Hlavní stránka Návody Základy: stavba PC Základy PC: počítačové sítě snadno a rychle
Základy PC: počítačové sítě snadno a rychle
autor: David Je , publikováno 18.9.2006
Základy PC: počítačové sítě snadno a rychle

Zapojení a nakonfigurování domácí sítě je pro znalce otázkou několika minut, ovšem pro začínajícího uživatele to může být nepřekonatelný problém. Pokusím se proto laikům co nejsrozumitelněji popsat zapojení malé domácí sítě, nastavení internetu a sdílení dat a připojení síťové tiskárny. Zmíním se i o základním nastavení bezdrátových sítí. Návod je psán pro nejrozšířenější operační systém MS Windows XP, pro ostatní operační systémy se může lišit způsob nastavování, ale teorie je stejná.


Nejdříve popíši nastavení, které by mělo platit pro všechny počítače v síti. Na začátku bude vhodné, aby počítače na síti byly umístěné ve stejné pracovní skupině (i když to není bezpodmínečně nutné) a aby každý měl vhodně zvolený název.

Nastavení skupiny a jména počítače

Skupinu nastavíte podle následujícího postupu: otevřete si „Vlastnosti systému“ (pravým tlačítkem na „Tento počítač“ a vyberte „Vlastnosti“). Další cestou k "vlastnostem systému" je, že v Ovládacích panelech systému Windows kliknete na ikonu "Systém".

Základy PC: počítačové sítě snadno a rychle

Dále přejděte na záložku „Název počítače“ a klikněte na „Změnit“. V nově otevřeném okně přiřaďte počítač do síťové pracovní skupiny (například – „Doma“, v příkladu se skupina jmenuje "SKUPINA"). Zároveň můžete počítači i změnit "síťové" jméno (tlačítko Změnit). Jméno i pracovní skupina se změní až po restartu systému.

Základy PC: počítačové sítě snadno a rychle

Základy PC: počítačové sítě snadno a rychle

IP adresa počítače

V TCP/IP sítích musí mít každý aktivní prvek svou vlastní síťovou IP adresu. Přidělení této adresy patří mezi základní kroky při konfiguraci lokální sítě.

V privátní sítí - privátní IP adresy

V privátních sítích LAN je nutné přidělovat IP adresy tak, aby spadaly do zvláštního rozsahu IP adres vyhrazeného pro privátní sítě. Tyto adresy nejsou použité nikde na internetu - předpokládá se, že se vždy jedná o adresu některého počítače na lokální / privátní síti. Routery jsou nastavené tak, že IP adresy které spadají do rozsahu privátních IP adres na internetu vůbec nehledají (například adresa 192.168.1.1 na internetu není povolená - vždy se hledá na vnitřní síti). Platí to i naopak, IP adresy mimo rozsah určený pro privátní sítě jsou považované za adresy počítačů na Internetu (www.pctuning.cz má adresu 212.80.76.194, tato adresa je adresa počítače umístěného na internetu).

Pro privátní sítě jsou vyhrazené tyto rozsahy:

  • ve třídě A: 10.0.0.0 až 10.255.255.255 (celkem 16 777 216 adres, 1 x 16 777 216)
  • ve třídě B: 172.16.0.0 až 172.31.255.255 (celkem 1 048 576 adres, 16 x 65536)
  • ve třídě C: 192.168.0.0 až 192.168.255.255 (celkem 65 536 adres, 256 x 256)

Důkaz: výsledek dotazu na adresu 192.168.0.0 na databázi RIPE:

Základy PC: počítačové sítě snadno a rychle

Poslední rozsah (192.168.xxx.yyy) je využívaný často. Začíná čísly 192.168, obsahuje 65 536 adres - je předurčen pro maximálně 256 sítí s maximálně 256 adresami. Předposlední číslo "xxx" označuje jednu z interních soukromých sítí a poslední číslo "yyy" pak určuje adresou počítače v dané síti (*maska sítě 255.255.255.0).

Příklad interpretace privátních adres: 192.168.1.15 je na stejné síti s počítačem 192.168.1.125, ale na jiné než 192.168.5.125 (předpokládáme masku 255.255.255.0).

*Maska sítě stanoví jaká část IP adresy označuje sít, a která část určuje adresu počítače. Maska sítě je pro celou síť stejná (pokud masku neznáte, nastavte 255.255.255.0).

Pro zvídavé - co je to maska podsítě? (např. 255.255.255.0)

Už při návrhu IP adres bylo jasné, že IP adresa bude muset obsahovat nejenom číslo daného bodu (typicky počítače), ale i číslo sítě, ve které se tento počítač nachází (je to jako název ulice a číslo popisné, které společně určují umístění každého domu). Oba tyto údaje jsou zakódované v IP adrese. Aby bylo možné zjistit, která část IP adresy je číslem sítě a která odpovídá číslu počítače, byla zavedená tzv. maska sítě. Je to bitová maska tvořena řadou jedniček, která je na konci doplněna nulami. Ta část IP adresy kterou "pokrývají" jedničky je číslem sítě, část kterou pokrývají nuly identifikuje číslo počítače.

Maska sítě 255.255.255.0 značí, že v této síti jsou počítače identifikované poslední části IP adresy (0 - 255). Počítače 192.168.10.10 a 192.168.11.10 se v takovém případě nacházejí v jiných sítích. Z toho plyne, že u takové masky sítě můžeme volit jen poslední číslo IP adresy.

Jak se dá přidělovat IP adresy

V zásadě existují tři způsoby, jak počítači přidělit unikátní IP adresu:

1. Ruční přidělení IP adresy

Tento způsob je nejpřímočařejší  - předem si připravíme seznam počítačů a jim přidělených unikátních IP adres a adresy "ručně" nastavíme v konfiguraci sítě TCP/IP. Uvedu zde malý příklad tabulky s údaji:

počítačpopisnázevIP adresamaska sítěbrána
firemní serverpřipojení k internetuserver192.168.1.1255.255.255.0dle připojení k netu
počítač kancelář 1Dana PalováDana192.168.1.10255.255.255.0192.168.1.1
počítač kancelář 1p. Kozubováucetni192.168.1.11255.255.255.0192.168.1.1
počítač kancelář 2Ladislav NowakLadik192.168.1.20255.255.255.0192.168.1.1
recepcerecepcerecepce192.168.1.30255.255.255.0192.168.1.1
počítač šéfaJežekboss192.168.1.40255.255.255.0192.168.1.1
IP pro návštěvy??192.168.1.50255.255.255.0192.168.1.1

2. Automatické přidělení IP adresy

Ve větších sítích se o automatické přidělovaní IP adres síťovým prvkům často stará DHCP server (Dynamic Host Configuration Protocol). Poznámka: Současně s IP adresou posílá DHCP server stanicím další nastavení potřebná pro používání sítě (maska sítě, výchozí brána a adresy DNS serverů).

DHCP server udržuje speciální tabulky, tzv. "pool" volných IP adres (tabulky podobné těm z předchozího příkladu) a po připojení počítače / klienta k síti nastaví odpovídající parametry - přičemž pochopitelně dbá na to, aby přidělované IP adresy byly pro danou síť skutečně unikátní. Zároveň si vytváří seznam DHCP klientů - počítačů které si od něj "půjčili" adresu.

DHCP server nebudete nejspíše (jako laici) konfigurovat, musíte jen pamatovat, že pokud je v sítí přítomen funkční DHCP server, nemusíte si lámat hlavu s nastavením IP adresy - odpovídající volby nastavíte na "získat adresy ze serveru DHCP":

Základy PC: počítačové sítě snadno a rychle

Výhody použití DHCP serveru::

  • uživatel na klientském počítači v souvislosti s připojením k síti nemusí nic nastavovat,
  • DHCP zaručí, že se v síti nevyskytnou dvě stejné IP adresy (tzv. konflikt IP adres),
  • správce sítě může měnit vlastnosti sítě s minimálním úsilím

Nevýhoda DHCP serveru:

  • DHCP server může (při nevhodně nastavené bezpečnostní politice), přidělit síťové adresys i "cizímu" počítači připojenému "na černo" do sítě.

DHCP server dobře slouží všude tam, kde by ruční konfigurování IP adresy nebylo vhodné - například tam, kde je internet zdarma. V takovém případě jen stačí připojit síťový kabel (nebo zachytit signál WiFi a připojit se k síti) a můžete začít používat síťové prostředky.

Tip: u počítače s operačním systémem Windows XP, na kterém je nastaveno Sdílení Internetu, se spouští DHCP služba pro rozsah 192.168.0.1-254

3. APIPA - dočasné přidělení IP adresy

Pokud je protokol TCP/IP nakonfigurován na automatické získání adresy IP ze serveru DHCP, ale DHCP server není dostupný a zároveň není zadána alternativní IP konfigurace je síťovému adaptéru, díky funkci APIPA (Automatic Private IP Addressing ), vygenerována unikátní privátní IP adresa z rozsahu 169.254.0.1169.254.255.254 (s maskou 255.255.0.0). Poznámka: rozsah adres APIPA patří také mezi privátní / rezervované IP adresy.

Funkce APIPA je určena pro dočasné přidělení unikátní adresy IP v sítích s jedním segmentem v situaci, kdy selže nebo není přítomen server DHCP a není nastavená IP adresa ručně. I po přidělení adresy pomocí APIPA se systém pokouší každé tři minuty nalézt v síti server DHCP a nastavit regulární IP adresu.

Přidělení adres pomoci APIPA (kdy si počítače samy vybírají unikátní IP adresu) umožňuje komunikaci mezi počítači lokální sítě - není však vhodné (narozdíl od serveru DHCP) pro připojení sítě / sdílení internetu.

Výchozí stav

Pokud dokážete počítače správně propojit a zajistíte přidělení každému prvku sítě unikátní IP adresu ve stejném segmentu sítě (ručním nestavení, DHCP serverem, pomocí APIPA), máte prakticky vyhráno.



 
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
753 čtenářů navrhlo autorovi prémii: 369.3Kč Prémie tohoto článku jsou již uzavřené, děkujeme za váš zájem.
Tento web používá k poskytování služeb soubory cookie.