SPC Gear SR300F V2 BK: podařená herní židle | Kapitola 2
Seznam kapitol
Recenze herní židle tu nebyla poměrně dlouho, asi tak dvě nebo tři století. Firma SPC Gear zásobuje hráče různými vynálezy a jedním z mnoha je židle pro všechny, kteří tráví u PC mládí, stáří, nebo vlasntě i celý život. Ach, jak krásně prožitý čas. Škoda, že někdy je nutno oblíbenou hru vypnout a podívat se i do světa živých.
Konstrukce
Jako první vám přijde dost velká a těžká krabice. Bohužel, v záchvatu konstruování jsem opomněl montáž dokumentovat, ale vězte, že se nijak neliší od běžných kancelářských nebo herních židlí. Veškeré instrumenty jsou kvalitně a zvlášť zabaleny, aby se neotřískaly a neztratily někde v hlubinách škatule. Máte základnu, na tu se nacvaknou kolečka, nosný píst se přišroubuje na sedák spolu s područkami. Pak stačí jen zasadit píst do základny, naroubovat opěrák, nasadit opěrky a krytky a šmytec. Sestavení je jednoduché a zvládne to i váš pes (o kočce se to říct nedá, ta se na to dívá ze skříně s opovržením).
Je třeba vyzdvihnout základnu (někdy jednoduše kříž), který je kovový a tudíž náležitě bytelný. I vnitřní konstrukce sedáku a opěráku je ocelová, takže by měla vydržet i divoké herní figury, kdy uživatel sedí na opěráku a vzpomíná na doby, kdy takto sedával na lavičce po cestě do školy. Celková nosnost je 120 kg. Pro ty největší z nás to není. A teď nemyslím jen nenažrané budulínky, ale i třeba stopadesátikilové strongmany. Rozměrná tělesná schránka se jednoduše do sesle nevejde. Konstrukce je uzpůsobená pro zcela průměrné občany do těch 190 cm a 120 kg, spíš méně, aby byla rezerva.
Dobrou vlastností je nastavitelný opěrák až do 170 stupňů, takže i menší šlofík se dá zařídit. Úhel se reguluje pákou na pravém boku a připomíná ruční brzdu, což pasuje k celkovému vzezření židle.
Ačkoli osobně příliš nechápu, proč mají všechny herní židle vzhled závodní automobilové sedačky, které jsou všechno možné, jen ne pohodlné. Výrobci by si měli vzít příklad spíš z nějakého GT, které je určené, aby denně sežralo stovky kilometrů dálnic, aniž by pilot pocítil nutkání strhnout volant do škarpy. Výsledkem by mohlo být bohatě polstrované masážní anatomicky tvarované křeslo. Samo sebou, že takové lehátka existují, jenom je člověk nesmí hledat v kolonce „herní židle“. To jen taková odbočka, zpátky k SPC.
Područky jsou výškově stavitelné v rozmezí sedmi centimetrů. Spodní hranice je spíš pro trpaslíčky. Hlavní nosník je ocelový a přišroubovaný ke spodku sedáku a po něm jezdí plastová loketní opěrka. Lépe řečeno, plastová je jen krycí část, samotná opěrka je trochu změkčená, ale uvítal bych klasické polstrování. Na dotek je to prostě moc tvrdé.
Píst je standardní plynový a dovolí cestovat nahoru dolu o sedm centimetrů. Přítomen je i houpací mechanismus s regulací tuhosti. Lze se tedy při zírání na oblíbené filmy kvalitně rozvalit a kolébat.
Co se mi velice líbí, je látkový prodyšný potah. Měl by být dostatečně prodyšný, aby v létě ty potoky měly kam odtékat. Zároveň se uživatel zvedne i bez odřezávání, což je doména koženkových a kožených potahů. O tradičním závodnickém vzhledu již řeč byla, sedák je vycpaný dostatečně, aniž by hýždě trpěly.
Boční vedení je prostorné a opřou se i záda širší než pravítko. Poslední součástí ke zlepšení pohodlí jsou dva polštáře, jeden pro hlavu a druhý pro bedra. Zatímco hlavovou opěrku jsem ponechal, bederní část jsem sundal, neboť mi příliš tlačila do zad a činila sezení nepohodlné, ačkoli není vycpaná kamením. A nakonec, sesle jezdí na pogumovaných kolečkách, a tak je možno ji užívat i bez dodatečné podložky.
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
