z-denicku-pc-stourala-zaruka-reklamace-degradace
Zábava Článek Z deníčku PC šťourala: Záruka reklamace degradace

Z deníčku PC šťourala: Záruka reklamace degradace

Vopička Ondřej

Vopička Ondřej

8. 10. 2004 00:00 62

Všichni moc dobře víme, že výpočetní technika a záležitosti s ní spojené nefungují vždy zcela podle našich představ. Každému se jistě nejednou stala nějaká příhoda nad níž se ještě doteď pozastavuje (ať už s úsměvem či se zděšením). A jelikož tyto úsměvné historky ke světu osobních počítačů neoddělitelně patří, tak jsme se rozhodli, že se pustíme i do této oblasti a každé páteční odpoledne vám pomůžeme se trochu odreagovat na nadcházející víkend. Berte to tedy s jistou dávkou nadsázky... a ponořte se do příběhů, jež "napsal sám život" :-)

Reklama

Dějství I. - Záruka reklamace

PC šťouralova "rádoby" znalost dané tématiky bývá často terčem zneužívání a protěžování z okruhu příbuzných, přátel a v neposlední řadě i divné skupinky "doporučených" jedinců, či organizovaných skupinek. Je pravda, že ne vždy se jedná o práci nepříjemnou, často se dá vydělat nějaká ta Kč a přijít na krizové stavy operačního systému, které jsou tak divoké, že by v Microsoftu často nepoznali, že se jedná o jejich produkt.

Poslední "kšeft" se odehrál ve skoro klasickém klišé stylu : "Ahoj, asi bych si pořídil novej počítač... Nějakej trochu našláplej... Ať to trochu frčí... Ten co mám ti přivezu... To nějak rozprodej nebo zlikviduj...". Podmínky byly celkem jasně dané: 1) Zachovat původní data, zejména cenné dokumenty a maily v Outlooku, 2) Ať je to trochu "našláplé", 3) Ať to moc nestojí. Zejména 2. a 3. podmínka se vzájemně vyvracela, ale nu co..

Starý počítač byla skutečně pálka mezi oči. Celeron 333MHz s 64MB paměti na BX desce byla ve svém čase jistě bomba, ovšem dnes bych váhal zda na něm raději neprovozovat DOS a T602 (samozřejmě, že sílu počítače umocňovaly ještě Windows XP ve verzi pro domov, což bylo ve spojení s 64MB paměti skutečně velkolepé divadlo). "No já nevím co s tím... To rozprodáš ne? Za to dostaneš tak 5.000Kč?". Ano, prodat Celeron 333MHz, AT BX desku, 6GB harddisk, 12x CDROM a 64MB paměti v bratru za 5tisíc korun byl úkol vskutku nadlidský. Tématické ponaučení, že když stála sestava před 5ti lety 20 000, tak dnes má cenu maximálně 2tis, ale ani to není jisté, se nesetkalo s velkým nadšením a důkaz jsem musel demonstrovat v internetovém PC bazaru.

Když jsem konečně vyfasoval jakousi zálohu na new computer, velkou rychlostí jsem pouze nahodil onen počítač, přivřel oči při POST a náběhu Windows. Varování o chybějících součástech v system32, nalezené virové infekci, vypršení Trial verze asi 6ti programů a jakéhosi (zřejmě dobrého) brutálního programu ke zrychlení internetového připojení (dial-up speed booster :-)), který po naběhnutí oken zcela převzal kontrolu nad všemi dalšími procesy a neustále nutil nabídku jakéhosi připojení kamsi a čímsi. Provedl jsem zálohu Outlooku chytrým softwarem, který jsem dodal z CD, vygeneroval výstupní databázi (1,16 GB, v mailech nebyly výjimky i třeba 6ti mailů za den, každý 5MB příloh :-)). Při představě stahování dial-upem takové přílohy jsem se neubránil škodolibému smíchu. No nic, třeba to nějak výrazně řešil nainstalovaný dial-up speed booster :-).

Komponenty jsem zakoupil z jedné vody na čisto nové v kamenném obchodě, i když jsem většinou zvyklý hledat po bazarech a inzerátech a šetřit tak Kč. Nebyl však na to čas a ani chuť. A ono s 10tis se stejně nedá mnoho vymýšlet. Jaké komponenty jsem vybral a jaké patálie jsem zažil při samotném sestavování a hlavně instalaci woken nechám teď stranou. Mezi komponenty se vloudila jedna škodná. Byla to DVD mechanika, která sice po prvním startu byla detekována, ovšem umrzla a dál se nedostala. Nepomohly ani čachry Master/Slave/Cable select, jiný napájecí kablík. Jal jsem se pojit mechaniku do své mašiny, ovšem k mému překvapení ani tam nechodila. BIOS ji vůbec nedetekoval. Rozlícen na tajwanského výrobce jsem s mechanikou nejprve jemně, potom hruběji zatřásl (aby došlo ke srovnání polovodičových součástek v jejím nitru :-)), ovšem efekt zero.

Naštván, že musím zase přes celou Prahu se trmácet vozem nevalné kvality a staršího data výroby kvůli pitomé reklamaci nefunkční DVD mechaniky za hloupých 750,- Kč, jsem vyrazil. Celou cestu dále znepříjemnila kryštofující policejní hlídka, pro které je můj drak silnic stejná pěst na oko, jako když v Mostě projede Lamborghini Diablo. Příslušník neměl pochopení pro to, že jedu reklamovat DVD mechaniku a napařil mi 500,- a napomenutí za špatně fungující levé přední osvětlení. Kdybych věděl co mě ještě čeká, s úsměvem bych mu dal požadovanou částku. Takto jsem pouze přijal složenku a jel dál.

Dějství II. - Degradace reklamace

V prostorách obchodu jsem se celkem vyznal, ovšem reklamační procedury jsem se ještě zde nezúčastnil. Chytré šipky navigující na Prodej, Výdej, Servis a Reklamace napověděly, kterým směrem se vydat. Ještě jsem chvíli pozoroval jak jakási maminka, zřejmě s dcerou, vybírají repro bedničky. Dcera byla zhruba o několik let mladší než já (17? 18?), působila "šikowným" dojmem a její (zřejmě) matka vypadala taky udržovaně. Očima jsem je tlačil, aby vybraly nějakou více akusticky přívětivou reprosestavu, než byla ta, kterou si právě s nadšením prohlížely. Bohužel mé telepatické schopnosti nebyly vyslyšeny a dvojka odkráčela směrem ke kase s repro Genius zhruba za 250,-. To už jsem ale pokračoval (po vyznačených šipkách) k reklamačnímu úseku.

Stoupl jsem si do fronty několika na první pohled podivných lidí, ale co. Nenápadně jsem vykoukl a ohodnotil délku fronty a pravděpodobnost rychlého vyřízení reklamační procedury u přede mnou stojících občanů. Všiml jsem si také Reklamačního pracovníka, kterého nazvěme pro zjednodušení Dušan. Nemám nic proti Dušanům, ovšem tohle byl úplně jasnej Dušan. V úzkých brýlích s otrávenou grimasou znuděně klikal myší. Po place vzadu za pultíkem pobíhal Dušan2, který zřejmě dělal poskoka Dušanovi1. Teprve v této chvíli jsem si pořádně všiml cože to stojí přede mnou za partičku reklamace-chtivých individuí. Čím déle jsem se díval, tím více jsem nabýval dojmu, že něco není v pořádku, nebo že někdo někde udělal hroznou, ale hroznou chybu.

Nejblíže Dušanovi byla dvojka dědy a asi jeho vnoučka. Nazvěme je tedy pracovně Double team. Děda ledva držel jen tak tak 17" monitor, opíral se při tom o špacír klacek. Co chvíli to vypadalo, že se děda zhroutí a s ním tak i monitor, což bude mít za následek nejednu humornou dohru. Mladší člen double teamu, bylo také dítě jaké by asi chtěl každý mít. Již v tak útlém věku působil dojmem nesmlouvavého řezníka a neustále tahal dědu vrávorajícího s monitorem za cíp saka. Děda cosi pronesl a položil Dušanovi monitor na pultík. Oddechl jsem jsi, i když mi bylo trochu líto, že Double team neprovede s monitorem něco pro pobavení publika. Dušan, který zřejmě již myslel na oběd hrkl na svého poskoka, zamračil se na dědu a ukázal na monitor. Dušan2 přiběhl, okem znalce ohodnotil monitor, zakroutil hlavou a odběhl. Double team zdržoval, to se mi nelíbilo. A nebyl jsem sám...

Zleva : Šťoural, Alien, Žvejkal, Double team a Dušan (obrázek exkluzivně pro PCt @2004, J.C.)
i Zdroj: PCTuning.cz
Zleva : Šťoural, Alien, Žvejkal, Double team a Dušan (obrázek exkluzivně pro PCt @2004, J.C.)

Dějství III. - Záruka degradace

Za double teamem stál další člověk. Pracovně ho nazvěme Žvejkal. Doménou Žvejkala byly čtyři věci. V první řadě mohutný porost na bradě, tváři a hrudi. Dále pak kotevní zlatý řetěz, klávesnice, kterou třímal v podpaží a ten nejvíc naštvanej výraz co může být. Žvejkal byl zřejmě zarytým fandou nějaké hodně tvrdé muziky, nic proti. Daleko víc mě zajímal účel jeho reklamace a když jsem pohlédl na klávesnici, dal jsem si 3 a 3 dohromady. Kdyby v té chvíli nějaká sázková kancelář vypsala kurzy na důvody reklamace, vsadil bych vše na Žvejkala. Žvejkal se mračil na Double team a hošík se chytil dědy, to když Žvejkal zlostně zachrčel (kdo zná wookijštinu asi rozumí).

Pro jistotu jsem udělal krok zpět. Žvejkal si mne všiml a zlým pohledem si mne změřil. Dělal jsem, že se dívám stranou. Nervózní Dušan, kterému se stále nedařilo odbýt vlezlý Double team se svým monitorem, vysvětloval něco dědovi, který si nasadil brýle a citoval cosi z faktury. Trpělivost Žvejkala pomalu rostla, znovu se zlostně ohlédl a podíval do fronty za sebou. Za mnou již stepoval nějaký klučina a nahlas se čemusi smál do mobilního telefonu. Téměř současně se Žvejkem se ohlédl i poslední zákazník, který stál přede mnou. Double team byl wostrej, Žvejkal ještě tvrdší, ovšem tohle jasně poukazovalo na fakt, že hustota "divnosti" dosahuje samotné horní hranice své reálné podstaty.

Nechci si dělat cíleně srandu z lidí, ovšem bohužel tak to v tu chvíli vyznělo a napadlo by to asi každého. Osoba přede mnou byla menšího vzrůstu. Podivné hrčení při každém nádechu věstilo minimálně 2 krabičky startek denně prokládané silným alkoholem. Pokud jsem si kdy něco pomyslel o výrazu Žvejkala, beru vše zpět. Popsat to co stálo přede mnou se prostě nedá, stejně tak jsem nebyl schopen ani odhadnout s jakým problémem se chce obrátit na Dušana. Predátor bez masky hadr, H.R.Giger by byl nadšen, že jeho jeho děsivé vize "come true". Alien, jak jsem ho pracovně nazval, znovu odkašlal (snad polkl i hlen, ale na to jsem raději nemyslel) a přešlápl z levé nohy na pravou, to právě ve chvíli, kdy Dušan vyřídil Double team. Žvejkal zavyl a dostal se do čela tohoto malého peletonu. Double team odcházel s nepořízenou a děda se zase potácel s monitorem v náručí ve stylu "Samba v kapkách deště".

Dušan pohlédl letmo na Žvejkala, který mu zlostně praštil klávesnicí na pultík. Mé domněnky se ukázaly správné, přes Alienovo chroptění jsem zaslechl útržkovité kusy konverzace. Překvapil mne nezvykle jemný hlásek Žvejkala a podivný přízvuk (že by Plzeň? :-)), s kterým Dušanovi vysvětloval, že konektor klávesnice je špatný a co že mu to prodali za šmejd. Dušan pohlédl na zdeformovanou PS2 koncovku pak na mne, na Aliena, na Žvejkala a na hodinky. O tom, že Žvejkal vlastní AT desku s DIN5 konektorem a že se pokoušel PS2 klávesnici narvat na fest, nepochyboval nikdo. Kluk za mnou zpozorněl a také se náramně bavil tímto panoptikem (pronesl mám dojem něco jako "ty vole.. no to snad ne... !! :-)). Neodbytný Žvejkal dále trval na nefunkční klávesnici se šmejd-koncovkou a požadoval patřičnou kompenzaci. Dušan, snad aby rychle vyřídil celou záležitost, nebo nedostal od Žvejkala po hubě, houkl na Dušana-poskoka a ten po chvíli přinesl PS2-DIN5 redukci. Jestli Žvejkal něco platil nebo ne, jsem už nezjistil, protože rázným krokem i s redukcí odešel a když mne míjel něco hrkl, což jsem v návalu radosti, že už konečně postupuji na druhé místo, nestihl zaregistrovat. Každopádně jsem se Žvejkala lekl a udělal znovu krok zpět, stejně tak i kluk za mnou, který se na mne nechápavě podíval a zakroutil hlavou.

Oba jsme s velkým napětím a očekáváním sledovali Aliena, který se prokašlal až k pultíku. Dušan se lekl a popojel židlí o 20cm od stolu. Dušan2, který právě procházel byl zcela konsternován Alienem a nevšiml si postaveného regálu do kterého posléze narazil. K velkému překvapení z Aliena nevyšlo nic jiného, než jakési nesouvislé hrčení. Narozdíl od Žvejkalova zlověstného, tohle bylo temné a procítěné. Dušan se nechápavě podíval na Aliena a zeptal se: "Prosím?". Alien opakoval svoji žádost, ovšem teď již přidal na intenzitě akustických tónů vycházejících z jeho hrdla a celou záležitost podložil nějakým lejstrem, které Dušanovi plácl na stůl. Dušan se podíval na lejstro, poté na Aliena a nakonec na Dušana2, který si levou rukou hladil bouli na čele. Dušan2 opatrně přistoupil k lejstru, pokýval hlavou a zmizel.

Alien se ve frontě otočil, zřejmě aby nás uklidnil, že to nebude dlouho trvat a cosi řekl. Očividně tomu nikdo nerozuměl, lidé ve frontě (kterých přibylo) jen poděšeně kývli a nějaké dítě vzadu začalo plakat. Dušan2 přinesl ze skladu optickou myš (zase Genius) a podal jí Dušanovi1. Ten udělal podivnou značku propisovacím perem do Alienova lejstra. Alien spokojen s nově nabytým kusem hardwaru se odkolébal pryč. Na rozloučenou ještě spustil dávku dávivého kašle a zašmátral v kapse pro krabičku cigaret.

A je to. Jsem první. Než jsem stačil cokoliv Dušanovi říci, zmizel a došlo k rošádě Dušani, Dušani hejbejte se. Z Dušana1 se stal rázem Dušan poskok a z Dušana2 tak Dušan1. Zatímco nový Dušan vcelku ochotně a profesionálně vyřizoval záležitosti spojené s mou reklamací, Dušan2 chvilku "rozdejchával" poslední silnou čtvrthodinku opřen o polici regálu.

Dějství IV. - Reklamace záruky

Celá věc byla jasná jak facka. DVD mechanika byla definitivně vadná, obratem jsem obdržel sice stejnou, ale funkční. Šokován reklamační procedurou a hlavně důvody ve stylu rvaní PS2 konektoru do DN5 jsem jel vozem zpět k domovu. Na stejném místě jsem potkal kryštofující policejní hlídku, která se tentokráte přemístila do druhého směru, tedy zase do toho kterým jsem jel já. Kryštof zaplaťpánbůh stopl oktávku přede mnou a když jsem projížděl kolem, zvedl ruku a výrazně mi s úsměvem pokynul. Rovněž jsem zvedl ruku, ale prsty mi nějak až na jeden spadly dolů do dlaně.

S nově získaným HW jsem dorazil domů, polkl pro jistotu dva paraleny a začlenil DVD mechaniku do sestavy. Jenže samotná reklamace DVD byla jen třešnička na dortu. Kdybych byl býval věděl, jakéže mi to pan Gates připraví neutěšené chvíle s instalací svého programu, tak bych... ale co...

to už je vlastně jiný příběh... :-)

Reklama
Reklama

Komentáře

Nejsi přihlášený(á)

Pro psaní a hodnocení komentářů se prosím přihlas ke svému účtu nebo si jej vytvoř.

Rychlé přihlášení přes:

Google Seznam
Reklama
Reklama