Hlavní stránka Multimédia Hry a zábava Ne, hry stále nezpůsobují masakry
Ne, hry stále nezpůsobují masakry
autor: Michal Rybka , publikováno 11.8.2019
Ne, hry stále nezpůsobují masakry

Je to skutečně sisyfovská práce: Je jedno, jak dlouho mluvíte o tom, že hry nevedou k násilí, ale až se zase něco stane, tak s tím opět někdo přijde. Násilí plodí násilí. Násilné hry dělají z lidí násilníky. Co se ve hrách naučíš, při masakru v nákupním centru jako když najdeš. Znova a znova a znova.


Existence zatvrzelého zla se rozchází s tradiční představou pokání, porozumění podstatě svého zločinu a přijetí trestu. To je nutná podmínka pro rehabilitaci – jak praví Seneca, „kdo lituje svého činu, je téměř nevinen“ (Quem paenitet pecasse, paene est innocens.) I v katolicismu se setkáváme s představou, že odpuštění hříchu musí předcházet dokonalá lítost a vyznání se z hříchu. Co ale s těmi, kteří jsou hrdí na to, co udělali?

V rámci psychologizace se snažíme najít nějakou příčinu, něco, co zločince motivovalo, formovalo a dovedlo je to nakonec ke zločinu. Poukazuje se na to či na ono, na hry, na pravicovou či levicovou propagandu, jenomže problém je v tom, že na každého ten samý podnět působí různě. Řada lidí nechápe, že ten samý text, který jednoho vede k zavržení Hitlera nebo Stalina, může jiného inspirovat – čili nejde o ten text, ale o toho, kdo ho čte a zpracuje po svém. Že jádro zla je skutečně v člověku, ne v tom, co čte a na co se dívá. Zkrátka a dobře – že člověk není produktem okolností, ani maňásek ovládaný propagandou, že se o dobrém a zlém nakonec rozhoduje jen a jenom sám.

Bohužel je ale jednodušší hledat nějaký vnější faktor, „něco, co za to může“. Obvykle se to hledá na základě plytkých podobností, což vidíme dobře právě u her. Na někoho působí hry jako čisté zlo, hráči se tam navzájem masakrují – a protože to vypadá zle, pozorovatelé to považují za zlo.

Ne, hry stále nezpůsobují masakry

Vidí Atomic Bombermana a okamžitě je napadne, že to je simulátor vyhazování do vzduchu. Ale takhle to opravdu nefunguje! Je to velice povrchní a hloupá dedukce, bohužel je také velice častá. Jako žákovi mi podsouvali na Hudební výchově názor, že když nemám rád klasickou hudbu, budu zlým člověkem. No, Reinhard Heydrich byl z hudební rodiny a on sám klasickou hudbu miloval.



 
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
108 čtenářů navrhlo autorovi prémii: 50.8Kč Prémie tohoto článku jsou již uzavřené, děkujeme za váš zájem.
Tento web používá k poskytování služeb soubory cookie.