Hlavní stránka Multimédia Hry a zábava Experti-samouci: Co z vás doopravdy dělá odborníka?
Experti-samouci: Co z vás doopravdy dělá odborníka?
autor: Michal Rybka , publikováno 7.12.2019
Experti-samouci: Co z vás doopravdy dělá odborníka?

Při návštěvě Arcade Her mě zaujala trojice děvčátek, která pobíhala kolem automatů a hledala takové, na kterých mohla ve trojici hrát. Pozorovat je bylo fascinující – na konzoli anebo na PC si totiž obvykle v trojici nezahrajete. V tu chvíli mě napadlo, že je přece jen důležité udržovat podobné muzeum. A to nejde bez nadšení a jisté posedlosti.


Pustit se do tak extrémního projektu, jako je vlastní arkádové muzeum, vyžaduje jistou dávku šílenství. Musíte automaty sehnat, koupit, přivézt, rekonstruovat, opravit, uskladnit, zajistit pro ně napájení – a tak dále a tak dále. Je to velké kvantum práce, které vyžaduje velkou dávku znalostí, jež nejsou tak snadno dostupné, přece jenom znalosti už nevyráběných CRT obrazovek a všelijakých pastí a zvláštností při jejich používání není běžně dostupná věc. Musíte se učit, objevovat, zkoumat – a moc literatury k tomu nenajdete.

A co je vlastně výsledkem této snahy? Místo, kam mohou přijít sentimentální rodiče, kteří si pamatují na osmdesátá léta a přivést tam svoje děti. A právě jim má smysl jim ukázat, že „nejsou první inteligentní generace v dějinách“, což je názor, se kterým v nějaké formě bojuje každá generace.

Experti-samouci: Co z vás doopravdy dělá odborníka?  

Automaty jsou perfektní v tom, že ukazují, že už první generace her byla rychlá, chytlavá a návyková, je to ideální základ pro každého, koho zajímá design počítačových her.

Otázkou je – jak se vlastně stanete odborníkem, specialistou, expertem na arkádové automaty? Školy na to nejsou. Státní instituce se o to vůbec nezajímají. Z hlediska Technického muzea prakticky neexistují ani počítače, natož herní automaty. Takže je to technický obor anebo jenom lepší hobby? Kdo vlastně je expert a kdo není? Donedávna jste nemohli studovat počítačové hry – co povídám, v dobách, kdy jsem studoval já, byly počítačové hry téměř vulgární věc. Pokud jste je hráli v univerzitní počítačové laboratoři, mohli vás vyhodit a dokonce vám omezit přístup, když jste o nich mluvili na akademické půdě, reakce nebývaly pozitivní. Bad influence, řekl bych – a tento postoj stále ještě někde přetrvává.

Česká republika je dnes známá mimo jiné díky svým úspěšným hrám a herním vývojářům. Máme tu hodně úspěšných týmů – Warhorse, SCS Software, Amanitu, Bohemia Interactive, Madfinger Games, Cinemax, Geewu a v neposlední řadě Hyperbolic Magnetism, nedávno odkoupený Facebookem. To je ale jenom začátek, seznam českých vývojářů je dlouhý a impresivní.

Dnes se už vzdělávání v oboru počítačových her věnují i vysoké školy – matfyz, FEL, Západočeská univerzita – a také i střední školy. To, co je ale zajímavé, je fakt, že prakticky nikdo ze starší generace herních vývojářů nevystudoval školu jako herní vývojář, pokud tedy vůbec něco vystudoval. Spousta z nich má jenom střední vzdělání, případně jsou vzděláni v něčem úplně jiném, než jsou počítačové hry. Dostali se k něčemu, co vlastně ani nebylo „opravdovým oborem“ – a začali v tom pracovat.



 
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
93 čtenářů navrhlo autorovi prémii: 44.9Kč Prémie tohoto článku jsou již uzavřené, děkujeme za váš zájem.
Tento web používá k poskytování služeb soubory cookie.