Hlavní stránka Multimédia Hry a zábava Pozastavení se u police: Přežijí ti maličcí?
Pozastavení se u police: Přežijí ti maličcí?
autor: Michal Rybka , publikováno 31.8.2019
Pozastavení se u police: Přežijí ti maličcí?

Když jsem procházel sbírky, připadalo mi, že dlouhodobě nejlepší vyhlídky na přežití mají kapesní počítače. Běžely na klasické baterky, netopily, neměly zdroje, ve kterých by odcházely kondenzátory... Ale s příchodem nových baterií se ale vyhlídky hardwaru na přežití začínají radikálně měnit.


Pokud chcete dnes hrát staré hry například z Amigy 500 či 1200, je skoro jednodušší sáhnout po emulaci. Tu moderní počítače utáhnou, problém ale nastává v případě, že sáhnete po hrách využívajících akcelerátory, jako je Blizzard 1230. Tato karta využívala Motorolu 68030 na 50 MHz – a pokud si to pamatujete, šlo o rozšíření velmi neohrabané (rozšiřující slot Amigy se s tím nedal zavřít) a taky velice horké – procesor mířící chladičem směrem dolů se měl v zátěži tendenci připéct ke stolu. Emulovat tohle může být stále problém, provozovat to je taky problém – to nejlepší, co můžete udělat, je přestavět si Amigu do toweru a celé to pořádně ventilovat.

Jaká pohoda je vedle těchto přímotopů provozování kapesních počítačů! Osadíte tam moderní Eneloopy a můžete je provozovat týden. Pokud jsou mechanicky dobře stavěné, budou pravděpodobně stále ještě živé – Hewlett Packard 200LX (1994), ale klidně i Epson HX-20 (1982)! Pokud to pracuje s nízkým napětím a malými proudy, je velká šance, že to bude žít.  Podobné mašinky umírají většinou na mechanické selhání – velmi smutný případ kapesních počítačů Psion, které měly komplikovanou, ale zcela chatrnou konstrukci. Pokud se do toho nevylila alkalická baterka, je velká šance, že to pojede i po třiceti letech.

To jsem si myslel dlouho – a byl jsem přesvědčen o tom, že co platilo před lety, bude platit i dnes. Mobilním zařízením patří budoucnost, chce je každý, je jich spousta a nabízí nejen praktické funkce, ale také velký výkon pro hry. Je tedy logické, že bychom se měli při sbírání zaměřit na ně – na notebooky, kompaktní počítače, mobily a tablety. Pokud stále platí naše zkušenost, měly by tyto exponáty zůstat živé ještě velmi, velmi dlouho.

Moje pozorování tomu ale neodpovídá. Ve skutečnosti se zdá, že s těmito zařízeními čeká sběratele spousta nemilé zábavy. A začíná to už u prostého shánění!

Rozbíjí se to.

Zařízení, které lidi nosí s sebou, se rozbíjí. Padají, škrabou se, rozpadají se. Je relativně neobvyklé najít klasický počítač běžné velikosti, který by byl mechanicky poškozený – většinou je zažloutlý, zaprasený, plný prachu a v extrémním případě se stal obětí dětí, které na něj Kanagonem nalepily králíčky. Viděl jsem i kus otagovaný pájkou bastlila, ale jde o relativní vzácnosti.

Vzácností je naopak najít mobilní zařízení, které je v nedotčeném stavu. Občas se to poštěstí, někteří lidé jsou pečlivkové a jiní zase dali svůj poměrně nový  telefon do krabičky a zapomněli na něj. Většinou ale ne. Hodně zařízení naleznete buď rozbitých, nebo masivně opotřebovaných, poškrabaných – jak velký kontrast proti prezentacím, kde se ukazují dokonale nedotčené kusy! Jako sběratel musíte shánět buď tyto ukázkové kusy, nebo se musíte naučit vady maskovat. A to nebývá zrovna snadné.



 
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
83 čtenářů navrhlo autorovi prémii: 41.5Kč Prémie tohoto článku jsou již uzavřené, děkujeme za váš zájem.
Tento web používá k poskytování služeb soubory cookie.