Hlavní stránka Návody Úpravy: přetaktování Hardcore taktování procesorů Intel. Buďte OC Guru!
Hardcore taktování procesorů Intel. Buďte OC Guru!
autor: Z. Obermaier , publikováno 26.5.2008
Hardcore taktování procesorů Intel. Buďte OC Guru!

Dnešní průvodce přetaktováním procesorů Intel není určen úplným začátečníkům, ale pokročilejším uživatelům. Nebudeme se zabývat základními principy, ale pokusíme se dostat za hranice a možnosti běžného přetaktování. Pokud vás zajímá, jak pokořit vysoké frekvence a máte dostatek odvahy k experimentům, je článek určen právě vám.


I přesto, že se přetaktování věnuje spousta lidí jen někteří vědí, co některé položky napětí znamenají a nastavují je pouze dle oka, nebo podle jiných uživatelů - kteří zveřejnili své vlastní stabilní nastavení. V této kapitole se pokusím jednoduše vysvětlit všechny možné volby, se kterými se v BIOSech můžeme setkat. Podíváme se na několik obrazovek BIOSů různých desek, a všechny si popíšeme.

Hardcore taktování procesorů Intel. Buďte OC Guru!

CPU Voltage (VCore, VCPU, VCC, VID Control) - Napětí procesoru jako takového. Zde vždy dbejte na maximální doporučené napětí čipů. 65nm procesory s jádrem Conroe a Kensfiled netrapte vyššími hodnotami než 1,50V. S opravdu kvalitním chlazením (nejlépe vodou) se ale hodnot kolem 1,55V nemusíte bát - to je dané maximum Intelem. U 45nm čipů Wolfdale a Yorkfield je nutné napětí ještě více hlídat a snížit, maximální hodnota je v tomto případě 1,45V.

Hardcore taktování procesorů Intel. Buďte OC Guru!

CPU PLL Voltage (Phase lock-loop) - Napětí obvodů pro synchronizaci frekvence procesoru. V některých případech může razantně pomoci k dosažení vysokých frekvencí FSB. V případě 65nm čipů nikdy nezvyšujte napětí nad 1,90V. V případě 45nm čipů je maximální hodnota 1,70V. Pokud budete hazardovat s vyšším napětím, velmi zkrátíte životnost vašeho procesoru a nebo jej rovnou zničíte. Pro většinu dnešních procesorů stačí hodnota kolem 1,50-1,60V (volba Auto nebývá od věci). Na obrázku vidíte PLL čip, který pomocí krystalu (vidíte jeho část nahoře) generuje frekvence desky a nemá s touto položkou v BIOSu, kromě názvu nic společného.

North Bridge Voltage (SPP) - Napětí severního můstku není možné obecně doporučit. Záleží totiž na mnoha faktorech, jak severní čip zatížíte a jak ho budete muset napájet. Pokud budete mít pouze dva paměťové moduly, jednu grafickou kartu a žádné další periferie k němu připojené, nemusíte zvyšovat napětí nikterak výrazně. V případě čtyř paměťových modelů, dvojice grafických karet, několika PCI karet budete muset ale můstku řádně zatopit. U severních můstků pro platformy s DDR3 také na napětí záleží stabilita a možnosti časování pamětí. Zde napětí zvyšujte dle libosti (většinou ale není potřeba nijak extrémních hodnot), záleží jen na vašem chlazení a následné stabilitě.

DRAM Voltage (Memory) - Základní napětí pro DDR2 je 1,8V. Novější moduly DDR3 pracují na 1,5V základního napětí. Zde určitě nastavte hodnotu, kterou doporučuje výrobce vašich modulů. Na  trhu existuje velké množství pamětí s agresivním časováním ale také mnohem vyšším základním napětím, bez kterého nepracují někdy ani na horších nastaveních. Pokud budete chtít dosáhnout až na samotné možnosti pamětí, dávejte pozor na jejich napětí - poškození DDR2 hrozí nad 2,5V a 2,3V bude pro DDR3 zcela jistě fatální. Nezapomínejme také na chlazení velmi přetaktovaných modulů.

FSB Termination Voltage (CPU VTT, VFSB) - Napětí sběrnice FSB uvnitř čtyřjádrového procesoru, spojující obě dvoujádra. Pro dvoujádrové procesory tato volba nemá příliš význam. Tohle je nejdůležitější napětí pro přetaktování čtyřjádrových čipů. Obzvláště u 45nm, kde je rušení na FSB vyšší, je nutné si s nastavením tohoto napětí pohrát. Nikdy nezvyšujte hodnotu pro všechny procesory nad 1.36V. Základní hodnota je 1,1V pro 45nm procesory a 1,25V pro 65nm čipy. Zvyšování tohoto napětí je pevně provázáno s GTL napětími procesoru, o tom ale až za chvíli.

South Bridge Voltage (SB Core, MCP) - Napětí jádra jižního můstku není většinou potřeba měnit. Pouze v případě intenzivního využití je někdy potřeba zvýšit i voltáž. Napětí zvyšujte, pokud budete mít problémy s disky, PCI kartami a dalšími periferiemi připojené k tomuto čipu (LAN, Firewire).

SB 1.5V Voltage - V tomto případě jde o napětí HT sběrnice mezi jižním a severním můstkem. Tohle napětí zvyšujte pouze při opravdu velmi vysokých taktech, mnohdy je ale vhodnější snížit násobič sběrnice z hodnoty 5x na 4x.

Napětí GTL

Hardcore taktování procesorů Intel. Buďte OC Guru!

CPU GTL_REF Voltage - GTL je standardizovaná signalizační technologie, používaná v CMOS obvodech pro přenos stavů 0 a 1. V našem případě se jedná o signalizaci mezi jádry procesoru a severním můstkem, probíhající po FSB. Intel implementoval do svých procesorů GTL na bázi napětí CPU VTT, které generuje deska. Tato technologie je ale zastaralá a již nevyhovující pro vysoké frekvence dnešních čipů, s další architekturou se stane minulostí.

Informace po této sběrnici probíhají v logických stavech 0 a 1, napěťové rozdíly obou těchto hodnot jsou ale velmi malé. V případě rušení nebo problému, může tedy snadno dojít ke špatné interpretaci přeneseného symbolu. Zařízení zkrátka nepozná, zda je hodnota 0 nebo 1. Ke specifikaci rozpoznávacích hodnot stavů slouží referenční (porovnávací) napětí GTL - to právě měníme.

Základní hodnoty se dají jednoduše vyjádřit 63 procenty VTT napětí pro 45nm procesory a 67 procenty pro 65nm procesory. Výhody GTL jsou v nízkém provozním napětí (0,8V) a celkem malé náchylnosti vůči elektromagnetickému rušení a dalším vlivům (při defaultních frekvencích). Při zvyšování frekvence FSB se ale samozřejmě objevují na sběrnici rušivé vlivy a poruchy. Pokud dosáhneme úrovně, kde je rušení tak značné že dochází k chybám v signalizaci (a ztrátě stability) musíme zvýšit CPU VTT napětí a tím nabýt stabilitu. Pokud ale zvýšíme VTT, musíme také zvýšit ručně i referenční napětí GTL (pokud to za nás neprovede adekvátně deska, což nebývá pravidlem). Při přetaktování totiž procentuální poměr 0,67(0,63) x nemusí stačit a bývá nutné zvýšit nebo naopak snížit napětí v jiném poměru.

Každé dvoujádro ve čtyřjádrovém čipu má dvě referenční GTL napětí, první (FSB Data Bus) pracuje na taktu sběrnice FSB, druhé (FSB Address Bus) pracuje na poloviční frekvenci. Na našem konkrétním BIOSu je to rozděleno takhle: CPU GTL_REF0 je FSB Data Bus pro jádro 0+1, CPU GTL_REF1 je FSB Data Bus pro další jádra 2+3. Další dvě volby CPU GTL_REF2 a CPU GTL_REF3 patří k FSB Address Bus pro jádra 0+1, 2+3. Většinou stačí při vysokém přetaktování měnit pouze parametry napětí FSB Data Bus, ta tiká na vysoké frekvenci a je velmi vytížená. Další dvě hodnoty většinou není nutné vůbec měnit.

Hardcore taktování procesorů Intel. Buďte OC Guru!

Jak měnit GTL napětí: Většina desek má volbu pro všechny čtyři GTL napětí skrytou pod jedinou položkou menu. Tam tedy zahýbeme se všemi napětími najednou a na stejnou hodnotu. Lepší je ovšem každá položka zvlášť, jako na našem obrázku. Hodnota napětí GTL_REF vychází z hodnoty CPU VTT, zkušenosti potvrzují nejlepší poměr pro 45nm dvoujádra mezi 63-64 procenty VTT napětí. Pro čtyřjádra navolte spíše 67-70 procent. Pokud má vaše deska procentuální volby, nastavte ji a nemusíte se o nic starat. V případě, že ale vaše deska požaduje hodnotu v mV musíte počítat. Pokud například zvýšíte hodnotu CPU VTT z 1,10V na 1,20V - bude GTL_REF FSB Data Bus potřebovat napětí 0,804V (0,67 x 1,20) místo původního 0,737V. My ale potřebujeme vyjádřit přírůstek v milivoltech - nová hodnota VTT - stará hodnota VTT x 0,67 x 1000 = mV, 1,20V - 1,10V x 0,67 x 1000 = +67mV. Pro základní hodnoty napětí GTL vůči CPU VTT se podívejte do tabulky nahoře - z ní je možné odečíst hodnoty v mV pro přidání.

Využití: Bez ladění CPU VTT a GTL napětí se prostě nedá se čtyřjádrovými procesory dostat na vysoké hodnoty sběrnice FSB (65nm procesory vyžadují spíše plusové hodnoty, 45nm naopak mínusové). Obzvláště u nových 45nm procesorů získává nastavení těchto hodnot na mimořádném významu, jejich pochopení a praktická aplikace je stěžejní. Pokud nastavíte správně GTL napětí, umožní vám to někdy i razantně zredukovat napájecí napětí procesoru a s tím i jeho teploty.

Další položky BIOSů

NB GTL_REF Voltage - Napětí GTL na straně severního můstku. Tady můžeme měnit pouze jeden globální parametr, jehož základní hodnota je rovněž 67 procent napětí CPU VTT. Doporučuji nastavit ve všech případech kladnou hodnotu, napětí tedy zvyšujte. Při stabilním nastavení je poté  možné snížit napětí pamětí.

DDR Channel Ref Voltage - Napětí signalizace pro paměťové moduly, je to obdoba GTL u procesoru a severního můstku, v mnohem jednodušší formě. Závislosti v tomto případě nejsou moc známé a ví se pouze, že hodnota referenčního napětí se rovná polovině napájecího napětí modulů. Malými změnami nahoru a dolů lze dosáhnout vyšší stability při vysokých taktech, ovšem nijak zásadní vliv na výsledek tyto změny nemají.

Bridge Core Voltage - Tuto volbu mají desky s čipsetem nForce 780i SLI a jde o napájení nForce 200 PCI Express 2.0 čipu. Toto napětí nepatrně zvyšte pouze, pokud používáte dvě grafické karty ve SLI, jinak to není potřeba za žádných okolností.

PCI-E Overvoltage Control - na některých deskách Gigabyte se objevuje i možnost přidat napětí do PCIe slotů grafických karet. Škoda, že je dnes tento výrobce v tomto ohledu spíše výjimkou, tato volba by se mnohdy hodila i na deskách kde není. Zde napětí zvyšujte dle potřeby, někdy je to nutné k dosažení stability grafických karet.

Hardcore taktování procesorů Intel. Buďte OC Guru!

Clockgen Voltage Control - Desky od DFI mají také možnost přidávat napětí do generátoru frekvence, který jste viděli na začátku této kapitoly. Obecně ale tento nepotřebuje nikterak vysoké napětí, a zvyšovat jej je spíše raritou.

Pro platformu Intel jsou vypsané položky asi všechny. Můžeme se tedy posunout dále, k časování pamětí a vztahu mezi nimi a systémem.



 
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
405 čtenářů navrhlo autorovi prémii: 197.7Kč Prémie tohoto článku jsou již uzavřené, děkujeme za váš zájem.
Tento web používá k poskytování služeb soubory cookie.