Hlavní stránka Multimédia Hry a zábava Rákosku na ně! Proč od sebe umělci opisují?
Rákosku na ně! Proč od sebe umělci opisují?
autor: Michal Rybka , publikováno 26.7.2019
Rákosku na ně! Proč od sebe umělci opisují?

Umělci od sebe opisují, inspirují se, přepracovávají se a remixují se. To se ale některým „vlastníkům práv“ nelíbí – a tak se rozhodli brutálním způsobem zasahovat i při využití zcela drobných částí jimi vlastněných děl. Stačí pár sekund hudby s úryvkem z jiné skladby a příjmy z kanálu s miliony odběratelů putují místo autora videa k Sony Music.


Ale víte co? Není nic zábavnějšího než křesťan, který se vzteká nad obrazy ze starého Egypta – Bible sama je z velké části vykradená z mytologie Egypta, Asýrie a Sumeru. Při pročítání Genesis narazíte na dobře dvanáct legend, které jsou prostě blatantně převzaté z cizích mytologií. Zahrada Eden, potopa? Sumerské legendy. Stvoření světa, cesta Josefa do Egypta, a dokonce i spor Mojžíše a faraona je z egyptské mytologie. Desatero přikázání? Zkrácená Negativní zpověď – když si ji přečtete, tak pochopíte, jakou máme kliku, že z toho seznamu zůstalo jen deset přikázání, protože kompletní seznam by asi nedal nikdo.

Svaté texty Blízkého východu ze sebe navzájem vycházely ve velkém rozsahu – prostě se inkorporovalo to, co přišlo autorům zajímavé, samozřejmě se to předělávalo, aby to nebylo tak nápadné. V hellénské době byly populární analogie, kdy se mystici pokoušeli „namapovat jedny bohy na druhé“ a při té příležitosti přenášeli věci z jedné mytologie na druhou, případně dělali fúze (například Hermes Trismegistos je takovou zvláštní fúzí egyptských, řeckých a koptských tradic).

Tento transfer má často velmi bizarní podobu. O Amenhotepu IV. (Achnatonovi) se tvrdí, že byl první monoteista, přitom jeho dílo má na rozdíl od polyteistických egyptských legend doslova nulový dopad na moderní monoteismy. Jeho Aton se ztratil v klasickém egyptském Horově / Reově kultu tak dokonale, že jediné, co by se mu mohlo v Bibli podobat, je všehovšudy zákaz uctívání Slunce.

A takhle to pokračuje dál a dál. Křesťanství si z judaismu v podstatě vzalo kompletní Starý zákon, a klidně si ho používá, ačkoliv mezi Starým a Novým najdeme velmi nápadný skok ve filozofii. Mohamed následně převzal křesťanské a židovské tradice a namíchal do toho arabské kmenové tradice, takže ty myšlenky se proměňují a cestují z jedné tradice do jiné. Mě osobně naopak zaráží, že přes zcela zjevný ideový transfer najdeme náboženskou nesnášelivost – nepochopitelný je například křesťanský antisemitismus a jeho nezřídka bizarní argumenty typu „Židi zabili Ježíše“ – pardon, ale po matce byl Ježíš Žid, takže z hlediska tradice to byl Žid.

Tohle není jev omezený jenom na západní filozofii, i ve východní najdeme neuvěřitelné fúze, například u Sómadévových příběhů najdeme jak buddhistickou, tak hinduistickou tradici – a ono vůbec, hinduismus je velmi pestrá koláž mnoha myšlenkových směrů. Šintoismus je opět fúzí japonských polyteistických tradic a buddhismu a tak dále.

Tím chci říct, že je NAPROSTO NORMÁLNÍ, že při tvorbě originálních děl, ať už jde o vědu, umění, náboženství a filozofii, vychází autor z děl starších autorů. Je běžné, že derivujete, že se inspirujete, přebíráte a proměňujete. Někdy je docela složité sledovat, jak díla putují historií a jak se postupně proměňují.



 
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
96 čtenářů navrhlo autorovi prémii: 44.8Kč Prémie tohoto článku jsou již uzavřené, děkujeme za váš zájem.
Tento web používá k poskytování služeb soubory cookie.