Z deníčku PC Šťourala: Cestománie

K cestování mám poměrně kladný vztah. Jelikož zlá doba minulého režimu mi v dětských letech nedovolila poznat nic jiného než Jugoslávii a Bulharsko, v dospívání pak Chorvatsko a populární italské 'Bibióne', tak o to více si vybírám tento handicap v letech právě probíhajících. Jakožto správný PC Šťoural si však všímám zejména cen výpočetní techniky, komponent a všeho co se kolem PC jen točí. Čím více však projíždím okolní kraje, tím více se utvrzuji v tom, že 'něco shnilého je ve státě českém'.

Okolnosti a situace, potažmo i postavy vystupující v následujícím textu jsou smyšlené a jakákoliv podobnost s existujícími osobami je náhodná, či zcela neúmyslná.

Vyrazíme-li směrem na západ, nemine nás Reich. A i když němci na sociální politiku své vlády nestále reptají, co se týče cen v segmentu "výpočetní technika / PC“, nejsou na tom vůbec, vůbec zle, alespoň v porovnání s vyspělými zeměmi západní Evropy (rozhodně lépe než třeba Francie). Ceny hardware jsou na stejné úrovni jako u nás, možná jen o 10% dražší. To zní dobře jen do doby přepočteme-li si kolik si může koupit průměrný němec z průměrného platu např. procesorů Pentium 4 3.8GHz a kolik si jich z průměrného platu koupí průměrný Čech. Pak to už stejně nefunguje. Jiný posun je například v hranici softwaru a počítačových her. Ceny za nové tituly se pohybují okolo 40EU, což je těch našich 1200,-. To, že pro Němce je standardem kompletní dabing a cokoliv jiného je „šajze“, nechme stranou. Němec si sice koupí více za svůj plat, ale pro našince je přece jenom výhodnější nakupovat v ČR než u západních přátel.

Mezi další „drahé“ země můžeme zařadit Francii, Španělsko, Itálii, všechny skandinávské země , atd. Mezi levné patří zase Slovinsko, Maďarsko, částečně Slovensko (i když tam to je stejné jak u nás) a Polsko. A právě do Polska jsem se nedávno vypravil, abych posléze zjistil, že „pšonek“*) (hovorové a nehanlivé) označení pro polského státního občana, které jsem si sám nevymyslel, ale používá ho kamarád z Irska) na tom není vůbec zle.

i Zdroj: PCTuning.cz

Celá akce vznikla celkem nevinně a byla zplánována mým polským kolegou z práce (pracovně ho nazveme třeba Mariusz). Mariusz je fajn chlapík, marketingový specialista kolem 30-ti let zabývající se právě marketingovým harašením pro střední Evropu – Polsko, Slovensko, Maďarsko a nevím co ještě řadí za státy do střední Evropy. Po pravdě, mne to ani moc nezajímá. Pochází odkudsi 100km od Krakowa, tedy z Práglu je k němu pěkný flák cesty. Spolu se dorozumíváme česky, polsky, polskočesky a výjimečně německy nebo anglicky, což obstojně zvládá (má vystudované dvě VŠ v Reichu) a komunikačním problémem rozhodně netrpíme.

Když tudíž jednou Mariusz vyslovil přání, jestli bych na weekend nechtěl zajet do relativně blízké Wroclawi, byl jsem pro. Mariusz je totiž řidič-začátečník a navíc vyplašený z divokého stylu jízdy zdejšího národa, a tudíž dalším argumentem bylo, že když už nebudu přímo jeho auto řídit (Oktáfka fplnýpalbě a fčervenym íčku - jak trefně nazvali na jednom serveru Žentour) tak alespoň jako přece jen ostřílenější řidič (holt Praha naučí - nejlepší autoškola na světě) budu bedlivě okem sledovat silniční provoz a přitakávat či negovat jeho nápady spojené s vedením vozidla po prostoru k tomu určenému.

Celá akce byla naplánována na sobotu, Mariusz se chtěl ve Wroclavi potkat s nějakými přáteli a já jsem se měl kochat místní kulturou, kuchyní a dobře vyvinutými polkami, jejichž nadměrný výskyt slibovalo horké a slunečné počasí. Bohužel, vše se trochu pokazilo v pátek, kdy jsem byl počastován Mariuszem ve svém příbytku, který mi ukázal mapku z plánem města a dvě lahvinky bílého k ní přinesl. S ním přišla i jakási kamarádka (Češka), která na mne zapůsobila hlubokým dekoltem a vyhraněným postojem k hudbě (co se týče muziky, jsme si prostě padli do noty). Po prvních panácích vodky a lahvi vína jsem se ujal sestavováním divokých playlistů MP3, později došlo i na rázné popěvky a doprovodu MP3 souboru pomocí kytary-španělky. Vím, že jsem pak nějak v návalu radosti a únavy z pracovního dne usnul, aniž bych návštěvu vyprovodil. Dobře že tak.

Ráno jsme vyjeli už v 8h. Nebylo mi moc do zpěvu a představa, že se budu 3h tahat v autě a pak špacírovat někde v pitomém Polsku, mi radost nepřinášela. Nechal jsem tudíž pšonka řídit a poctivě „ředil“ 2l koly až po okraj českého ráje. Směrem tam bylo rozhodnuto totiž o cestě přes Harrachov – Jelenní Gora – Wroclaw, nikoliv přes tradiční Náchod, jak jsem víceméně zvyklý. Mariusz bojoval s „oktáfkou“ celkem obstojně a až na občasné rozjezdy do kopce ala Monster truck show dodržoval platné předpisy na českých silnicích. Cesta na Harrachov v poklidu ubíhala a já se mohl nerušeně kochat panorámaty jaké Krkonoše nabízejí. Znovu jsem si potvrdil, že nejen v Praze je zvýšený výskyt „hustoborců v hustokárách, votuněných až na podvozek“. Přes dvě plný do zatáčky do mírného kopce předjíždět kamion s hátépéé 1,2 Fabií chce už velkou dávku husto-odvahy. Všiml jsem si jak si chytře Mariusz trochu přibrzdil a zvětšil odstup od dvojky kamión-hustoborec, to snad proto, aby případné odletivší kousky tříprstáčku nepoškodili nějak karosérii našeho vozu.

Mezi Tanvaldem a Harrachovem jsme uvízli v nějaké velmi hloupé koloně vozidel, vedené pravděpodobně nějakým traktorem nebo Misskou v Landcruiseru. Cesta se tak trochu protáhla a státní hranici jsme překonávali v 10:30. Tedy státní hranici. Ani jeden z borců na jedné či druhé straně nevylezl z kukaně a otevřené závory signalizovali, že jsme vskutku v evropské unii. Mariusz byl doma a já byl v tu chvíli cizinec. To jsem poznal rovněž podle toho, že některé nápisy na domech nedávaly smysl, či obsahovaly divné znaky a spojení, které jsem se bál i vyslovit.

Mariusz se celkem sžil s ovládáním a jedinou mojí radou bylo, že je třeba žentoura více vytáčet a při předjíždění to nejprve odhadnout ještě než nás mine protijedoucí wagen a už v předstihu pěkně to rozhicovat, aby se předjíždělo už ve vyšším tempu. Mariusz to ale nepřeháněl, spokojil se s průměrnou rychlostí okolo 90-100km/h. Přes Jeleni Goru jsme dojeli až do Wroclawi (čemuž předcházel kousek po dálnici a poznání smrtelného strachu, to když Mariusz na dálnici s žentourem plaval s dopravním proudem trochu drsnějším způsobem v rychlosti hodně přes 150 km/h). Dál se jelo stále směr Centrum kde jsme nakonec zaparkovali u místního supermarketu.

Následovala prohlídka centra, prohlídka místní fontánky-bazénku, kde se cachtala snad finálová desítka Miss Polsko a jídlo v údajně „nejstarší pivnici ve střední Evropě“.

i Zdroj: PCTuning.cz

Polská specialita Bigos a Pirožky byly celkem good, dávají tam hodně zelí a klobásy, na to by si i našinec zvykl. Horší to už bylo s pivem z místního pivovaru, které nejen že nemělo pěnu, ale ani barvu ani chuť. Holt Plzeň je Plzeň. Následoval ještě malý špacír, zmrzlinka a pak už jsme si s Mariuszem smluvili schůzku u auta v 18h a já se nasměroval na místní mega-hyper-nákupní centrum. Předtím jsem ho ještě stihl obrat o 200 zlotých s tím, že mu je po výplatě vrátím v Kč (he he).

Mé první kroky vedly do Media Marktu, řetězci známému i u nás. V hlavě mi pořád běžela kalkulace, že 1 zloty je zhruba 7,50 Kč a tudíž 200 zlotých bude 1500,-Kč a to je suma s kterou disponuji (jelikož jsem ale věděl že Mariusz má u sebe ještě několik set zlotých, jistě by nebyl nákup něčeho dražšího problémem). Po chvilkovém ohledávání regálů jsem byl konečně doma. OK. Mobilní telefony. Tak tady se polský trh příliš nevyznamenal, ceny byly podobné jako v českém electroworldu, ne-li o něco vyšší. Navíc se zde hojně vyskytovala značka Sagem, která ve mně přece jen nevzbuzuje takovou důvěru jako zde zažitá Nokia nebo Sony Ericsson.

Od mobilů jsem přeběhl naproti do VT sekce. První jsem narazil na monitory a LCD panely. 17“ panel za 499,- zlotých. To je nějakých 3600,-Kč. Ač jsem pátral v hlavě jaké jsou ceny 17“ LCD u nás, pod 5tisíc jsem se nedostal. Dobře, byla to sice nějaká super-cena v akci a o značce LCDčka se dalo říci cokoliv, jen ne to, že je značková (prostě nějaký Číňan). Na druhou stranu vystavený kus měl pěkné křivky plastového obložení a i obraz, na němž běžel zrovna 3D Mark 03, vypadal velmi ostře, hladce a živě. Myslím, že to kauf nebyl vůbec špatný. I ostatní 17“ LCD panely nebyly nějak neúměrně drahé, pohybovali se v řádu od 700zl do 1000zl za ty levnější modely.

Dále jsem popošel do oddělení software. Netečně jsem minul poličku Mircosoftu a Adobe a štrádoval si to rovnou ke hrám. Zde jsem se poprvé zdravě nasr*l. Maximální cena hry je 79 zlotých (cca 600,-Kč) a to i těch úplných novinek (Doom 3: RoE, SplinterCell 3, Brothers in Arms, SW: Republic Commando, aj.). Normální cena je ale kolem 50-60 zlotých (zl x 7.5= Kč). Znovu jsem v duchu poslal české distributory her tam, kam patří. Všiml jsem si i pokračování dobré sci-fi FPS Chrome s názvem Chrome: Spezforce za 49,- zlotých. To by se pochopit dalo, je to polské studio, polský výtvor. Ale co mně nejvíce dožralo a nasr*lo podruhé byly lokalizace her do národního prostředí. Sama Fishera ve SplinterCell: Chaos Theory dabuje jakýsi člověk, který je hvězdou polského dabingu (i když polský dabing filmů je kapitola sama pro sebe, to je na zvláštní rubriku). To je opomenuto samozřejmě na krabici (v hlavní roli Sama Fishera se představí Pietorek Szaniszek, nebo tak nějak) a podtrženo ještě cenou 60 zlotých (450Kč). I SWAT4 nebo Pariah je komplet lokalizované a takto bych mohl pokračovat dále. To že v Německu je kompletní lokalizace samozřejmostí, mne nepřekvapuje.

i Zdroj: PCTuning.cz

To, že je jde v Polsku a za mizerný peníz, je ukázkou toho, že u nás je v distribučním řetězci je něco špatně, ale hodně špatně. I když bych řekl, že Poláci jsou docela pořádný husto-warezzáci (o tom svědčí např. počty polských hubů na DC++), stejně mají k legálnímu nákupu her určitě přívětivější podmínky, než obyvatelé našeho státečku.

Rozladěn jsem se dostal dále, tedy k regálům, kde byly grafické karty, zvukovky, ostatní karty a mechaniky. DVD-RW/DL vypalovačka od LG (model 4163) v retail balení stál 199,-zl což je asi normální cena i na české poměry (možná v CZ se sežene ještě o nějakou tu stovku levněji). Geforce 6600GT v low-cost provedení mám dojem HIS nebo Inno3D stála 649 zl, což je něco k 5k a myslím si, že i férová cena. Ovšem ceny HW nebyly až na již zmíněný LCD panel dramaticky levnější než u nás.

Ze své pochůzky jsem si nakonec koupil originálku Brothers in Arms (nelokalizovanou.. ufff.. ještě to tak.. ) za 59zl a spěchal na další tůru po obchodech. Mezi další štace pak už patřili jen hadry v C&A (trikem na léto za 20zl se nic nezkazí) a shop z botkami, kde jsem si koupil pěkné značkové sportovní botky na léto za 99zl (v Praze bych za stejné dal určitě přes 1000,-kč, možná i 1500,-Kč). Takto ochuzen o veškeré finance jsem si dal už jen pověstný polský „kanapek“, tj. obloženou bagetu v místní bagetérii, která stála 6,50zl a lahvinku kolového nápoje.

Nechci teď plašit, ale řekl bych že průměrný polský plat v zlotých je přibližně stejný jako v ČR, tj. nějakých 17k brutto na hlavu. Nemůžu sice soudit z jediné návštěvy ve Wroclawi (což sice není malé město), která mega-city rozhodně není, ale co se týče ošacení, HW a PC her, nemají se naši severní sousedi zas tak špatně.

Mariusz už čekal u auta přivedl sebou i „tvrdě“ vyhlížející trojku svých přátel – jeden „chlopak“ a dvě „koběty“. Šel jsem tedy z touto partou posedět ještě do blízkého bistra a cestou si vyslechl plno hodnotných poznámek o ČR a její metropoli. „Pragu ja znam. Kcharluff mhost, Prašski graad ...“. Jelikož Mariusz měl v sobě už něco piv, což bylo poznat na jeho širokém úsměvu, byl jsem odsouzen k minerální vodě a nekonečným polským dialogům. Polsky rozumím a sem tam i něco řeknu, ale v žádném případě nedávám větám tak brutální intonaci jako to dělají Wroclawáci. Když už jsem asi po sté slyšel násilně pisklavě-vtíravé „taaaak“, chtělo se mi vraždit.

S mírným skluzem jsme vyjeli nazpět kolem 19:30 a tentokráte dle mého plánu schůdnější cestou přes Náchod a Hradec Králové. Aut moc už nebylo, akorát mě ještě v polské obci změřila a zřejmě i vyblejskla policejní hlídka, takže teď jen uvidíme, zda na firmu přijde pokuta a jak se to bude řešit.

Z celého výletu jsem si tudíž přinesl smíšené poznatky. Polsko co se cen týče je na tom o trochu lépe než ČR (ale třeba takový Natural95 je v polsku dražší) a nejvíce mne absolutně dostala ta věc s originálními PC hrami. To totiž není normální a při pohledu na ceníky našich distributorů se mi samovolně otevírá kudla v kapse...