V zajetí korporací aneb proč nemůžeme mít hezké věci?
i Zdroj: PCTuning.cz
Hry Článek V zajetí korporací aneb proč nemůžeme mít hezké věci?

V zajetí korporací aneb proč nemůžeme mít hezké věci? | Kapitola 2

Michal Rybka

Michal Rybka

15. 2. 2020 03:00 22

Seznam kapitol

1. Mít život jednodušší 2. Jednoduchý, úžasný, krásný, skvělý... 3. GeForce Not Yet 4. Kdo chce víc... 5. V ideálním světě nežijeme

Obrat „a to je důvod, proč nemůžeme mít hezké věci“ označuje situaci, když vidíte, že někdo něco pořádně podělá, rozbije anebo způsobí škodu. Děláme hlouposti – a proto nemůžeme mít hezké věci. V tomto případě ale nemluvím o uživatelích, ale o výrobcích.

Reklama

Jistě máte sami zkušenost s tím, že za vámi chodí rodiče a příbuzní – a nemůžou si vybrat v lepším případě grafiku a nový mobil, v horším případě po vás chtějí, abyste za ně vymysleli celou sestavu. Uživatelé u Apple to mají jednoduché: Není si z čeho vybírat, když chcete nový telefon, máte v zásadě na výběr mezi malým a velkým modelem, pak mezi barevnými variantami a nakonec mezi kapacitou paměti. A to už je, pro většinu lidí, zcela přiměřený výběr.

Je to „dostatek, ale ne přebytek volnosti“, svobodu Apple nahradil pohodlím. Nepochopitelný technický žargon nahradil designem a estetikou, která je mnohem důležitější, protože je srozumitelná pro všechny. V sestřihu prezentací se můžete podívat na adjektiva, která používají při prezentacích – a je absolutely incredible, jak často používají amazing, absolutely, incredible, great, beautiful, awesome – ale taky easy.

Easy – jednoduché – je strašně důležité slovo. Zásadní. Lidi se nechtějí učit mnoho věcí, chtějí jenom jednu. Jeden email, jeden prohlížeč, jeden store, jeden přehrávač hudby, jeden přehrávač videa, jedno úložiště. Jeden systém vládne všem, jeden jim všem káže, jeden všechny přivede, navždy s Apple sváže! Pro lidi, kteří chtějí dělat věci jednoduše, je to ideální. Na všechno je jedno řešení, nemusíte si lámat hlavy s upgradem či opravami, všechno je vyřešené. Když něco nejde, tak to prostě nejde.

V okamžiku, kdy nad ekosystémem není tak silná kontrola, se ale začínají menší hráči mezi sebou přetahovat a bojovat. Pak najednou zjišťujeme, že ono vlastně nebylo tak pitomé, když byla uniformní distribuční platforma: Dokud jsme měli jenom Steam, tak se stačilo nalogovat a nakupovat. Jenomže Steam tloustne z práce jiných (kdybych tak měl použít hantýrku komančů) – a jim se to nelíbí. Dobře.

Jenomže pak přibývají další služby, jako Uplay, Epic či Battle.net – a když už nic jiného, sedí ve vašem počítači a užírají paměť. Když se dívám na procesy, Epic žere 70 MB, Uplay 78 MB a Steam 113 MB. Čtvrt giga paměti v troubě – a to nikdo z nich zrovna nic nedělá (doufejme). Z hlediska uživatele nedává smysl používat víc služeb, které mají víc loginů, otravují vás různými nabídkami a nakonec v nějaký moment skapou, takže o nakoupený obsah přijdete s větší pravděpodobnosti, než kdyby ho držela jedna velká platforma.

V situaci, ve které jsme, je podobný vývoj celkem nevyhnutelný. Stav, kdy Valve (podle všeho) nedělá Half Life 3 a místo toho jen profitují ze Steamu, se nebude líbit ostatním vydavatelům her. Samozřejmě že budou chtít vlastní store, s vlastním blackjackem a tak dále. Nutně budou mít vlastní ochrany, autentifikace – a to pořád neřeší ten problém, že i menší platformy budou sdružovat další vydavatele, se kterými mohou vlastníci platformy skončit ve při. U monopolní platformy je to jednoduché: Vlastník platformy nadiktuje vydavateli podmínky a pokud se mu nelíbí, mohou jít vývojáři okopávat řepu.

Předchozí
Další
Reklama
Reklama

Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.

Reklama
Reklama