#HCPP19: Opt-out aneb vystupte ze systému | Kapitola 2
Seznam kapitol
Ve dnech 4. 10. až 6. 10. se odehrál v pražské Paralelní Polis další ročník hackerského kongresu #HCPP19 s podtitulem Opt-out. Jak ale vystoupit z nevyžádaných služeb, které musíme poskytovat státu a stát je vnucuje nám?
Panelu se účastnili i Slováci. Juraj Bednár z bratislavské Paralelné Polis předvedl prostor, který se jim podařilo vybudovat. Tomáš Kanósz zase poreferoval o tom, jak se pracuje na košické Paralelné Polis – jak naplánovali virální kampaň, která měla zvednout zájem o kryptoměny. Smuggler mluvil o experimentálním berlínském prostoru TAZ, který je založený na kontejnerech. Ty jsou udělané tak, aby byly odolné proti odposlechům, ale také je možné je naložit a odvézt je pryč. To je, podle něj, nutnost, protože Německo nasazuje tajnou policii do každé organizace. Prostor TAZ má i svůj kontejner se záchodem, kde prý museli vyřešit nejenom jeho funkčnost, ale i možnost platit kryptoměnami za jeho použití.
Další Němec, Joerg Platzer, je zakladatelem legendárního baru Room 77, který byl první, „kde jste se mohli ožrat za bitcoiny“. Kolem něj vznikla bohatá komunita „lidí, kteří stále přicházeli a odcházeli, ale ti cool lidi nakonec zůstali“. Podnik funguje dodnes – a je podle Joeerge Platzera „finančákem tím nejvíc kontrolovaným barem v celém Německu“.
Velká část konference byla věnována otázkám svobody a migrace. Nick Middleton měl rozsáhlou přednášku o mikronárodech, „zemích, které neexistují“, tedy zemích, které mají jenom omezenou suverenitu anebo akceptaci z hlediska mezinárodního společenství, jako je například Somaliland, tedy severní část Somálska, které funguje už dlouho ve víceméně autonomním režimu. Jiným příkladem jsou teritoria v Austrálii, jako je Hutt River, oblast, která už před padesáti léty vyhlásila samostatnost kvůli tomu, že místní farmáři nesouhlasili s kvótami na obilí.
I dnes vznikají nové projekty, jako je projekt prvního soukromého města Liberstad v Norsku, které buduje Sondre Bjellas. Zakoupil tam farmu, kterou postupně proměňuje na město pro soukromé zájemce – a které má fungovat bez veřejných služeb, ovšem s respektováním norských zákonů. Přiznám se, že úplně nechápu, jak se to liší od jakéhokoliv města, které vzniklo v devatenáctém století na Divokém Západě, ale uvidíme, co z toho bude.
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
