použijeme předepsané množství tužidla v poměru s tmelem. Problém však nastává v okamžiku, kdy tvrdila do tmelu vmícháme příliš malé množství. Tmel pak zcela nevytvrdne a můžeme začít znovu. A sundávat nevytvrdlý, drolící se a částečně pružný tmel z členitějšího povrchu je opravdu velmi pracné, takže doporučuji opravdu myslet na správné dávkování!
Stejně tak je důležité co nejlépe odhadnout množství tmelu. Musíme se pokusit odhadnout takové množství, které jsme schopni zpracovat maximálně do dvou minut. Pak již tmel začíná tuhnout a nemusí dojít ke správnému přilnutí a zaplnění požadovaných prostor. Lépe tedy namíchat několikrát menší množství, než půl balení, které pak vyhodíme bez použití.
Na fotografiích níže je vidět můj způsob přípravy tmelu - odhadnuté množství tmelu si nanesu na kus papíru a malou plastovou špachtličkou vmíchám tvrdidlo.
Určitým znakem toho, že jsme použili dostatek tvrdila je fakt, že po smíchání tmel změní barvu, resp. chytne určitý nádech podle barvy tvrdidla. U produktů firmy BKP většinou zrůžoví. Důležité je i důkladné promíchání.
Tmel je nutné promísit co nejlépe
Pokud nám zůstane tmel bez tvrdila, pak (i po nanesení tenké vrstvy) nevytvrdne. Po spojení tmelu s tvrdidlem máme přibližně 2 až 5minut (dle použitého tmelu) ke zpracování. Jak vidíte na fotkách, osobně povětšinou nanáším tmel po malých vrstvách plastovou špachtličkou.
Pracovní postup
Pokud máme materiál připraven, přejděme k samotnému nanesení tmelu.
První vrstva - tmel Vlákno...
Nečekejte, že po nanesení jediné vrstvy tmelu a následném vybroušení bude výsledný povrch naprosto rovný a dokonale připraven pro lak. Pokud vyplňujeme vysoce strukturované povrchy jako zde v ukázce, pak je nutné nanesení první "nosné" vrstvy tmelu se skelnými vlákny.
Po jeho vybroušení se objeví mnoho důlků a různých škvírek. Ty můžeme buď ještě jednou vyplnit tmelem s vlákny, nebo, což je vhodnější, použít jemný tmel. Tím pak "přetáhneme" celý tmelený povrch a dobrousíme do dokonalosti. Opět může být nutné i několikanásobné opakování. Jedna vrstva málokdy stačí.
Broušení tmelu
Jak jsem již zmínil, tak mezi jednotlivými vrstvami je nutné vždy vybroušení povrchu. K němu použijeme brusné papíry různých hrubostí. Podle množství tmelu zvolíme hrubost. Pokud potřebujeme odstranit velké množství tmelu, začneme s velkou hrubostí (P40, P80, P120, apod.). Následně hrubost snižujeme. Poslední vrstvu jemného tmelu povětšinou zabrušuji brusným papírem P500, buď na sucho, nebo možno i vodním broušením. Viz dále – vodní broušení. Samozřejmě je na uvážení každého, zdali použije nějakou brusku, nebo se bude trápit ručně. Ve většině případů je ideální kombinace obojího.
A pro konečné vyrovnání povrchu doporučuji použití různých lati s rovnou plochou, na kterou brusný papír nalepíme. Díky tomu jsme schopni dosáhnout opravdu přesné a rovné plochy, která nebude znatelná ani pod tmavými barvami, kde se většinou odhalí každá chyba, kterou v tmelu při broušení často nevidíme. To je jedna z nejčastějších chyb – povrch vypadá nádherně, ale ve chvíli, kdy naneseme plnič nebo vrchní barvu se objeví různé vlnky, apod. Takže i zde platí – „dvakrát měř, jednou řež“, lépe řečeno – „dvakrát přebrousit, jednou lakovat“. Pokud máme povrch dobře připraven, můžeme přejít k samotnému lakování.
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
