Commodore C64 Maxi — Návrat osmibitové legendy po 40 letech | Kapitola 3

Zlatá generace C64

Commodory 64 přitom představují velmi zajímavou rodinu: Od prvního „chlebníku“, béžového Commodore C64 z roku 1982, přes modernizovaný Commodore C64C, „přenosný laptop“ Commodore SX64, herní konzoli Commodore 64GS – až po pokročilý, leč bohužel pouze předsériový Commodore C65. GSko a C65, mimochodem, sháníme!

Byla to zkrátka mašina, na které se dalo kutit a zkoumat! Osobně bych neřekl, že šlo o stroj nejkvalitnější – ostatně Jack Tramiel byl znám svými úsporami – ale byl velmi použitelný a velmi opravitelný, tedy alespoň v době, kdy se daly sehnat VICy a SIDy. Dnes je to s opravami horší. Oživovat staré Commodory je problém – chcípaly tomu zdroje, a dokonce jednu verzi jste mohli oddělat tím, že jste za provozu připojili joystick, což osobně nechápu (jsou v něm jenom spínače). Problematické jsou hlavně kondenzátory ve zdrojích, které dnes mohou vybuchnout – stalo se mi to a nebyla to úplně sranda.

Buď jak buď, dnes je obtížné provozovat originální Commodore 64. Proto jsem nesmírně ocenil, když se loni objevil TheC64, emulátor v podobě zmenšeného C64, jen jakéhosi modelu. V podstatě se podobá ostatním moderním emulátorům, které se objevily v poslední době: NES Mini, PS2 Mini a dalším. A podobně jako i ostatní emulátory měl svoje mouchy: V podstatě dovoloval jenom hraní her, klávesnice se zapojovala buď přes USB, anebo se používala virtuální, některé aplikace měly potíže s během – a hlavně tam zlobila synchronizace audia a videa, kde audio se mírně, ale přesto znatelně opožďovalo.

A lidi si hlavně stěžovali na to, že i když to je něco jako Commodore 64, prostě to není Commodore 64. A to jsme byli tak blízko! To by snad vývojáře zabilo, kdyby TheC64 vypadal jako Commodore 64 a měl klávesnici z Commodora 64?! A vývojáři se zamysleli – a zjistili, že by je to vlastně nezabilo – a že to je možná dobrý nápad. A přesně takhle vznikl TheC64 Maxi.