Experti-samouci: Co z vás doopravdy dělá odborníka? | Kapitola 5

Tradiční mediální komunikace byla jednosměrná – a stále najdeme lidi, kteří se cítí vyvolení tím, že dělají tu pravou, hodnotnou novinařinu, která je zvedá nad úroveň normálních smrtelníků a dělá z nich kazatele. Je velkou otázkou, jak moc tento přístup funguje v reálné společnosti a jak to funguje na ty, kteří spokojeně žijí za generační propastí. Můj dojem je, že to nefunguje. Mladí nesnášejí kázání – a nejvíc nesnášejí kázání od privilegovaných šprtů, které jim vnucují dospělí jako pozitivní příklad.

Kázání nefunguje. Nefungovalo nikdy, jak nás poučuje kupříkladu láteření byzantského rétora Libaniose ze 4. století našeho letopočtu, který se rozčiluje, že jeho studenti utrácejí peníze na školu za zábavy, na přednášky se jim nechce a i když se na ně uráčí, tak se baví o „sportovcích, hercích, koních a tanečnicích anebo o minulém či připravovaném zápase“. V této perspektivě jsme psychologicky pořád stejní, jenom na to dnes mají TikTok. Jediné, co je na dnešku kvalitativně odlišné, je to, že tato služba je za generační propastí a spousta dospělých ani neví že existuje, natož aby věděli, o co tam vlastně jde.

Ale to neznamená, že jim o nic nejde, jenom za normálních okolností nevidíme, o co jim jde. Generační propast se projevuje nejen mezi tradičními a novými médii, ale taky v tom, že lidé z tradičních společností nerozumí svému publiku. Rozumí svým tradičním médiím, ale ta už taky nerozumí svému publiku. A tohle začíná být skutečně alarmující.

Dost křiklavou kauzou, která právě probíhá, je „Fandom Menace“, tedy rebelie fanoušků Star Wars proti tomu, jak obrábí tento brand jeho současný vlastník, The Walt Disney Company. V ní vidíme rozpad mezi pohledem fanoušků a tvůrců, který se projevuje v tom, že fanoušci vyjadřují nelibost nad tím, co se ve filmech děje. Tradiční média obvykle zjednodušují problém na „nenávist toxických fanoušků“, která se po uvedení The Last Jedi obrátila proti představitelce Rose, ale to je pohled velmi omezený.

Ve skutečnosti najdeme velmi rozsáhlé rozbory toho, co se fanouškům nelíbí – včetně vysvětlení toho co se jim nelíbí, jaké to má příčiny, citují k tomu zdroje, vysvětlují chyby v kontinuitě děje, porušování pravidel světa a tak dále. The Last Jedi je docela excentrický případ, který některé fanoušky přiměl k rozborům zcela brutální velikosti. Samotný film má 2 hodiny 35 minut, což je hodně – a teď si představte, že najdete člověka, který natočí třídílný seriál o celkové délce 5 hodin, kde krok za krokem vysvětluje, co je problém a proč. A netočí to žádný štáb, ale týpek, který si to celé taky stříhá – takže má zřejmě velkou potřebu podělit se o svůj pohled.

To, co je divné je, že to dává smysl. Tento autor není jediný, který věnuje gigantický prostor kritice: Lidí, kteří kritizují filmy v podstatě ve formě celovečeráku je docela dost. Jejich názory zjevně rezonují s množstvím diváků, kteří je poslouchají. Znamená to, že z řad fanoušků povstala nová generace kritiků, která přistupuje ke kritice zcela jinak? Obrovská síla internetu je v tom, že dovoluje lidu promluvit – a srovnat jejich názory s názory tradičních recenzentů. Když se podíváme na Rotten Tomatoes, 454 kritiků hodnotí The Last Jedi průměrem 91%, zatímco 213 169 diváků průměrem 43 %.

A není to o univerzální zášti, když se dívám na Metacritic, publikum se rozpadlo tak, že zhruba třetině se film líbil, ale dobře polovině se opravdu nelíbil. Rozložení hodnocení naprosto nekoresponduje s kritiky, kteří uniformně film chválí.