Když dva dělají totéž: proč vždy nejlepší technologie nevítězí? | Kapitola 3
Seznam kapitol
V poslední úvaze se Adam pozastavil nad tím, že preferuji HDMI před DisplayPortem i přes výhody, které proti němu má. Věc se má tak, že úspěšnost technologií neurčují pouze technologické parametry, ale většinou úplně jiné faktory. Nerozhoduje to, která technologie je lepší, ale to, která se rozšíří víc. A to záleží na spoustě věcí.
Marketing
Nad marketingem technici obvykle ohrnují nos. V televizním seriálu Dilbert je ostatně díl, ve kterém se mozky vysávající alieni pokusí převzít firmu, ale zahynou hlady, protože se pokusili vysát mozky lidem z marketingu a zemřeli na naprostý nedostatek myšlenek. Ano, je to takový folklór.
Pravda je, že marketing na civilisty funguje masivně, protože je zkratkovitý a naviguje je v pro ně nepřehledném lese technologií. Reklamy Apple se odborně studují, stejně jako jejich marketingová strategie.
Naopak ty firmy, které přišly s nápadem, že „dobré věci se prodávají samy“, na tom těžce pohořely. Nevěříte? Podívejte se na skvělé video o pádu HTC. Byl to kdysi největší výrobce mobilů, byli revolucionáři v designu i v technologiích, přišli jako první s unibody designem. A pak zmizeli. Proč? Věřili příliš tomu, že jsou známí a že se budou prodávat i bez nákladné reklamy.
Pokud máte revoluční technologii, musíte o ní dát vědět – jinak vás spolkne někdo, kdo má sice horší technologie, ale dokáže zákazníky oslovit a zaujmout. Technologií je mnoho, rozhodování je těžké – a vy se nechcete ztratit v bezejmenném davu. A na tohle se často zapomíná!
Obecné rozšíření
Nejdůležitějším faktorem pro úspěch technologie je její obecné rozšíření. V podstatě po celý svůj život poslouchám nářky na to, že „Windows jsou jenom vtip“ a „x86 je strašná architektura“. Možná. V okamžiku, kdy ale jakákoliv technologie získá dominanci a stane se obecně rozšířenou, je prakticky jistě úspěšná.
Za socialismu jsme měli několik řad československých počítačů, z nichž některé získaly „kultovní“ status, jako například Ondra, který je dnes popisován téměř jako zjevení – tedy převážně lidmi, kteří s ním nikdy nepracovali a jenom opakují to, co jim řekl někdo jiný. Ondra byl naprosto obskurní a bizarní stroj, tech oddity, která byla v reálném světě úplně bezvýznamná.
Autor: Oldsoft – Vlastní dílo
Vznikl ho malý počet kusů a potopila strašná designová rozhodnutí, jako volba klávesnice, těžko rozšiřitelná architektura a nesmyslně navržený obvod pro generování obrazu, který spolkl 80 % teoretického výkonu CPU. To vše z „levného počítače“ udělalo jen nepraktickou hračku. A pak bylo lhostejné, že byl „navržen jako velmi levný“, to nemělo žádný vliv.
Opravdu úspěšné bylo naopak PMD-85. To bylo z valné části odvozené od Hewlett-Packard 85, v mnoha směrech horší, i jeho architektura byla celkem „hack“, ale bylo navržené tak, že ho šlo snadno rozšířit a mělo velké množství vstupních a výstupních portů. To dovolovalo počítač opravdu k něčemu připojit a něco jím opravdu řídit. Nebyl to pohodlný školní počítač, ale byl praktický, takže následovala celá rodina strojů: 85.1, 85.2, 85.2A, 85.3, Maťo ve dvou verzích, Didaktiky Alfa a Beta a také Zbrojováček. Do rodiny PMD 85 tedy patří docela dost strojů, což z něj dělá opravdový úspěch.
Samotné rozšíření platformy znamená, že ji zná víc lidí, umí ji opravit a upravit víc techniků, bude možné pro to sehnat náhradní díly, vznikne víc periferií a softwaru – zkrátka vznikne kolem toho ekosystém, i když nakrásně nejde o nejlepší technologii. To samé v podstatně větším rozsahu platí pro ZX Spectrum a jeho klony: Nebyl to zdaleka nejvyspělejší stroj, ale rozšířil se v Evropě a ve východním bloku – a to mu zajistilo dlouhý život i po ukončení oficiální výroby.
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
