Dnešním dnem počínaje startuje třídílní seriál o stavbě domácího serveru. Najde uplatnění nejenom jako privátní servřík, ale i router, rychlý NAS nebo HTPC. Celou dobu nám šlo hlavně o co nejnižší spotřebu, nulový hluk díky celé řadě nastavení a maximální spolehlivost, čemuž jsme přizpůsobili výběr nestandardních komponent.

Abychom mohli využívat výhod pamětí s ECC, je zapotřebí splnit tyto tři požadavky:

1. Mít paměťové moduly s ECC.
2. Mít základní desku, která podporuje moduly ECC, tj. má datovou šířku mezi řadičem pamětí a DIMM moduly o velikosti 72 bitů, a mít příslušný procesor s řadičem pamětí schopným ECC.
3. Mít BIOS s podporou ECC a tento BIOS jí musí zapnout.

Bohužel nabídka základních desek podporujících ECC je na trhu velmi omezená. Většinou se jedná jen o serverové desky, které jsou pro domácí účely drahé. Prakticky jenom jeden výrobce nabízí u svých motherboardů funkci ECC pravidelně a to včetně standardních motherboardů. Oním výrobcem je ASUS. Občas se lze setkat s touto funkcí i u desek Biostar, ale nebývá to vždy pravidlem a ne vždy je podpora oficiální.

U procesorů je situace o trochu lepší. Z výrobků AMD podporují ECC Opteron, Phenom, Athlon (a to včetně jednojádrových Athlon II 170u) a Turion*. Naopak podpora chybí u Sempronů, Fusion čipů (Bobcat, Llano) a nepočítejte s ní ani u procesorů pro notebooky*. U Intelu je situace složitější. Běžně ECC podporují pouze procesory Xeon. Standardní Core i3, i5 nebo i7 ECC nepodporují, přestože se jedná o přesně ty samé čipy jako Xeon (podpora je jednoduše vypnutá). Sem tam se v nabídce Intelu najde i procesor pro embedded (integrované) systémy s podporou ECC - např. Core i7-2715QE, který je svými charakteristikami velice podobný notebookovým modelům.

*Notebooky standardně nemají ECC, protože maximální datová šířka zmenšeného modulu (SO-DIMM) je jen 64 bitů, takže pro ECC zde není prostor. ECC je tedy možné využít jen u plných DIMM modulů. Proto notebook nikdy nemůže být tak spolehlivý jako stolní počítač. V embedded řešeních se občas používá něco, co se nazývá SOC-DIMM. Proto v seznamech vhodných procesorů jsou občas uvedeny i notebookové modely. Nutno ale podotknout, že standardní notebooková implementace s SO-DIMM ECC nikdy nemůže podporovat.

ECC není drahé ani pomalé

Často slýchávám námitku vůči ECC, že tyto paměťové moduly jsou drahé a pomalé. Není to ale až tak úplně pravda. Standardní počítače používají tzv. unbuffered moduly DIMM. Sehnat moduly unbuffered DIMM s ECC je poměrně jednoduché a tyto moduly se od těch bez ECC liší jen přítomností dalšího paměťového čipu. Adekvátně tomu jsou dražší, ale bavíme se o zdražení typicky o cca 20 %. Při dnešních cenách pamětí to není nic strašného. Jiná situace je u modulů typu buffered (registered) DIMM a obzvláště pak u fully buffered DIMM.

Tyto moduly jsou výrazně dražší, protože to jsou moduly do serverových základních desek – u těchto modulů jsou pomocné funkce, které zajišťují možnost použít minimálně dvojnásobnou kapacitu pamětí při stejném počtu paměťových řadičů. I kdyby se tyto moduly nedělaly s ECC, byly by výrazně dražší než unbuffered. Co je ale pro nás důležité - registered / fully buffered moduly mají odlišný socket, takže s unbuffered nejsou zaměnitelné. A protože běžné procesory do základních desek s jedním socketem nepodporují jiné než unbuffered moduly...

V počítači pro unbuffered DIMM nepodporujícím ECC je při vložení ECC modulu jednoduše vypnuta funkce ECC, zbytek modulu by měl normálně fungovat. ECC je tak pouze nadstavbou, kterou není vysloveně nutné využít.

Funkce ECC s sebou přináší drobné zpomalení práce s pamětí, protože řadič musí při čtení vypočítávat, zda v paměti nedošlo k chybě, a případně tuto chybu opravit. Zpomalení je ale malé, maximálně v řádu jednotek procent. V případě background scrubberů pak ještě dochází ke zpomalení z titulu této opravné funkce. Zde už může být dopad větší v závislosti na tom, jak často je paměť procházena. Při rozumném nastavení je i tady dopad ve srovnání se zvýšenou spolehlivostí nepodstatný. 

Teplotní senzor pamětí

Zvláštností modulů ECC bývá teplotní senzor. Díky senzoru je možné zjistit, jaká je aktuální teplota modulu. Čím vyšší teplota, tím menší je spolehlivost elektroniky. Senzor nás tak může upozornit, že chlazení není adekvátní.

Dva paměťové moduly s teplotními čidly Kingston KVR1333D3E9S/4G. První z modulů je umístěn blíže procesoru

V dalších dílech se už podíváme na konkrétní výběr komponent a pomalu začneme řešit problémy související se samotnou stavbou. 

• PCT speciál – jak jsem stavěl domácí server 2. díl
• PCT speciál – jak jsem stavěl domácí server 3. díl

Další články v kategorii

• Návod: Stavba počítače je snadná i pro začátečníky
• PCT speciál – jak jsem stavěl domácí server, závěrečný díl
• PCT speciál – jak jsem stavěl domácí server 2. díl
• Upgrade pro starý počítač - věčné to dilema
• Upgrade starého, nebo koupit nové PC?