z-denicku-pc-stourala-v-nepratelskych-vodach
Zábava Článek Z deníčku PC šťourala: V nepřátelských vodách

Z deníčku PC šťourala: V nepřátelských vodách

Vopička Ondřej

Vopička Ondřej

19. 11. 2004 00:00 34

Všichni moc dobře víme, že výpočetní technika a záležitosti s ní spojené nefungují vždy zcela podle našich představ. Každému se jistě nejednou stala nějaká příhoda nad níž se ještě doteď pozastavuje (ať už s úsměvem či se zděšením). A jelikož tyto úsměvné historky ke světu osobních počítačů neoddělitelně patří, tak jsme se rozhodli, že se pustíme i do této oblasti a každé páteční odpoledne vám pomůžeme se trochu odreagovat na nadcházející víkend. Berte to tedy s jistou dávkou nadsázky... a ponořte se do příběhů, jež "napsal sám život" :-)

Reklama

Okolnosti a situace, potažmo i postavy vystupující v následujícím textu jsou smyšlené a jakákoliv podobnost s existujícími osobami je náhodná, či zcela neúmyslná :-)

Z minulých dílů PC šťourala...

L taky souhlasil s tím, že pospíchá. V rychlosti zabalil notebook a nechal se vyvést se mnou i psem k autu. Domluvili jsme se, že zajedu zítra (sobota :-( ) podívat se na to jeho PC a říci mu co a jak. Návštěva nepřátelského teritoria se mi vůbec nezamlouvala, přece jsem si jen jistější na svém písečku a když "šťouralské" zákroky provádím z domova.

Alarm-Me-Check...

Nepodjatost, hýřivost a touha po dosažení vyšších cílů šťouralova života ho často zavádí na zcestí výběru reálných voleb a nastavování tak vlastní tváře osudu směrem k předem prohrané bitvě s větrnými mlýny. Pouze malý náznak páchání dobrých skutků ho hřeje u srdce a je to často také to jediné, co mu nakonec zbude.

Po probuzení příšerným jekotem jakéhosi dítěte od sousedů jsem letmo zkontroloval hodinky a zjistil kolik je (8:45). Chvíli mi dalo práci, než jsem konečně přijal pravou realitu života a pozbyl stop právě ukončeného snu, ve kterém jsem s balíkem peněz, které jsem kdesi našel, hýřil po nevěstincích a spřádal plány na koupi nového luxusního vozidla. Ne, byl to opravdu jen sen, to jsem pochopil posléze letmým pohledem z okna na zaparkovaný vůz nižší, low-endové třídy. Rovněž peněženka nejevila známky nabobtnalosti, tudíž jsem variantu "boháč-1" zavrhl definitivně.

Při návštěvě nutné ranní potřeby jsem si teprve zrekonstruoval události včerejšího dne spojené s návštěvou L v mém příbytku a slibem, že jeho návštěva bude oplacena v obráceném gardu dnem druhým, tudíž dnes. V tomto faktu mne utvrdil i "odborný" časopis, který u mne L zanechal a u kterého jsem v této chvíli znovu udiveně obracel stránky. Zejména rubrika "Praktické tipy a zajímavosti pro Windows" byla opravdu interesantní, pozadu nezůstávala ani HW poradna a brutální dotazy spojené s problémem grafické karty Kyro, apod.

Nestačil jsem ani pořádně dokončit co jsem na toaletě začal a už mne prozváněl telefon. Dvakrát zazvonil a nic. Z displeje jsem zjistil, že to je L. No dobře, po minutě se situace opakovala. L mne dvakrát prozvonil a položil telefon. Jestli v tu chvíli čekal, že mu budu volat zpět, tak to teda jako ne. Za další minutu už zvonil telefon pevné linky. L nejdřív blábolil cosi o nízkém kreditu a jestli ještě nespím, a teprve poté se zeptal odzbrojující otázkou, jestli jako s tím dneškem počítám, protože má od kolegy půjčená nějaká CD s jakýmisi programy, která musí zítra vrátit, apod. Ujistil jsem ho, že dorazím a položil telefon.

Zpoza židle jsem vytáhl již připravený "šťouralský baťoh", ve standardním inventáři, tj. sadu křížových i normálních šroubováků, CD a 2 diskety s diagnostickými programy a základními utilitami, několik šroubků, pytlíčky na hardware, 32MB flashdisk, jedno čisté CD-RW, dva ATA ploché kabely, dva audio kabílky CDROM - zvukovka, redukci PS2-DIN5 a obráceně, jeden napájecí kabel, jeden ATX 300W zdroj, toaletní papír a balíček kondomů. Chtěl jsem vzít ještě svůj notebook, ovšem zjistil jsem, že je nabíječka pravděpodobně v práci a baterie nepostačí ani na prvotní zážeh Windows.

Venku jsem potkal Bimba, který podivně obcházel svůj vůz a nadával na nespravedlivost světa a sídlištní vandaly, kteří mu údajně vypustili pneumatiky. "A nepíchl jsi náhodou?" zeptal jsem se ho opatrně. "Včera? Néé... počkej... jak jsem vlastně přijel?" odpověděl a lovil v paměti. To, že Bimbo přijel autem, ani neví jak, mne dorazilo a odbyl jsem jeho dotaz, jestli nemám hever, konstatováním, že pospíchám do práce. Bimbo, který by v tuto chvíli nadýchal ve zbytkovém alkoholu dobře přes jednu promili se ještě chvíli držel zádě mého vozu a nechal se asi 15m vláčet, než se pustil.

Beyond Good and Evil...

Cesta k L netrvala ani 15 minut, pozemní komunikace byly kupodivu docela prázdné, narazil jsem pouze na jednoho taxikáře, kterému přednost na pásu okružní křižovatky asi nic neříkala. Po zaparkování a vyndání šťouralského baťohu mne už L uvítával mávání z okna 3-tího patra panelového domu a prstem naznačoval, že jde dolu.

Po jeho příchodu jsem si nejprve všiml nezvyklého oblečení nepodobného tomu, jaké nosili chlapci v dobách hlubokého socialismu na hodiny tělesné výchovy. Jízda příkrou kabinou výtahu činila jeho motoru problémy a korpulentní postava L v kombinaci s mojí drobností měla za následek jeho zastavení v mezipatře, opětovné sjetí do suterénu a následný zásek v patře 1.5, aby jsme pak šli stejně po schodech, neb jak řekl L: "ten správce neumí ani spravit ten výtah".

V bytě L jsem byl již dávno, naposled před rokem, ovšem jak mi při každé své návštěvě neopomněl říci, vše je prý znova přestaveno a zrekonstruováno a ať se neděsím, že tam je hrozný nepořádek. "Boty si sundávat nemusíš" naznačil L a tak jsem si je nesundal, stejně jsem si je nechtěl sundávat, to hlavně při pohledu na nepříliš čistě vypadajícího psíka, který nás ihned přivítal dávivým štěkotem. L profesionálně z kapsy vytáhl antielektrostatický pytlíček na hardware, v kterém měl schované pamlsky pro psíka ve formě tyčinek. Pes chňapl po dobrůtce a vytrhl L celý pytlík z ruky. "Hajzle malej!" zanadával L a pokynul mi, abych vešel dál a odložil si.

L-ova pracovna mne překvapila hned několika věcmi a myslím, že stojí za to si ji blíže popsat. Celému prostoru dominoval stůl s PC sestavou, který byl v přesném středu celého pokoje, navíc natočen monitorem k oknům. Nevím jak kdo umisťuje doma v pokoji stůl se svým PC, ale vždy jsem viděl je umístěné někde u zdi (nezávisle na poloze oken), tak aby kabelová část byla pokud co možno nejvíce u zdi. Ne, tady prostě uprostřed. Další velkou devizou byly papírové kartony s logem nejmenovaných banánů (a jiného tropického ovoce), které byly poskládány do vysokých komínů a naštosovány u zdi. Při bližším pohledu jsem pochopil, že krabice mají nařízlé přední stěny a slouží tak důvtipně jako "šuplíky". Udělat si skříň z kartónových krabic, to je opravdu dobrý "progress" hodný rad ptáka Loskutáka, nebo Přemka Podlahy a jeho Kozlíka (nebo Šikuly). Později jsem se dozvěděl, že L je patřičně hrdý na tuto svoji "kartónovou" stěnu a každý týden bombarduje redakční oddělení komerčních televizí s cílem pořízení reportáže do již jmenovaných pořadů z jeho bytu :-).

Z deníčku PC šťourala: V nepřátelských vodách
i Zdroj: PCTuning.cz


House of Pain - Pracovna L (obrázek exkluzivně pro PCt @2004 by J.C.)

Posledním velmi významným prvkem bylo akvárium s rybičkami. No, rybičkami. Několik utrápených tvorů se těžkopádně plavilo prostorem a co chvíli naráželo na špinavé stěny akvária. Někteří živočichové odpočívali břichem nahoru směrem k hladině, ti přeživší měli zatvrzelé a vytřeštěné výrazy, alá "Hledá se Nemo" nebo "Příběh žraloka". Jak se L choval ke svému PC, tak se zřejmě choval i k nebohým tvorům ve skleněném kvádru (pekle :-)).

To se již hlavním aktérem v tomto malém dramatu stal psík L, který se pyšnil jménem "Vdoleček". Chudák pes, co komu udělal, že mu dal zrovna tenhle trotl takové jméno. Vdolečkovi jsem se asi zalíbil a přepadly ho homosexuální touhy cílené na mne a na nohavici mých jeansů. "Fuj, Vdolku, nech pána!" křičel na něj L a tahal ho za špičku useknutého ocasu. Snažil jsem se vlezlého psíka zbavit, naznačil jsem nákop a psík letěl přes polovinu pokoje a skončil v jedné z mnoha krabic L. L se na mne podíval, řekl jako něco "To jsi nemusel" a rychle přikryl víko krabice, aby se psík nemohl dostat ven a kojit tak své sexuální choutky. "Tak a je od něj pokoj" poznamenal.

Přemístili jsme se k jeho "kompjůteru" a L se s hbitostí sobě vlastní jal vypakovat nejdříve svůj notebook a pak krabici CD, kde se nacházel údajně výhodný a doposud neviděný software, který získal od kolegy. Poté mi rovněž ukázal počítač, který získal za nějakou službu od nějakého klienta z kanceláře. Desktopové černé provedení od jedné z velkých firem dvou pánů, jejichž počáteční písmena příjmení tvoří i její název, dávalo tušit totální integraci všeho co je možné. Nahoře se blyštilo logo Pentium 4, takže zas tak o nějakou velkou vykopávku nešlo. L říkal, že to vůbec nejde, že když to pustí, tak se nedostane ani do BIOSu a něco to píše, že prý to ale musí fungovat, protože to je DOBRÝ počítač. Černý desktopový CASE od dvou pánů jsem zatím nechal být a soustředil se na naběhnuvší Windows XP na stolním PC.

When We Ride On Our Enemies...

Počáteční procedury nabíhání programů jsou stále stejné, již jsem dávno zjistil, že nemá u takovýchto chudáků Windows ve vlastnictví jisté sorty lidí (Skupina 4 - Neuznalé Lamky) pokoušet se vypínat v MSCONFIG nějaké položky po spuštění, protože stačí jim 3 dny, jedno CDčko ze "super" časopisu, dvakrát se připojit na internet a je vše zpátky v ještě brutálnější podobě, než před tím. A tak hned po startu převzal řízení nad internetovým připojením (dial-up) jakýsi program Internet Speed Booster, který jak L okamžitě poznamenal a v rychlosti v časopise nalistoval, urychluje výrazně připojení přes dial-up. Popravdě jsem řekl, že nevím a L se ještě zeptal na význam hlášky "Trial version expired", která se co chvíli objevovala na obrazovce.

Základní problém L byl, že se nemůže připojit k internetu. Prý mu to v reprákách dělá "tůů-dááá--dííí, tůůů-dááá-dííí". Zkontroloval jsem síťová připojení a vymazal tři přístupy k vytáčenému internetu s názvy "Porn Boost Dialer", "Webteh Connection" a "FreeSexDial" s čísli vedoucími kamsi do Asie či Afriky. L byl šokován existencí těchto ikon a svůj šok podložil žlutým výpisem telefonního operátora pevné linky na částku hodně přes dva tisíce korun a stovky korun mezistátních hovorů. Založil jsem raději nové dial-upové anonymní připojení, ovšem ouha, číslo to korektně vytočilo, ovšem volaná stanice neexistuje. Zkontroloval jsem znovu všechna nastavení, ovšem stejný efekt. Po chvilkovém trápení jsem se L zeptal, jestli v návalu zlosti nad vysokým účtem náhodou nevolal svého telefonního operátora a neprováděl nějaké restrikce spojené s internetovým připojením. To L negoval a jen tak mimoděk řekl, že akorát na radu "kolegy" (Skupina 4) si pořídil hlasové služby přesměrované přes alternativního operátora. "OMG, to mi říkáš až teďka ty lamko?" jsem si v duchu pomyslel a přidal před vytáčené číslo další 4 předřazená čísla, která určovala přesměrování alternativního operátora. Připojení se pak zdařilo, L byl spokojen a asi na 10 minut mne totálně odstavil od počítače, neboť si musel ultranutně zkontrolovat došlou poštu a důležité zprávy.

"Viděl jsi tohle?" vykřikl L a spustil mi jakýsi program, který mu přišel poštou. To, že měl koncovku *.exe, ho vůbec netrápilo a jednalo se o nějakou pseudo-flash animaci s jelenem a myslivcem. Řekl jsem popravdě, že už jsem to viděl, ale nepamatuji si přesně na typ toho trojského koně nebo viru, který se v tom ukrývá.

Další L-ova starost byla spojená s instalací důležitého software na zapůjčených CD. Jen s nevolí jsem zastrkával CD do mechaniky, abych zjistil, že na většině z nich jsou jen dvdripy nebo kinoripy v Divx a pouze na jednom se ukrývá jakýsi program pro výuku anglického jazyka a údajně grafický program, jehož jméno jsem neznal. "To je dobrý program, plná verze, to bude super". To, že to je jen demo, jsem mu raději neříkal a poznal to až posléze sám, když byla anglicky namluvená část v rozsahu asi 10-ti vět (pozdější telefon: "Prosím tě, ten jazykový kurs. Mě to nějak nemluví, jen pár vět, pak to píše jen titulky s textem u všeho! Nemůže to být zvukovou kartou?".

Filmy na CD, které L považoval za naprosté novinky a bomby, jsem viděl už před několika měsíci a byly to pěkné hovadiny (Trója, Den poté, apod.). To jsem však L už neříkal, ani to, že už jsou dávno daleko kvalitnější DVDripy, než jeho verze brané kamerou z kina, kde co chvíli projde člověk před plátnem pro popcorn nebo se vyzvracet na záchod.

L měl poté ještě starost o virovou ochranu, neboť se se mu nelíbily časté hlášky o "Počítač bude ukončen za 60s, program Vzdálené volání procedur RPC, vyvolal operaci, atd.". L si nestahoval záplaty, to mne nepřekvapilo. Deaktivoval jsem alespoň v patřičné službě automatický restart a odinstaloval mu oba dva antivirové programy, které se na počítači očividně tloukly. Zaregistroval jsem verzi antiviru pro domácí použití, stáhl jeho setup a nastavil. Antivir v L-ovi budil nedůvěru a neustále tvrdil něco o Norton Security a Nod32, který mu doporučil jeho kolega. "Dobře, dej si tam co chceš, ale předtím vždy odinstaluj ten stávající antivir. Ten nový buď zaregistruj, nebo se podívej do adresáře crack". L souhlasil, řekl "Crack" a zapraskal prsty.

Ještě chvíli jsem L něco vysvětloval, i když jsem věděl, že nemám naprosto žádný nárok v tom, že mne v daných radách poslechne. L spíš zajímal psík, který se přestal vrtět v kartónu a šel se podívat, zda-li již nezdechl. Otevřením víka vypustil to nejzuřivější domácí zvíře, které během minuty zdemolovalo část zařízení pracovny a strhlo i tolik opěvovanou "kartónovou" stěnu L. Řekl jsem, že už půjdu, když mu to už teď vytáčí a L mi vrazil na rozloučenou do ruky ještě černý desktop s nálepkou P4 ("podívej se na to") a 500,-Kč ("ať máš na benzín, hehehe"). To už jsem však měl na noze zase homosexuálního psíka, kterého L tahal znovu za ocas. Psík se držel jako klíště a pomohlo až jeho postříkání vůní "borového lesa" z rozprašovače na záchodě. Přiotrávený psík se pak dokolébal do pracovny a usnul pod akváriem, což by dokumentovalo současný stav fauny ve vlastnictví takových osob jako je L.. To už jsem ale byl na cestě domů spolu s černým desktopem dvou pánů, jejichž počáteční písmena tvoří název jejich firmy...

Ale to už je jiný příběh...

Reklama
Reklama

Komentáře

Nejsi přihlášený(á)

Pro psaní a hodnocení komentářů se prosím přihlas ke svému účtu nebo si jej vytvoř.

Rychlé přihlášení přes:

Google Seznam
Reklama
Reklama