Hlavní stránka Multimédia Hry a zábava Digitální májá: Jak žijeme v počítači stvořené iluzi
Digitální májá: Jak žijeme v počítači stvořené iluzi
autor: Michal Rybka , publikováno 23.1.2021
Digitální májá: Jak žijeme v počítači stvořené iluzi

Indický pojem májá označuje iluzi, do které člověk upadá a která mu zastírá pravou podstatu věcí. Počítače nám dnes realitu nahrazují – a to nemluvím o sociálních bublinách anebo hrách, ale o tom, že nám digitálně dopočítávají obraz i zvuk. Doslova vidíme a posloucháme to, co není!


Karlheinz Brandenburg se zabýval otázkami komprese zvuku ve spolupráci s profesorem Dieterem Seitzerem, který se zaměřoval na psychoakustiku. Na počátku 80. let se Seitzer pokusil patentovat „digitální jukebox“, který by dovolil streamovat hudbu přes tehdejší novinku – ISDN, ale návrh patentu mu zamítli, „protože by to vyžadovalo kompresi v poměru dvanáct ku jedné, což je nemožné“. ISDN totiž nabízelo pouze 128 kbit/s, zatímco CD mělo 1411 kbit/s.

Seitzer požádal Brandenburga, aby se na to podíval – a ten zpočátku také sdílel názor, že taková komprese je nemožná. A pak probrali psychoakustické zákony včetně maskování – a ejhle, najednou tu byl návrh ztrátové komprese MPEG-1 Layer 3, který dnes známe jako MP3. Jakmile byl známý princip, objevila se celá řada dalších ztrátových kodeků, jako je třeba AAC, které stále využívá Apple.

A hle, algoritmus je nám schopen přehrát ohlodanou hudbu tak, že zní vcelku vkusně a líbivě. A nejen to, vznikly i technologie pro rekonstrukci a vylepšení takto ohlodaného audia, jako je DSEE HX od Sony, která dokáže zvýšit rozlišení komprimovaného audia a doplnit ho tak, že zní lépe (tedy většinou zní lépe). A není jediná, protože je prakticky jisté, že nějakou technologii akustické interpolace a dolešťování používá i Apple ve svých Apple Airpod Max, protože ty zní lépe, než by odpovídalo prostému AAC na 256 kbitech.

On samotný proces komprese je zajímavý, protože při něm vznikají vlastně dvě skladby: Ta, ze které jsme vyházeli nadbytečnou informaci – a potom ta, která se skládá jen z té vyhozené informace. Diferenční analýzou oné vyhozené informace se zabýval Ryan Maguire v projektu „The Ghost in the MP3“, který v roce 2014 vytvořil skladbu „moDernisT“ z reziduí, která vznikla kompresí písničky Tom's Dinner od Suzanne Vegy. Má k ní dokonce i klip, který vznikl z vyhozených informací vzniklých kompresí videoklipu ve formátu MP4. Jak audio i video jsou podle něj „duchové, vzniklí ztrátovou kompresí původních děl“, je to ta část původní skladby, kterou v komprimované verzi neslyšíme a nevidíme. A je to zážitek podivně etérický, mrazivý.

moDernisT_v1 from Ryan Patrick Maguire on Vimeo.



 
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
89 čtenářů navrhlo autorovi prémii: 44.5Kč Prémie tohoto článku jsou již uzavřené, děkujeme za váš zájem.
Tento web používá k poskytování služeb soubory cookie.