Jak propojenost světa učinila svět zranitelnějším | Kapitola 3

Přírodní katastrofy

Jedna věc je krátkodobá komplikace s logistikou – co když se ale stane něco s dlouhodobým dopadem? Záplavy v roce 2011 vystřelily ceny harddisků na dvojnásobek na víc než pět let proto, že hi-tech továrny jsou nákladné a budují se dlouho. Pokud je vytopí voda anebo postihne jiná katastrofa, jejich náhrada může být otázkou mnoha let.

Na opravdové přírodní katastrofy nejsme vůbec připraveni. V Bibli se píše o sedmi letech bohatých a sedmi letech chudých – a díky Josefově snu se Egypt na ta chudá léta připravil za těch bohatých. To je dnes naprostá fikce, strategické zásoby potravin mají státy na méně než půl roku, takže stačí, aby bouchlo něco jako Krakatoa a můžeme mít výběrový hladomor v duchu středověku. Na opravdové katastrofy, jako byla klimatická krize, která ukončila Starou říši v Egyptě, samozřejmě nejsme připraveni ani omylem. Přesto, z nějakého důvodu, se tváříme, že se nikdy nic nestane a aby se vydělalo, stát strategické zásoby spíš snižuje.

Nejde ale jen o potraviny. Oproti středověku jsme vystaveni rizikům CME (Coronal Mass Ejection), tedy zásahu magnetosféry Země mrakem nabitých částic ze Slunce. První takovou událost jsme zaznamenali v roce 1859, kdy tak zvaná Carrington Event zasáhla prvního a druhého září 1859 magnetosféru a způsobila kolaps a požáry telegrafních sítí. Tehdy toho moc natahaného nebylo a svět nebyl závislý na elektřině, takže můžeme jenom spekulovat o tom, jak moc velkou paseku by to udělalo dnes.

Buď jak buď, bez elektřiny se logistika okamžitě zhroutí, a to včetně dodávek vody. Vše potom závisí na schopnosti obnovit funkci sítě, což půjde špatně, pokud se zhroutí masově a náhradní díly se budou dělat na druhém konci planety. Studie z roku 2017 uvádí, že ochrana elektrické sítě jenom v USA přijde na 30 miliard dolarů. Pokud budeme v té době již pod knutou evropského Green Dealu, tak budou samozřejmě následky mnohem horší.