Hlavní stránka Návody Úpravy: přetaktování Přetaktování notebooků aneb temná stránka síly...
Přetaktování notebooků aneb temná stránka síly...
autor: Kwolek Jirka , publikováno 27.6.2006
Přetaktování notebooků aneb temná stránka síly...

Asi před rokem jsem se vzdal svého firemního počítače ve prospěch notebooku. Nahradil jsem stolní výkon mobilitou a začal svou "pracovní stanici" nosit stále sebou. I když ve většině případů mi výkon 1.6GHz Pentia M dosud stačil, byly chvíle, kdy jsem litoval, že jsem si nepořídil výkonnější model s 1.8kou - byť tehdy stál o 5000Kč více. Teď už nelituji - přetaktovávám...


Stačí jen zevrubně nahlédnout do tradičního "ovládacího panelu" overclockerů (do Setupu BIOSu) a záhy zjistíte, že tudy cesta k přetaktování notebooku nevede. U moderních základních desek pro PC vycházejí výrobci experimentátorům vstříc, zcela běžně v Setupu BIOSu nastavíte np. tyto položky:

  • základní frekvenci FSB,
  • frekvenci sběrnic (zejména PCI:33MHz, AGP:66MHz nebo PCI Express:100MHz),
  • běžně lze nastavit pracovní frekvenci paměti (ta se odvozuje od FSB dělením),
  • k dispozici jsou i možnosti nastavení časování paměti (CAS, Trp, Trcd),
  • zcela běžně je možné nastavit i napájení procesoru, pamětí a ostatních čipů (Voltage)...

U základních desek poslední generace je možné nastavit (a vyladit) až 40 parametrů a konstant, u notebooku však z technických parametrů nenastavíte ani zbla. Většina parametrů se nastavuje automaticky, ostatní hodnoty jsou stanovené "napevno" výrobcem při návrhu notebooku. Bohužel, většina výrobců volí raději pomalá (a ve své podstatě opatrná) konzervativní nastavení, která budou fungovat téměř vždy (i kdyby tím utrpěl výkon), než aby uživatelům dala k dispozici položky, pomocí kterých by mohli svůj systém vyladit. V tomto ohledu je přetaktovávač v kabině auta, které nemá ovládací prvky a které jede podle předem daného programu (raději 40km/h, než aby překročilo rychlost v obci). V tomto ohledu je to tedy 1:0 pro výrobce notebooků.

Cesta z města: Generátor frekvence

Notebook funguje stejně jako každý jiný běžný stolní počítač. I zde je na základní desce malý obvod, který "diriguje" chodem nejenom procesoru, ale ve svém důsledku určuje i frekvenci paměti, čipové sady i sběrnic na základní desce (PCI, PCI Express, AGP). Jedná se o hlavní generátor pracovního kmitočtu (anglicky "Clock generator").

Přetaktování notebooků aneb temná stránka síly...

Úkol tohoto generátoru (někdy označovaného, podle principu, jako "PLL clock generator") je jediný: vytvářet základní frekvenci, pomoci které se řídí a synchronizují ostatní obvody:

Přetaktování notebooků aneb temná stránka síly...

Dnešní PLL generátory jsou běžně programovatelné (pomocí sběrnice SMBus) - požadovanou frekvenci nastaví, nejčastěji podle výsledku detekce procesoru, BIOS počítače v průběhu inicializace systému. Pokud BIOS podporuje přetaktování, dovolí uživateli "ruční" změnu hodnoty základní frekvence, která se často (v BIOSu) označuje jako FSB - Front Side Bus. Celý fígl přetaktování tkví především ve změně této frekvence.

Nejenom FSB je overclocker živ...

Při přetaktování procesoru dnes máme, mimo možnosti změny frekvence FSB, ještě celou řadu pomocných nástrojů. Velmi důležitým nástrojem je u novějších čipových sad tzv. "PCI Lock" - nezávislé nastavení frekvence čipové sady, tak aby frekvence sběrnice PCI (standardně má být 33MHz), kterou používají řadiče disků a zvuku byla nezávislá (jakoby "uzamknutá") na frekvenci FSB. Pokud totiž nelze frekvencí PCI měnit nezávisle na FSB, nikdy nelze dosáhnout podstatného přetaktování. Zatímco procesor snese vysokou frekvenci FSB, zařízení napojené na sběrnici PCI to často vzdávají po přetaktování sběrnice PCI o 15-20%.

Můj notebook je vybaven čipovou sadou, která PCI Lock nemá a po přetaktování nad 14% odmítala svou činnost integrovaná zvuková karta...

Pokud dokážete vytvořit program schopný přeprogramovat PLL, budete schopni měnit frekvenci FSB i za běhu počítače! Celý problém je v tom, že existují doslova desítky obvodů PLL a každý z nich je prakticky jiný. To není problém pro výrobce který má k dispozici dokumentaci konkrétního čipu PLL, je to však problém pro autory taktovacích utilit, neboť velká část dokumentace je neveřejná. Kvůli tomu část notebooku nelze zatím přetaktovávat, neboť je nikdo dosud "ne crakcknul" u jiných lze zase použít utilitu původně určenou pro jiný typ notebooku.

Poznámka: čipy PLL (clock generator) vyrábí celá řada společností: ICS, RealTek, Cypress, IDT, Pericom a Winbond. Nejčastěji k viděni jsou PLL firmy ICS, je jich zároveň také nejvíce typů. Některé PLL generátory jsou určené ke konkrétním čipovým sadám, výrobce notebooku nebo základní desky má ale vždy k dispozici několik typů od různých výrobců. Většina PLL čipů se v systému nijak neindetifikuje - neexistuje tedy žádný jednoduchý způsob jak elektronicky zjistit, který typ je v daném případě použitý. Situace je podobná s řídícími jednotkami zapalování u osobních vozů - mnoho výrobců používá management několika firem (u aut jsou to často jednotky BOSCH), a ti své typy upraví podle požadavků výrobce auta.

Problémy s PLL

Přetaktování notebooků aneb temná stránka síly...

Zde se dostáváme do tajné alchymistické komory přetaktování notebooků: musíte totiž najít tu správnou utilitu pro Váš notebook. U základní desky je situace snazší - stačí pečlivě prozkoumat součástky a najít malý čip u kterého je tzv. krystal 14.318MHz a opsat typ PLL. U notebooku takový postup není možný - musíte na internetu najít utilitu přímo pro váš notebook nebo, a to je častější, musíte experimentovat. Budete nuceni tedy stáhnout více utilit a zkoušet, která se na daný notebook hodí (výchozím bodem by měla být vždy stejná čipová sada), a to je už pro opravdu drsné nátury... Občas to skončí milosrdnou chybovou hláškou...

Přetaktování notebooků aneb temná stránka síly...

...a občas notebook "zamrzne" a pomůže jen Reset / vypnutí natvrdo (u většiny notebooků musíte podržet 5-10s tlačítko zapnutí). Tip: některé utility nezmění hodnoty PLL ale naruší (aniž o tom víte) komunikaci systému s čipem PLL. Pokud chcete utility testovat zodpovědně, měli byste notebook po každém pokusu restartovat a uvést tak systém do výchozího stavu (a ne toho, jaký zanechala předchozí utilita).

Tip: Vždy musíte začít od přesné identifikace čipové sady. Tyto informace poskytne například utilita CPU-Z. Všechny údaje ze záložky Mainboard si pečlivě opište.

Přetaktování notebooků aneb temná stránka síly...

V další části popíšu jednotlivé rodiny utilit.



 
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
591 čtenářů navrhlo autorovi prémii: 278.7Kč Prémie tohoto článku jsou již uzavřené, děkujeme za váš zájem.
Tento web používá k poskytování služeb soubory cookie.