Ztráty a nálezy: Co nám přinesly a vzaly počítače? | Kapitola 5

Ve skutečnosti je významnější ten případ, kdy vám nejde o papír, ale o to, abyste se něco opravdu dozvěděli a naučili. To je budoucnost online učení – že se učíte to, co chcete tehdy, když to potřebujete. Pak nemáte nutkání podvádět, protože podvádíte maximálně sami sebe. Pokud se chcete naučit skvěle stříhat, musíte se naučit stříhat, jinak to totiž nefunguje.

Online výuka není univerzální, ale je to skvělý krok ke kontinuálnímu vzdělávání – a mohl by zničit i jedno z velkých zel současnosti, totiž omezený přístup k vědeckým publikacím. Je to obrovský business, který sedí na znalostech jako žába na prameni – a na zveřejnění jím hlídaných dat je alergičtější než americká vláda na vyzrazení svých tajemství.

Po nájezdu na databázi vědeckých publikací JSTOR, které z velké části zveřejnil, byl v lednu 2011 zatčen programátor Aaron Swartz. Byl obviněn, souzen a nakonec pod tlakem okolností spáchal sebevraždu. Jeho smrt nicméně píchla do věcí a zahájila tlak na to, aby alespoň výzkum z peněz daňových poplatníků byl k dispozici veřejnosti zdarma.

Ono vůbec překonávání bariér je schopnost, kterou se díky technologiím také učíme. Donedávna byl pojem VPN poměrně obskurní a málokdo ho znal, díky regionálnímu blokování streamovaného obsahu zná dnes ale VPN prakticky každý – YouTube je plný reklam na VPN. Lidé se učí obcházet zámky, a to je do značné míry dobře, protože víc chápou technologie.

Počítačové systémy do značné míry zjednodušují komunikaci jak sociálně, tak i jazykově. Pravdou je, že mladší generace přestává číst a někdy sleduje i videa, která jim sdělí to samé co článek – protože to je jednodušší. To vede k simplifikaci jazyka, zkratkám, nepotřebujete komplikovaný jazyk a vzhledem k pseudonymitě se můžete chovat vůči ostatním dost asociálně.