Weaponizace copyrightu aneb když se štít mění v sekyru
i Zdroj: PCTuning.cz
Hry Článek Weaponizace copyrightu aneb když se štít mění v sekyru

Weaponizace copyrightu aneb když se štít mění v sekyru | Kapitola 5

Michal Rybka

Michal Rybka

9. 11. 2019 16:00 22

Seznam kapitol

1. Weaponizace autorského práva 2. Ochranná vazba 3. Merch! 4. 21st Century... mouse 5. Pocit bezpečí a jistoty 6. Filmy v trezoru

O tom, že autorské právo je dobrý sluha, ale špatný pán, píšu opakovaně. Psal jsem i o tom, jak se využívá ve své útočné, weaponizované podobě, kdy neslouží k ochraně, ale jako zbraň. Pokud ale můžeme věřit Vulture, tak se Disney rozhodl upgradovat autorské právo doslova na strategickou zbraň.

Reklama

Obecně nemám rád kontrolovaný přístup k filmům, který se někdy opravdu ošklivě zvrhne, zvláště když dojde ke sporu mezi vydavatelem a režisérem. Co si budeme povídat, director's cut Aliens vypadá dost jinak a vypráví poněkud odlišný příběh než ta původní verze. To samé Blade Runner. Nedávno jsem se dozvěděl, že kritiky potopený Event Horizon (1997) od Paramountu vyšel dost brutálně sestříhaný a značná část materiálu skončila uložená někde ve skladu. Když se po čase ukázalo, že to přece jen je kultovní film, přišla na přetřes možnost udělat režisérskou verzi, což už ale nejde, protože natočený materiál ve skladu zdegradoval natolik, že je nepoužitelný. Je tedy dost možné, že jediní lidé, kteří kdy ten film viděli tak, jak byl zamýšlen, byli diváci během testovacího screeningu!

Právě odepření přístupu při vyvařování produktů je úplně to nejhorší. Mě o tom přesvědčila právě režisérská verze Aliens, kde se na začátku vynechaly scény vysvětlující důvod, proč se Ripleyová tak zoufale snaží zachránit Newt – je prostě hrozné, že papaláši bez znalosti storytellingu vystříhají to, co se podle jejich mínění nehodí! A pak, díky kontrole přístupu, dojde k tomu, že ani nevznikne verze, která by to koherentně vysvětlila a všichni si myslí, že režisér je trouba. Tohle se bohužel běžně děje u kontroverznějších věcí – a nic mě neděsí více než nůžky šíleného Mickeyho.

Ostatně článek z Vulture mluví o daleko horší teorii, proč Disney dělá to, co dělá: Disney totiž běžně chrlí remaky svých starších titulů – a aby mu vynášely více, stahuje originály z oběhu. Udělat remake je jednodušší a bezpečnější než riskovat s novým brandem, to se můžete ošklivě popálit, jak ukázal například John Carter (2012). První díl plánované trilogie se nejenom jmenoval opravdu divně, vůbec neasocioval nějaké dobrodružství na Marsu – ale hlavně byl příšerně drahý a přes opravdovou snahu na tom nakonec Disney projel zhruba 200 milionů USD a plánovanou trilogii zrušil.

Nuže – je daleko bezpečnější vzít něco, co funguje a udělat to znova, že ano? A nejlepší metoda, zdá se, je předělat to, co už máte a to staré prostě strčit do trezoru, abyste si nekonkurovali sami sobě. Vydavatelé chtějí vydělávat na novinkách – a sentiment je dobrý hlavně k tomu, aby přivedl lidi na nový díl série. Problém se týká hlavně povědomí o starých filmech, nezávislých kin a obecně děl, která patří už ke kulturnímu dědictví – ale na něm se nevydělává. Pokud ale starý kus odmítnete zapůjčit, máte volný sál pro ty nové!

Základem kritiky tohoto přístupu je to, že majitelé práv mohou znemožnit přístup ke starým dílům prostě proto, že jim to kazí obchod s těmi novými. Tím vzniká monokultura, průmyslová produkce – a někteří se domnívají, že tak vzniká i prostor pro faktickou cenzuru filmů. Nelíbí se vám, že se ve starých Alienech kouří? To lze v nové verzi napravit! Může se měnit jazyk, obsah, kultura – přebrušuje se původní dílo, mizí jeho historická hodnota a vzniká cenzurovaná verze. Nakonec může opravdu dojít k tomu, že i ve válečných filmech budou všichni běhat s vysílačkami, jak se pochechtával South Park.

Předchozí
Další
Reklama
Reklama

Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.

Reklama
Reklama