Internet mysteries, rozšířená realita a další podivnosti | Kapitola 4
Seznam kapitol
Pojem augmented reality (rozšířená realita) se používá většinou jenom ve velmi úzkém slova smyslu: U AR brýlí jako jsou Microsoft Hololens, které směšují virtuálno a realitu. Ve skutečnosti se realita a virtuálno mísí na síti už hodně dlouho – a to někdy s fascinujícími, jindy s děsivými výsledky.
Věc se má ale tak, že ten obsah sám je jenom začátek. Ve skutečnosti ta věc obsahuje náznaky, které vedou na ARG hru (doufejme), kterou popisuje Night Mind dále. Zahrnuje i hledání kešek v rámci geocachingu, zasílání fyzických předmětů a oboustrannou komunikaci, kdy přicházejí... fakt divné věci, jako například kufr plný hlíny a listí. Jindy dostanete popisy rituálu, který máte udělat (to opravdu nedoporučuji) anebo najdete v kešce flash disk, který obsahuje obrázky domů z Google Street View z adres, které se ozvaly a komunikují s Jackem.
Celé to má takový eskalující charakter, je to temnější a temnější a s postupem času osobnější a osobnější. Některé věci, ke kterým vyzývá druhá strana se podobají opravdovým rituálům tak, jak se o nich píše v knihách o magii – a to těm temným. Celé to laboruje na hraně, kdy si nejsem jistý, jestli to je hodně odvázaný a provokativní projekt, nebo se baví s někým, kdo si opravdu myslí, že provozuje magii anebo s někým, kdo je duševně nemocný a domnívá se, že je pod démonickým vlivem.
Celé je to tak trochu jako Exorcista, ale je to hodně osobní a dost to vstupuje do prostoru hráče, pokud tedy můžeme autorovi věřit a není to opravdu hodně elaborovaný horor. Tím, že o něm Night Mind vypráví jako o věci, která se mu stala, ale hodně maže hranici mezi skutečným a neskutečným. Dokonce k tomu udělal i video s purifikačním rituálem, což mě vážně neuklidnilo. Když přistoupíte na podobnou hru, vstupujete do myšlenkového světa toho, kdo vám ji vnucuje – a to nikdy nebývá dobře.
Existence hranice je docela důležitá. Únikové hry, pokud je neprovozují bezohlední jedinci, jsou bezpečná zkušenost, o které víte, že je fyzická, ale pod kontrolou. To samé Disneyland, který používá pokročilé triky, jako je například výtah maskovaný tak, že vypadá jako zvětšující se místnost. Je to strašidelné, ale je to kontrolované a vy víte, že to je kontrolované. Navíc je to někdy i technicky zajímavé.
Některé ARG projekty mi ale už úplně bezpečné nepřijdou. Což o to, i u nás se hrály věci jako LARP, které nemusí být úplně bezpečné, v 90. letech se ještě moc neřešilo, že se převléknete za mafiány a lítáte s atrapami zbraní po městě, ale dnes bych to už neriskoval. Navíc se objevují věci, u kterých je těžké říct, jestli je to hoax, úplná blbost anebo výtvor psychopata, který se snaží manipulovat ostatními a dovést je někam, kam chtějí – jako byl například „Tichý dům“ neboli „Modrá velryba“. Celé mi to hodně připomíná děj některých filmů, jako je například už zmíněný Nemesis Game, mě osobně nedává smysl, že by se někdo dobrovolně účastnil něčeho, co ho nakonec zabije a navíc „úkoly“ nejsou nic jiného než série sebepoškozování. Leč v roce 2017 to shrnulo Echo24, tak si to klidně přečtěte.
Takováto manipulace ale existuje, je založená na zpracovávání cíle. Je všudypřítomná a téměř každý týden o ní čtete – počínaje ženami, které se nechají přesvědčit, že vyplatí ze zajetí amerického vojáka, a konče lékařem, který se nechal přesvědčit k investici takovým způsobem, že nakonec ve vzteku zastřelil nigerijského konzula. Proto říkám, že je nebezpečné vstupovat do myšlenkového světa někoho, kdo vám něco vnucuje: Je to jenom otázka toho, čemu a v jaké míře věříte.
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
