Experti-samouci: Co z vás doopravdy dělá odborníka? | Kapitola 2
Seznam kapitol
Při návštěvě Arcade Her mě zaujala trojice děvčátek, která pobíhala kolem automatů a hledala takové, na kterých mohla ve trojici hrát. Pozorovat je bylo fascinující – na konzoli anebo na PC si totiž obvykle v trojici nezahrajete. V tu chvíli mě napadlo, že je přece jen důležité udržovat podobné muzeum. A to nejde bez nadšení a jisté posedlosti.
Mnohokrát jsem narazil na lidi, kteří zpochybňují odbornost někoho, kdo nemá glejt na určitý obor. Naposledy se mi to stalo u Mariana Kechlibara, což je analytik a politický komentátor, jehož komentáře jsou založeny na datové analytice a široké analýze zahraničního tisku. Díky tomu se na jeho blogu dozvíte věci, o kterých běžný tisk nepíše, protože běžný novinář na něco takového nemá čas a běžný komentátor ani mentální kapacitu. Kechlibar je totiž matematik, zabývající se kryptografií – a to je poněkud jiný myšlenkový kalibr, než nám nabízí mainstream. Zde bych jen poznamenal, že matfyzák, který se stane publicistou, na tom bude výrazně lépe než publicista, který se bude pokoušet stát matematikem.
Ve skutečnosti ale není vůbec neobvyklé, že se opravdovou kapacitou stane člověk, který byl vzdělán v něčem naprosto jiném. Pozoruhodný je případ Dr. Františka Lexy, jednoho ze zakladatelů naší egyptologie. Narodil se v roce 1876 a na filozofické fakultě Karlo-Ferdinandovy univerzity v Praze vystudoval středoškolské učitelství matematiky a fyziky. Navštěvoval ale i přednášky z filozofie, psychologie, fyziologie a psychiatrie. V roce 1902 se rozhodl rozšířit si aprobaci o filozofickou propedeutiku a stát se doktorem filozofie, přičemž jeho habilitační práce měla být z psychologie písma.
Během příprav této práce narazil na hieroglyfy, takže se začal učit staroegyptštinu. Poté, co nastudoval hieroglyfy, objevil démotštinu, která byla podstatně složitější – a začal se zabývat jí, přičemž překládal démotické texty.
A ty ho zaujaly natolik, že je začal překládat – a sestavovat naprosto unikátní sbírky překladů, které pokrývají literaturu, magii, soukromé texty, správní texty, čarodějnictví, medicínu i náboženství. Nedají se sehnat úplně snadno, ale je to úžasné čtení, mj. proto, že Lexa striktně odděluje překlady a jejich interpretace, zatímco řada jiných autorů nám to tak nějak převypráví po svém.
Po roce 1934 se Lexa stal světovým expertem na démotštinu a přednášel ji našim i světovým egyptologům. Svoje vrcholné dílo, Grammarie Démotique, připravoval 23 let a vydal ho, když mu bylo pětasedmdesát. Spoluzaložil Egyptologický ústav a stal se všeobecně uznávanou kapacitou v oboru, který na přelomu 19. a 20. století u nás vlastně neexistoval. Fascinující osud, o kterém sám napsal, že byl způsoben tím, že se „nad jeho kolébkou přelo sedm sudiček a nemohly se shodnout, čím má být, tak se dohodly, ať zkusí ode všeho a pak ať si vybere“. Přes svůj význam je bohužel poměrně neznámý, nás o něm ve škole nikdo neučil – hrubá chyba!
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
