Digitální májá: Jak žijeme v počítači stvořené iluzi | Kapitola 4

Eliminace existující informace je v počítačové vědě docela typická, i když podle fyziků, zabývajících se termodynamikou, je právě destrukce informace v počítačích proces, který je fyzikálně zodpovědný za to, v nich vzniká teplo. To popisuje von Neumann-Landauerův limit, který udává minimální energii uvolněnou při každé nereverzibilní bitové operaci. K tomu se váže pozoruhodný koncept adiabatických výpočtů a adiabatických počítačů, které informaci zásadně neničí, všechny výpočty jsou v nich zvratné a teoreticky jim stačí neomezeně málo energie.

Je to docela šílená věc, kterou se ale zabývá počítačová věda – druhý termodynamický zákon nám nedovoluje využívat energii k užitečné práci zadarmo, ale fyzicky i logicky reverzibilní stroje by mohly ušetřit hodně energie, která se dnes proměňuje neužitečně na teplo. Takže cpeme do počítačů velké množství energie, která se mění na teplo a to pak složitě a nákladně odvádíme pryč, což je velký problém zvláště v případě, že vstupní energie je omezená a naše kapacita chladit také. A ukazuje se, že to je zajímavé nejen u klasických, ale i u kvantových počítačů.

Podstatně zajímavější je ale konstrukce informace, což je proces teoreticky nemožný. Zcela obecně vzato si nemůžete z prstu jen tak vycucat jakoukoliv informaci, protože kde nic není, může být stav libovolný. Už v mateřské škole nás ale naučili, že množinu teček lze smysluplně pospojovat čarami tak, že vznikne obrázek. A pokud vybarvíme prázdné plochy mezi čarami, vznikne barevný obrázek, který je mnohem pochopitelnější než nevybarvený, natož pak tečky samotné.