Moderní výuka: Co je za problém se vzděláváním? | Kapitola 6

V této vizi existuje všeobecné základní vzdělání, tedy všeobecná gramotnost a hrubá představa o podstatě světa, která by vám měla dovolit existovat ve světě, kde je „všechno popsané nápisy“. Protože umíte číst, můžete se sami rozhodovat a podepisovat závazné dokumenty. To je, samozřejmě, fikce, která vytvořila vysoce komplikovaný svět, ve kterém právníci sepisují pro laiky často nesrozumitelné texty – a jen proto, že je podepisuje člověk gramotný, má soud za to, že taky chápe, co podepisuje. Spousta lidí to ale nechápe anebo nechápe všechny důsledky – a proto máme tolik nebankovních institucí a tolik exekucí.

Tuto ohavnou asymetrii před lety zesměšnil Dmitrij Agarkov z Voroněže, který si na bankovní smlouvě změnil podmínky – a protože mu banka, ve víře ve svou nadřazenost, upravenou smlouvu podepsala, žádal po ní plnění. Bance se to nelíbilo – přitom jim udělal jen to, co oni dělají svým zákazníkům pořád. Mimochodem – přes hrozby vše nakonec skončilo dohodou a Agarkov dostal výhodnou debetku: Banka totiž musela uznat, že nebylo úplně OK inzerovat 12,9 % úrok a v drobném tisku na smlouvě chtít 45 %, takže si o vlastní verzi drobnotiskových úprav tak trochu řekli sami.

Zatímco základní (a dříve pomocná) škola měla učit to, jak by měl člověk přežít ve společnosti, střední ho připravovala na odbornější existenci. To v praxi znamenalo, že se velké množství trivializovaného učiva zahodilo a učilo se to samé znova. Víte, jak jsme vám říkali, že elektrony obíhají atomové jádro jako planety? No – tak to není úplně pravda. A jak jsme vás učili klasickou fyziku? Nooooo – to je jako hodně velké zjednodušení.

Zatímco základka nás před nejnovější simplifikací dovedla zhruba do 18. století, střední škola to začala lehce opravovat. Ne, neřekla realitu, jen přišla s „jemnější aproximací“ reality. To samé se zopakuje na vysoké škole: Opět vám zdvořile vysvětlí, že to, co vás učili dřív, není tak úplně pravda a budete se to učit znova. Znova a tentokrát snad už doopravdy.

A to je gigantický problém, který vysvětluje, proč je lepší talentované děti prostě vzít z generálně vzdělávacího mlejna a dát jim individuální výuku. A proč opravdové talenty v ní postupují rychle: Neučí se verze pro prosté davy a pro praktické davy, ale přejdou rovnou k realitě. Pokud u průměrných není moc efektivní učit je to samé třikrát po sobě, je to u talentovaných vyloženě škodlivé, protože jim budete muset vysvětlit, proč je učíte hovadiny a pak je z nich ještě zkoušíte. U nich je fakt lepší začít rovnou kvantovou mechanikou – pak nebudou kontaminováni Teletubbies verzí vzdělávacího systému a mají rovnou kde navazovat.

To platilo u Gausse a platí to i dneska: Nechat talentované děti projít trivializovanou verzí vzdělávání je prostě zločinem na nich páchaných. První věc, kterou nás odnaučovali na vysoké škole, byl BASIC. Původně vznikl jako jednoduchý jazyk pro programování, ale celou generaci naučil tak příšerné zlozvyky, že se ho museli odnaučovat. Ne, že by neměl svůj historický význam, ale už v 80. letech byla většina interpretů BASICu zoufale přežilá a přinášela zlozvyky jako pevné adresy řádků kódu, na které se dalo odkudkoliv skákat. Malý program se v tom napsat dal, ale ve velkém projektu jste se beznadějně utopili.