#HCPP19: Opt-out aneb vystupte ze systému | Kapitola 4
Seznam kapitol
Ve dnech 4. 10. až 6. 10. se odehrál v pražské Paralelní Polis další ročník hackerského kongresu #HCPP19 s podtitulem Opt-out. Jak ale vystoupit z nevyžádaných služeb, které musíme poskytovat státu a stát je vnucuje nám?
Na kongresu padly i odvážnější anebo šílenější nápady – jak se to vezme. Přiznám se, že v mnoha případech mi přišly ty nápady exotické, nebo jim úplně nerozumím, ale budiž. První z těchto nápadů diskutoval excentrický matematik Mark Nadal a týká se ekonomického konceptu „světa po penězích“ – freeismu. Nadal sám sebe popsal „ani jako kapitalistu, ani socialistu“, rozebíral svůj koncept ve srovnání s těmi standardními. V podstatě jde o to, jak se obejít bez peněz úplně, jak ohodnotit statky, jak odměnit přínos lidí a jejich užitečnost. Jeho představa je založena na post-scarcity, tedy na světě, ve kterém je dostatek.
To nám může přijít šílené, ekonomika je přece založena na tom, že statky jsou vzácné! No, ty konvenční ano, ale v případě těch digitálních to neplatí – jedním chlebem celý svět nenakrmíte, ale jeden digitální film můžete streamovat do celého světa. Paradox, kdy kopírováním digitálního statku nepřicházíte o originál, je známý asi každému, kdo uvažoval o tom, jak v moderní době fungují autorská práva. Nuže, Nadal se zabývá tím, jak by mohla v podobném světě fungovat ekonomika „po penězích“ a konfrontuje to s běžnými představami.
Jiná, ještě zvláštnější vize, se týká představy změny právního systému na ekonomických principech. Srozumitelnější představu přinesl Luis Cuende, který vyšel ze smart kontraktů v blockchainu. Zjednodušeně řečeno vytvoří se smart kontrakt, který obsahuje jak odměnu v kryptoměnách, tak i podmínky, za kterých je kontrakt splněn. To, že je v blockchainu znamená, že je nezměnitelný – a pokud bude dodržen, vyplní se automaticky. Pokud dojde ke sporu o plnění, je možné podle jeho představ přizvat k řešení sporu komisi, která je rozhodne a bude odměněna za své rozhodnutí právě z kontraktu. Tento systém by podle něj měl zlevnit vedení sporů, ale pokud jsem to pochopil správně, jde hlavně obchodní spory.
Mnohem odvážnější byla představa ekonoma Robina Hansona, který navrhuje částečnou změnu právního systému. Nechce měnit celý systém, ale plánuje zavést cosi jako systém pojištění či zajištění formou voucherů. Pochopil jsem to tak, že každý člověk by měl mít kontrakt, který zajišťuje někdo jiný (anebo nějaká instituce). Pokud dotyčný spáchá trestný čin, platí se pokuta z voucheru anebo se naplní podstata jeho kontraktu. Podle Hansonovy představy by každý zločin mohl být řešitelný pokutou, ovšem kontrakt může obsahovat i nějaké další podmínky typu že když něco spácháte, půjdete sedět.
Podle něj to funguje jako pojištění: Když jste hodní, máte „levné pojištění“ a moc za něj neplatíte, pokud máte problémy se zákonem, váš kontrakt se zdražuje. A pokud se zdraží moc, změní se a půjdete třeba sedět. Pokud ale souhlasíte s omezeními své svobody, například s omezením svého pohybu či svobody své komunikace, kontrakt se opět zlevní. Právo by zajišťovali „lovci“ – bounty hunters, kteří by pronásledovali hříšníky a byli placeni z jejich kontraktů. V podstatě byt to mělo fungovat podobně jako pojištění, i když si to úplně nedovedu představit v praxi.
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
