Ztráty a nálezy: Co nám přinesly a vzaly počítače?
i Zdroj: PCTuning.cz
Hry Článek Ztráty a nálezy: Co nám přinesly a vzaly počítače?

Ztráty a nálezy: Co nám přinesly a vzaly počítače?

Michal Rybka

Michal Rybka

10. 1. 2021 03:00 32

Seznam kapitol

1. Staré dobré časy 2. Stroje nahrazují paměť 3. Škola hraním 4. Jak přežít bouračku
5. Papír nebo znalosti? 6. Spolu, ale sami 7. Ve virtuální společnosti

Když se odborníci z oblasti humanitních studií vyjadřují k vlivu počítačů na lidskou populaci, obvykle slyšíme jenom nářek, pláč a stížnosti. Od Digitální demence Manfreda Spitzera přes obviňování her z podpory agresivity až po digitální kastraci. Je opravdu vývoj tak negativní – anebo je to jenom změna?

Reklama

V roce 2010 se americký generál Hertling začal zabývat revoluční myšlenkou: Navrhl eliminaci tréninku boje s bajonetem v rámci základního výcviku. Útoky na bajonet byly věcí 19. století, na počátku První světové se o nich často mluvilo, ale reálně se používaly jen omezeně – a rozhodně ne tak, jak se zobrazovaly v časopisech. A věřte tomu, anebo nevěřte, šerm bajonetem málem byl olympijskou sportovní disciplínou!

S rozšířením automatických zbraní se používaly stále méně a méně, protože než k nepříteli doběhnete, tak vás zastřelí. Poslední velký americký útok na bajonety se odehrál v roce 1951 za Korejské války a pak už šlo jen o izolované incidenty, jako byl britský bajonetový útok na pozici šíitských milicí v roce 2004. Byl to útok poměrně zoufalý, protože vojákům docházelo střelivo, ale velmi efektivní, protože podobný útok militanti nečekali – a rozprchli se. Americká armáda ale svým vojákům nevydala bajonety ani v Iráku, ani v Afghánistánu.

Někteří velitelé si řekli vlastně celkem logickou věc: Pokud se bajonetový útok používá tak málo, proč ho vůbec cvičit? Pokud bojujete tak, že si po snídani zajdete do práce, tam si sednete k ovládacímu pultu dronu, který krouží na druhé straně planety a víceméně čekáte, jestli vám dají povel k odpalu Hellfire – k čemu je vám boj s bajonetem? Zvláštní jednotky se učí stále boj s nožem, ale k čemu je vám schopnost, která se za posledních padesát let vlastně nepoužila?

S počítači je to podobné. Milovníci starých časů orodují za dobu, kdy jste museli zvládat výpočty z hlavy a pamatovat si celý Londýn – a považují to za zásadní a nejdůležitější metriku duševního zdraví. Je to podobné, jako když si na počátku 20. století stěžovali na to, že psací stroje zbaví úředníky schopnosti krasopisu anebo když si s příchodem písma stěžovali mudrci na to, že se lidem zkazí paměť, protože si všechno budou zapisovat.

Staromilství s námi bylo, je a bude. Četl jsem časopisy z počátku 20. století, kde autoři argumentovali, že všechny ty pokroky, vlaky a parní stroje představují zkázu lidstva – a jedinou možností je vrátit se k ruchadlu a za zpěvu slavíků pracovat na poli, protože toto je jediná cesta, jak se vrátit k harmonii s přírodou. Což o to, něco na tom je. Něco na tom všem je – ale vývoj se neotočí proto, že to někomu přijde rozkošné.

Předchozí
Další
Reklama
Reklama

Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.

Reklama
Reklama