| Commodore C64 Maxi — Návrat osmibitové legendy po 40 letech |
| autor: Michal Rybka , publikováno 4.4.2020 |
| Seznam kapitol |
|---|
| 1. Legenda jménem Commodore |
| 2. Počítač skrytý v disketové mechanice |
| 3. Zlatá generace C64 |
| 4. Osmibit moderním kabátě - TheC64 Maxi |
| 5. Čtyři mašiny v jednom chlebníku |
| 6. Tahle mašina není jen pro starý |
Staré stroje od Commodore patří údržbou k těm náročnějším. Jednak si Commodore často nelámal hlavu se standardy a dělal si to po svém – a pak se od začátku nepoužívaly zrovna kvalitní díly. Naštěstí si můžeme vychutnat osmibitovou legendu zcela moderně – v podobě stroje TheC64 Maxi!
Tahle mašina není jen pro starý
TheC64 Maxi má svoje limity. Nenajdeme tu žádné porty pro klasická rozšíření. Nemůžete tedy vytáhnout ze skříně svou starou 1541 a svoje oblíbené hry – a hrát. Ne. Musíte si z internetu stahat image svých oblíbených her, patrně v cracknutém stavu, jinak to nepojede. Vaše hardwarové výtvory pro USER PORT taky nepojedou, bohužel. Ale tady bych řekl, že to musíme oplakat – stejně je můžete stvořit znovu a lépe s Arduinem.
Ten stroj není dokonalý – má membránovou klávesnici a jeho CAPS LOCK není dvoustavový, jako byl u původního stroje. Má ale i svoje výhody: Místo nespolehlivých a pomalých kazet a disket můžete použít moderní USB flash. Můžete si připojit nové joysticky – a plně ovládat emulátor, pokud mají alespoň osm tlačítek. Můžete ovládat nejenom hry, ale i aplikace, které vyžadují klávesnici – a na rozdíl od USB klávesnic máte uspořádání ovládacích prvků na zabudované klávesnici logicky, tak, jak to bylo původně navrženo.
Ale co? Je to výborná mašina! Není úplně levná – ne. V bazaru se před lety daly najít C64 za pětistovku. Ale je to nový stroj, který pozře souborové image z internetu, připojíte ho přes HDMI k moderní televizi, napojíte ho přes micro USB z běžného trafa – a můžete hrát anebo pracovat. Já osobně patřím ke kategorii lidí, kteří ctí padlé stroje, ale už necítí potřebu pro ně konat něco nového – ale kdo ví, třeba i rigorózní fundamentalisté dokáží pro emulátor sepsat nová dema. Protože to je taky svého druhu umění!
TheC64 Maxi není sice originál, ale má k tomu opravdu velice blízko. Je to skvělé dílo – sice jenom replika – ale jaká replika! Můžete si vyzkoušet radosti i strasti, které zažívali programátoři a uživatelé před téměř čtyřiceti lety. Můžete si vyzkoušet ty lepší části – jako jsou klasické hry a programování – bez těch horších částí, jako jsou chyby záznamu a čtení. Tehdy to bylo děsné – dnes se můžeme vrátit zpět – a zažít výlet do retro minulosti bez nutnosti bojovat s technologií o život našich dat.
Redakce si vyhrazuje právo odstranit neslušné a nevhodné příspěvky. Případné vyhrady na diskuze(zavináč)pctuning.cz
som mal doma na ZX Spectre+. Ale hlavne tam bol ten "socialny" aspekt - hry pre 2 hracov, ktory sa este zvyraznil, ked si kupil Amigu 600.
C64 som si potom z nostalgie kupil na inzerat, cca pred 7mimi rokmi. Jej cca 4 rocne vlastnenie spocivalo v odskusani, zisteni ze nahravanie z paskok nefunguje (asi pasky casom zdegradovali) a naslednom uskladneni v skrini. Nastastie som ju s malym ziskom strelil dalsiemu nostalgickemu chudakovi, ktoremu pravdepodobne tiez len zabera miesto.
Ak uz nostalgia, tak nieco mensie - napr. mam handheld emulator Sega megadrive, kde bezia podobne hry ako na Amige. V poho, ale zase... uz je to "trochu" mimo.
Jedina vec zo starych dob, ktora ma doteraz nostalgicky drzi (lebo je navykova) je Quake 3 Arena, unfreeze multiplayer.
Mám emulátor Commodora,Atárka,ZX.
Běhá mi v PC i na mobilu, akorát joystick by to chtělo.
Nebude to problém rozběhat i na raspberry pi, tak na co kupovat TheC64 Maxi
Každý ten osmibit měl nějakou unikátní kvalitu, kterou ostatní postrádaly.
- C64 měl doslova tuny her a skvělý hudební doprovod (raritní C128 pak výhodu totálního systémového chameleona)
- ZX byl (zejména v českých podmínkách) asi nejblíže pracovnímu stroji (záměrně pomíjím okrajové Amstrady/Schneidery)
- Atárka měla asi nejlepší grafiku
- Sord M5 byl napůl věděcká kalkulačka těžící z možnosti výměnných modulů (jejich filozofii zkopírovalo PMD-85)
- Sharpy těžily z unikátní podpory importu do ČSSR, takže si člověk mohl koupit celý set i s malým plotterem.
Daly by se samozřejmě najít i negativa všech těchto platforem:
- C64 navržený draze (tiskárny i FDD připojované sériově), debilní Basic (kdo chtěl programovat, musel do ASM nebo sehnat Simon's basic)
- ZX navržený levně (gumová klávesnice, málo RAM, debilní microdrive místo FDD) a v příliš mnoha verzích
- Atari zabito několika navzájem nekompatibilními modely (to ale zvládl i Commodore s C16/+4) a velmi nízkou kvalitou zpracování (Tramiel úřadoval i zde) a těch her/programů nebylo tolik jako na C64 nebo aspoň ZX.
- Sord M5 byla česká specialita, tento systém se nijak neprosadil.
- Sharp měl prakticky nulový SW potenciál, většina her byly předělávky z příbuzného Spectra. Špičkové nativní hry byly logické hry Moty a Flappy (něco podobného jako Boulder dash na Atari/C64/ZX)
Osobně jsem měl C64, mám k ní srdcový vztah, ale dnes, když už člověk tak nějak dospěl, vidím, že nebyla ve všech ohledech nejlepší.
A zde ZX Spectrum ač hardwarově mnohém slabší než konkurence drtil vše široko daleko.Měl jsem v okolí Atari (xl 800?),v rodině C64 a v klubu se chodilo na Sharpy.O katastrofách PMD a IQ151 raději nemluvit.
R tape loading error 0:1
Čas od času pustím emulátor a zahraju si nějakou klasiku, v poslední době mě třeba baví Stix. Ano, existuje moderní verze, např. Lightfish, ale ten starý purismus a důraz na hratelnost (jedině ta mohla u hráčů vyvolat dlouhodobé herní zaujetí, protože vizuálně to bylo jen pár pixelů) dělají své.
Další skvělé hry, které se dají dodnes hrát (namátkou):
- Paradroid
- Highway Encounter
- Sentinel
- Impossible mission
- Saboteur
- Boulder dash
- Giana sisters
- Elite