Oculus Rift S: Do virtuální reality snadno a levněji | Kapitola 4
Seznam kapitol
První generace prostředků umožňujících přístup k virtuální realitě širokému publiku se pozvolna odebírá do důchodu a o své místo na výsluní se pere generace druhá. Jak se zadařilo týmu „otců zakladatelů“ z Oculusu s jejich novými brýlemi za čtrnáct tisíc? Přichází vám na mysl, zda ten nesmysl má konečně smysl?
Skáčeme, jezdíme, létáme
Jak se s touto VR vlastně žije? Inu to záleží. Nejsem žádným velkým vyznavačem pěchotního stylu boje. Ne že bych nehrál Wolfensteina, Dooma, nebo Maxe Paynea… ne že bych dodneška nemiloval Half-Life a jeho refresh Black Mesa… ale přesto, pěšák nejsem. Ač někteří hráči říkají, že současná interpretace VR a skoky v prostoru jsou vlastně docela v pohodě, tak mě to žádným velkým štěstím nenaplňuje. Jo, nainstaloval jsem si z našeho PCT Steamu Dooma a průbnul ho, ale nebavilo mě to. VR neVR. Ale závody a zejména pak letadla, to je jiná.
Letecký simulátor IL-2 BOX je virtuální realitě přizpůsoben a solidně optimalizován. S brýlemi na očích najednou vstoupíte do úplně jiného světa. Na monitoru dvaceticentimetrové křídlo se roztáhne do své několikametrové reálné délky. Z maličkého motoru se stane tunová bestie, které ty dva tisíce koníků lehce uvěříte. Jo a ty hory před vámi asi opravdu budou 50 km daleko. A podívejte se kolem sebe v kokpitu – všechny ty přepínače, páky a přístroje. A není ten reflexní zaměřovač opravdu reflexní? No jak s tímhle budete mířit? Držet a střílet ve virtuálním světě se „skutečným“ BFG 9000 je pouhým odvárkem ve srovnání byť jen s pohledem na podlahu Messerschmittu.
Rozlišení je pro komparativní letecké simulátory pořád nízké, navíc umocněné rozmazaným obrazem po stranách. Vždy tak budete znevýhodněni proti letcům na placatých monitorech. Další problém spočívá v rozhlížení a snaze sledovat prostor za vámi (kde nejčastěji číhá smrt, nebo jak my moderní logistici říkáme: Výzva). Jenže ouha… jak se podívat za sebe a nepustit se řízení? Docela těžko. Navíc tomu vůbec nenapomáhá zmíněné omezené FOV. Fandové do druhoválečné literatury najednou pochopí, co to znamená onen „vykroucený krk“, o němž psali snad všichni ti letci, kteří se za války dostatečně rozhlíželi a po válce v nich tak zůstal dostatek života pro psaní memoárů.
Co auta? To záleží. Hrál jsem si s milovaným Assetto Corsa (AC) a s Euro Truck simulátorem (ETS), obě aplikace VR nativně podporují a jeho aktivace a optimalizace je tedy jednoduchá a solidní. Ani AC ani ETS na vás sice nezapůsobí silným wow efektem, jakým dokáže zapůsobit jen stísněný kokpit v jinak nekonečném prostoru. Ale praktické použití je skvělé. Poznáte, co je to mít půl metru velké zrcátko v trucku. Bude se vám nádherně manévrovat i na relativně malém prostoru. Dokud se toho kolem vás hodně děje, tak se cítíte zcela IN a užíváte si prostor. Jenže o něco slabší bude zážitek na dálnici. Tam se totiž neděje relativně nic moc a vy se ploužíte něco mezi 80 – 90 km/h. Jasně, právě pro to „nic“ tyto hry hrajeme. V práci extrémní zátěž a vše se vám sype, doma sice štěstí, ale přesto zase zátěž… tak co se alespoň v tom virtuálním světě neodreagovat stylem: „Nemyslím vůbec na nic jen jedu rovně“. A právě v ETS jsem mnohem více než kdekoliv jinde vnímal ono omezené FOV. Právě kvůli němu obraz působil vlastně celkem nepřirozeně. Trošku jako byste řídili kamion v potápěcích brýlích. Jsem zvědavý na můj test Indexu a zvláště pak snad někdy i Pimaxu, ale tady to žádná sláva nebyla.
AC je ale zcela jiný příběh. Od prvních metrů bojujete o pozici. Neustále se pohybujete rychlostmi od 100 do 350 km/h, kde se i v reálném světě vaše FOV snižuje hluboce pod nabízených 110°. Navíc v závodních autech máte na hlavě přilbu, která výhledu také úplně nenapomáhá, takže to celé působí mnohem přirozenějším dojmem. Ta situace je vlastně docela zvláštní – v pohodičce a klídku kabiny kamionu, kde vás nic netíží a je vám vlastně všechno jedno, vás to FOV štve. A v AC, kde nemáte čas hluboce přemýšlet absolutně nad ničím si vlastně vůbec nevšimnete, že by nějaké omezení existovalo. Právě ze závodů jsem byl nadšený. Ale ne nadšený jako nadšený, ale nadšený jako NADŠENÝ! Pohyb hlavy v prostoru, vnímání výšky obrubníků na okruzích, vnímání vzdálenosti mezi vámi a soupeři, dokonce i podvědomé vnímání sil, které na vás působí. AC se stalo prvním titulem, kde jsem dokázal své výkony z monitoru posunout dále právě v tomto VR od Oculusu. Snad bych se dokonce nebál říci, že Oculus Rift S je svým způsobem lepší řešení než v současnosti mezi závodníky tolik populární trojice monitorů. Ale je mi jasné, že tato revoluční myšlenka nebude přijata všemi.
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
