Hlavní stránka Multimédia Hry a zábava Nepromítáme, zavřeno. Přichází konec kin?
Nepromítáme, zavřeno. Přichází konec kin?
autor: Michal Rybka , publikováno 22.11.2020
Nepromítáme, zavřeno. Přichází konec kin?

Kina představují unikátní společenský fenomén – společné sledování filmu, sdílení emocí. Se stále většími úhlopříčkami televizí, stále vyšší kvalitou digitální distribuce a stále rostoucími cenami lístků do kin ale začala ustupovat do pozadí. A vynucená karanténa pro ně může znamenat fatální úder.


Takže co se může stát?

Business as usual

První možnost je, že se podaří nějak získat peníze a obnovit provoz tak, jak to bylo. Výrobci filmů zapomenou na to, jak na ně kinořetězce dělaly ramena – a vrátí se k modelu, který tu byl, tedy exkluzivita pro kina a potom streaming. To se podle mého názoru nestane, protože distributoři zjišťují, že kina sice vynášejí spoustu peněz, ale chování zákazníků se změnilo – a tak začnou vymýšlet věci jako „prémiové premiéry“, kdy si k základnímu poplatku připlatíte něco navíc u novinek, jak to udělal například Disney u Mulán.

Tento efekt nebude stejný celosvětově, protože předpokládá, že máte infrastrukturu vhodnou pro streaming, což všude zatím není. Jenomže Musk instaluje nad naše hlavy Starlink – a tak je docela dobře možné, že brzy budeme mít víceméně celosvětový broadband prakticky všude.

Filmové společnosti odkoupí velké kinořetězce

Možnost, o které se hovoří, je vertikální integrace – tedy stav, kdy filmové distributoři odkoupí řetězce, aby tam primárně promítali svoje filmy, případně zavedou systém franšíz. To není v Americe neobvyklé, i hospody tam běžně prodávají jednu značku piva, nabízely buď Pepsi, anebo Coca Colu a měly arkády od Atari, anebo od Midway. Tam by mohlo propojení velkých distributorů a řetězců fungovat.

Ale není to asi řešení pro celý svět, protože vertikální integrace má smysl jen tehdy, pokud se výrazně sníží náklady na zprostředkování. Ve světě, kde místní kina podléhají lokální legislativě, tohle řešení smysl nedává. Na druhou stranu je většina světa filmově-technologicky za Amerikou, takže tam to nějakou dobu může stále fungovat normálně.

Běh proti zdi

Aby bylo jasno – kina se řítí proti zdi už delší dobu. AMC v prvním čtvrtletí 2020 oznámilo ztráty 2,2 miliardy dolarů, ale ve stejném kvartálu předchozího roku měli ztrátu 130 milionů dolarů – jeli tedy z kopce už za dobrých časů. Provoz velkých kin stojí peníze, údržba budov stojí peníze, elektřina, vyhřívání, opravy. To jsou fixní náklady, kterých se nelze zbavit. S tím, jak klesá návštěvnost, klesá i výnosnost. Logické pak je identifikovat ta kina, která vynášejí nejméně a začít je zavírat.

Zatím se tento problém řešil navyšováním cen lístků a služeb, ale to nepůjde donekonečna, protože cena za domácí kino stále klesá. Svírají se tak nůžky, kterým není možné uniknout jinak, než technologickými inovacemi – a ty jsou drahé, opravdu drahé. Pokud většina lidí usoudí, že jim stačí pouhý 4K HDR obraz na domácí 65“ obrazovce a nepotřebují, aby obraz před nimi byl velký jako stadión na stojáka, je jednoduše řečeno konec. Přežijí technicky nejvyspělejší kina, kde se budou promítat „zážitky“ natočené speciálně pro ně, a to bude všechno.

Přiznejme si to: Už teď jsou plátna obludná – a nezřídka máte špatné sedadlo, takže se na detail tváře vašeho hrdiny díváte v naprosto nepřirozené perspektivě. Sedět před vlastní 4K obrazovkou je i z kvalitativního hlediska prostě lepší.

„Kino je naše kulturní dědictví“

Do pasti se dostanou zvláště malá kina, která nemají peníze na technologickou inovaci anebo prostě nemohou inovovat, protože na to nemají místo. Pak se z nich může stát „inťoušské grotto“ či jiný typ kulturního centra, což je osud mnohem lepší, než u mnoha místních kinosálů a divadel, které nabídnou pouze technicky horší zážitek za více peněz, protože je upgradovat nelze.

V takovém případě může nastoupit kulturní fronta a žádat státní peníze (tedy ty z našich daní), aby byla naše kina spasena, protože jsou součástí našeho kulturního dědictví – a kdyby spasena nebyla, nikdo by jejich filmy nepouštěl. „Český film“ je takové kulturní specifikum, které nechápou ani Poláci – ale herci se nějak živit musí, jinak budou hrozit establishmentu revolucí. Produkce i projekce bude stále irelevantní, ale nějak přežije, a to je hlavní. Je tedy možné, že se na to pomalé umírání ve státní kase ještě nějaké chechtáky najdou.

Fanouškovské projekty

Jsou lidi, kteří rekonstruují hrady, protože je to baví. Anebo parní lokomotivy, protože je to baví. Není tedy žádný důvod, aby si podobné projekty nevybudovali i kolem kin, o která se budou starat spíše klubovým způsobem. To je asi nejrozumnější model, kdy si fanoušci sami vyberou to, na co se chtějí dívat a budou se skládat na provoz. Patrně si budou udržovat i retro promítačky, i když racionálnější by bylo přejít na moderní digitální projekci – udržovat staré technologie v provozu není levné ani provozně, ani servisně.



 
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
79 čtenářů navrhlo autorovi prémii: 37.1Kč Prémie tohoto článku jsou již uzavřené, děkujeme za váš zájem.
Tento web používá k poskytování služeb soubory cookie.