Resident Evil 3 — skvěle načasovaná předělávka klasiky | Kapitola 3
Seznam kapitol
Remake dalšího dílu populární hororové série nemohl vyjít v příhodnější dobu. Obyvatelé fiktivního města Racoon City by nám ale mohli jen tiše závidět. T-Virus totiž nezastaví ani sebelepší nanovlákna či nejdokonalejší respirátory. Je trochu rozporuplné vydávat hru v aktuální době, ale autoři mají o bezplatnou masivní propagaci postaráno...
Na rozdíl od loňského remaku je v tomto dílu, stejně jako v originálu, k dispozici pouze jeden hratelný scénář. Jedna dějová linka je tedy rozdělena mezi dva herní charaktery. Většinu hry ale strávíte za zády policistky Jill, s Carlosem odehrajete zhruba jednu čtvrtinu hry.
Arzenál Jill Valentine je spíše civilní a problémy s nemrtvými řeší zejména běžnými zbraněmi, které najde cestou. Začíná tak s obyčejnou pistolí (kterou ovšem může během hry vylepšovat), zanedlouho najde pumpovací brokovnici, která neodmyslitelně patří i k původní verzi hry. Během hry ale začne přituhovat a Jill si tak náhodou osvojí i granátomet s různými typy projektilů, případně ruční granáty. Na druhou stranu nůž, který má u sebe od začátku hry, je dobrý tak na otevírání krabic s věcmi.
Carlos Oliveira, to je panečku jiný kádr. Tenhle žoldák, jehož tvář silně připomíná mladého Keanu Reevese v bodu zlomu, je, vzhledem ke svému „povolání“ ozbrojen od začátku ostřeji. Kromě klasické pistole raději řeší veškeré problémy svou útočnou puškou. Náboji se rozhodně nebojí plýtvat, všude po světe se jich válí plno.
A s tím souvisí i celková hratelnost a pojetí hry. Zatímco loni jste počítali kulky, ve trojce si můžete pustit pravý ukazovák na špacír. Během celého herního průchodu naleznete dostatečné množství nábojů, střelného prachu a výbušnin na výrobu nábojů a projektilů do granátometu. Trojka, aniž by chtěla, prostě ze své podstaty akčnější být musí. Zombíků je plné město.
To bohužel třetímu dílu ale ubírá na děsivé atmosféře, jak jí známe z dvojky. Samozřejmě nechybí momenty leknutí, kdy vám cestu nečekaně zkříží Nemesis nebo vám na hlavu spadne zombík, který se potácel u zábradlí ve vyšším patře, případně vykoukne zpoza rohu. Ale to je z veškerých infarktovek všechno. Ten tam je děsuplný Tyrant, který vám naháněl hrůzu půl hry, protože se ho prostě nešlo zbavit. Nemesis to má ve trojce prostě rozfázované. Chvilku tam je… a pak zase delší dobu není. Stejně jako v původní hře.
Kromě absence hororové atmosféry bych měl ještě jednu výtku k celkové hratelnosti. Průchod hrou je mnohem lineárnější než ve dvojce. Ve hře jsou, pokud dobře počítám, pouze tři interiérové lokace, které člověk může prozkoumávat a objevovat, případně se tam může na nějakou dobu zaseknout. Kromě nich ale celý děj působí až moc přímočaře. Když si třeba vzpomenu, jak jsem se v mládí motal po městě v původní verzi a nevěděl kudy kam, ve trojce jsou pouze dvě hlavní a jedna vedlejší městská lokalita. Ty hlavní si zapamatujete celkem hned a v té vedlejší se ukážete jen na chvilku, takže na nějaké dlouhé bloudění po mapě rovnou zapomeňte.
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
