Vzestup Číny: výhra globalizace nad zdravým rozumem | Kapitola 4
Seznam kapitol
Vzestup Číny byl léta ukazován příznivci globalizace jako ohromný úspěch jejich teorií. Ve skutečnosti šlo o obří strategickou chybu, zhruba stejného formátu, jako když se starověký Řím rozhodl „outsourcovat“ svoji obranu najatým barbarům. Sami dnes a denně příspíváme k tomu, aby Čína sílila jako nikdy dřív.
Tomuto procesu se říká deindustrializace a moderními lidmi je považován za dobrý, protože oni průmysl nesnášejí. Problém je v tom, že ekologickou zátěž nesnižuje, pouze ji vozí tam, kde ji nevidíme. Nedávno jsem byl na diskusi, kde neinformovaní lidé tleskali Slovensku za to, že se po německém vzoru rozhodlo zpoplatnit plastové a kovové obaly – protože když zaplatíte Pfand, tak je samozřejmě problém vyřešen. Zvláště Zelení věří, že poplatky spasí svět.
Bohužel se ale neřeší ta další věc – totiž co se s odpadem potom děje. Recyklování plastů se dělalo převážně tak, že se to prostě slisovalo, zálohové, nezálohované – a poslalo se to do Číny, aby si to tam zrecyklovali. Ale Čína už znečištěné plasty nechce – a my je čistit neumíme, protože to by vyžadovalo průmysl a ten tady nikdo nechce. Recyklace je náročná, hlavně energeticky náročná – a to v pokročilé zelenostní ekonomice, kde cena energií jde kvůli dobrým pocitům nahoru, prostě udělat nejde. Takže děláme co? Vezmeme odpad a pošleme ho tam, kde ho ještě chtějí. Outsourcujeme své problémy, stejně jako s průmyslem.
Problém outsourcingu je v tom, že je výhodný jenom krátkodobě. Rád to popisuji jednoduchým příkladem: Představte si, že se ve svém bytě nechcete starat o zásobování spíže. Takže ji prodáte pracovitému Asiatovi, který si v ní zařídí večerku. On se stará o zásobování – a vy jste na tom vydělali! Problém je v tom, že od toho okamžiku nemáte vlastní spíž a budete za všechno platit – a on bude bohatnout, zatímco vy budete chudnout. Globalisty oslavovaný „vzestup třetího světa“ se odehrál na úkor většiny pokročilého světa.
Majitelé kočovných korporátních cirkusů na tom nezchudli – alespoň ne hned. Putovali po světě a hledali lid dost bídný, aby na něm vydělali. Nejprve v Japonsku, pak v Jižní Korei, pak v Číně a dnes je na řadě Malajsie a Vietnam. Problém je v tom, že tam nejsou hloupí a rychle pochopili, jak obchod funguje – a začali si budovat vlastní značky. Ve stejném pořadí se začaly objevovat jejich vlastní firmy a jejich vlastní produkce. A najednou už nejsou chudí a nevzdělaní, ale mají velké know how a drahé produkty.
Příkladem může být Huawei, která dnes cpe 15 miliard do vlastního výzkumu a vývoje – je to více než objem toho, co nakupují od USA. Huawei má 180 000 zaměstnanců, z toho 700 matematiků, 800 fyziků, 120 chemiků, 6000 dalších výzkumných pracovníků a 60 000 vývojových inženýrů. To je situace naprosto nesouměřitelná s počátkem 80. let – a je to dost daleko od představ starých ještě pár let, totiž že „my to budeme vymýšlet a oni to budou vyrábět“. Ne. Na produktech Apple je stále „Designed in California, made in China“, ale Čína si už navrhuje svoje vlastní telefony a nabízí mnohem víc za méně peněz.
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
