Cenový přehled pamětí a disků - květen 2008 | Kapitola 7

V této kategorii je náš úkol velice jednoduchý. Z nabídky si máme vybrat pevný disk s kapacitou 750GB, což je také to jediné, co zde máme k dispozici. Jediným výrobcem, který nabízí pevné disky s kapacitou 750GB a rozhraním PATA je Seagate. Nejsem si příliš jistý, máme-li to považovat za příznivé, neboť tak dochází k prodlužování životnosti rozhraní PATA, ovšem ne pomocí nejlepších dostupných prostředků. Nicméně Seagate nabízí pouhé dva modely, z čehož jeden nepochází z běžné modelové řady a domnívám se, že jeho vyšší cena není nijak zvlášť opodstatněná. Proto je naše volba jasná - Barracuda 7200.10 ST3750640A.

Rozhraní SATA první generace je de facto mrtvé, především díky zpětné kompatibilitě s rozhraním SATA II. I prodejci a výrobci se proto umoudřili a obyčejné pevné disky s rozhraním SATA I již nenabízejí. Výjimkou jsou samozřejmě Raptory od Western Digital, které pracují s vysokými otáčkami a hodí se všude, kde vyžadujeme nižší přístupovou dobu. Vysoké otáčky snižují především rotary latency period (více v dřívějším článku o principech pevných disků). Pokud se nepotřebujete dívat na to, jak pevný disk pracuje, nemusí vás zajímat dražší varianta X a vzhledem k poměru cena/kapacita se přikloníte k modelu WD1500ADFD s kapacitou 150GB. Ovšem jak bylo uvedeno v předchozí kapitole, i tento disk může být např. v sekvenčním čtení překonán "běžným pěšákem".

i Zdroj: PCTuning.cz

Svého času měla společnost Western Digital slabší období. Její pevné disky pískaly v kombinaci s některými zdroji, v kombinaci s některými řadiči zase nebyly příliš spolehlivé a mnoho jich končilo na reklamačních odděleních. Část zákazníků se upnula na Hitachi, část na Seagate. Oba tito výrobci získali za hubičku spoustu nových zákazníků a trošku usnuli na vavřínech. Technici, kterým projdou denně rukama desítky pevných disků, se na nové řady obou výrobců dívají trochu skrze prsty (hlučnost Seagate při seeku, nižší výkony u Hitachi) a opět dávají přednost "Westernům". O těch mluvím především proto, že disky, které můžete vidět v tabulce nad tímto odstavcem šetří energii na desktopový segment poměrně neobvyklým způsobem - dynamicky snižují otáčky, pokud je to možné. Pracují tedy na otáčkách 5400 a 7200 dle vytížení.

V případě disku s kapacitou 1TB bych ale já osobně dal přednost disku F1 DT HD103UJ od společnosti Samsung (k dispozici není model řady AAKS od WD, vybírat mezi nimi by bylo velmi těžké). Tato řada pevných disků je totiž postavena na plotnách s kapacitou 350GB, což znamená, že onen terabajt se zde vešel na pouhé tři plotny. Disk by se měl tedy méně zahřívat, otázkou je, jak se projeví hustota dat na úspěšnosti seeku a tedy i na celkové rychlosti pevného disku. Modely s kapacitou 1TB a 750GB pak dostaly do vínku ještě vyrovnávací paměť o velikosti 32MB. Podle testu britské pobočky serveru Tom's Hardware je průměrná přístupová doba tohoto disku zhruba 14ms, ovšem rychlostí čtení a zápisu v testu h2wbench nemá přemožitele. Je tedy neoddiskutovatelným králem své kategorie a bere tak vítr z plachet dražšímu Seagate řady 7200.11.

i Zdroj: PCTuning.cz

V případě těchto SSD již odpadá problém s instalací rozsáhlejšího operačního systému, v současné době především Windows Vista, a tak se dá říci, že jsme našli ideálního kandidáta na systémový disk. Pozornější oko si již jistě všimlo zkratek MLC a SLC za názvy jednotlivých disků. Jedná se o zkratky Multi a Single Level Cell a jak už je patrné podle ceny, rozdíl není zanedbatelný. U levnějších MLC totiž každá paměťová buňka obsahuje tři nebo i více bitů dat, které se načítají nebo ukládají postupně. Výsledkem je nižší přenosová rychlost, větší spotřeba a menší životnost buňky, zato je ale výroba o poznání levnější. Pokud vyžadujete maximální výkon a spolehlivost, chtějte jedině SLC technologii. Tam každá paměťová buňka reprezentuje jeden bit, takže vnitřní řadič disku je schopný servírovat data o poznání rychleji. Také při jakékoliv operaci s daty je buňka volána jen jednou, což znamená menší opotřebení a větší spolehlivost.