Rage 2: mariňák z Dooma ve světě Mad Maxe – a funguje to! | Kapitola 3
Seznam kapitol
Tak jsme se dočkali. Po osmi letech přichází Avalanche studios ve spolku s ID Software s druhým dílem postapokalyptické singleplayerovky Rage, brutální akční FPS hry s prvky RPG. Zbystřit by měli fanoušci devadesátek a pecek jako Doom a Mad Max, tato hra je totiž jejich perfektním průsečíkem. A výsledkem je šílená jízda, která stojí za to!
První díl naštval fanoušky této jinak výborné akce plytkým zakončením. Po zhlédnutí závěrečné animace jedničky mě napadlo jediné: „Proč kruci ta hra končí v polovině příběhu?“ Druhý díl vás naštěstí něčím podobným nenaštve. Konec je úplný a scénáristicky, řekl bych, poněkud překvapivý.
V čem je tedy háček? Je to naprosto jednoduché. Celá příběhová část hry se sestává z malé hrstky questů. Nečekejte žádné love story nebo tucty misí za každého ze zadavatelů. Plán druhého dílu je jasný – čtyři lidé se společně spolčí, aby zrealizovali projekt zvaný Dagger (Dýka). Těmi lidmi jste vy, dr. Kvasir, a staří známí – John Marshall a dcera Dana Hagara jménem Loosum. A nebýt vedlejších questů, za tři až čtyři hodiny není co řešit.
Upřímně se jedná o nejkratší RPG, které jsem kdy měl možnost hrát. A nepochybuji o tom, že by hoši z id Softu byli líní. Naopak, udělat velmi krátkou, přímou dějovou linku, kterou samotnou by hráč zdolal za tak krátkou dobu, byl nepochybně záměr. Vždyť sám bůh herního světa – stvořitel prvních 3D stříleček John Carmack – kdysi prohlásil: „Příběh ve hře je jako příběh v pornofilmu. Předpokládá se, že tam bude, ale není důležitý.“ ID Software se tímto výrokem při vývoji druhého dílu evidentně inspiroval. Rage 2 je typickým „tříáčkovým herním pornem“. Příběhu si sice moc neužijete, ale „uděláte se u něj dokonale“.
Jakmile totiž v kůži Rangera vyrazíte udělat první hlavní questy, což doporučuji, protože jejich plnění vám odemkne podstatné „Projects“ upgrady vaší postavy, začnou se vám během průjezdu pustinou objevovat na mapě otazníčky. Ty představují jakési body zájmu, tedy místa, ve kterých na vás čekají side questy. Těmi mapa vysloveně praská ve švech. Většina jich obsahuje truhly se surovinami, penězi, nebo komponenty k dalším upgradům.
Kromě hlavních a vedlejších questů si můžete zazávodit na okruhu nebo se závodníky, kteří se nahodile promenádují po mapě. Další minihrou je účast v arénových soubojích místní zvrácené televizní stanice, po jejichž splnění vyhrajete zlaťáky směnitelné za různé věci a bonusy. Nebo můžete jen tak kráčet krajinou a namátkou zabíjet skupinky zevlujících banditů.
Sem tam si zaskočíte do města pokecat s NPC, ale jen, když máte chuť. Za splnění questů jste totiž odměňováni vždy ihned po dokončení, pokec s NPC vám žádný bonus navíc nepřinese. NPC a data pady prostě mají dvě stejné funkce – zpřístupnit oblasti, které jste během průzkumu pustiny minuli a přiblížit více či méně důležité události tohoto univerza. Tady jsem si vzpomněl na nešťastný systém v Anthem, kde jste takřka po každé misi museli oběhnout NPCčka a pouze s nimi pokecat, abyste získali zkušenosti. Zbytečné pokecy akorát výrazně prodloužily herní dobu. To bylo fakt utrpení.
Protože jsem srdcem i duší průzkumník a už ve třetím Falloutu jsem rád bloudil pustinou a objevoval místa, od začátku jsem plnil jen vedlejší questy a ze svého rangera dělal stroj na zabíjení. Aplikace všemožných upgradů, na které se mrkneme v následující kapitole do podrobna, z vás totiž udělá doslova Supermana, který lítá bojištěm a hbitě a brutálně vraždí kohokoli, kdo mu zkříží cestu.
Po pustině se pohybujete s vozidly, které buď objevíte během průzkumu, nebo je máte k dispozici v garáži. Jakmile jsem odemknul Icarus, což je vznášedlo, už jsem se po mapě nechtěl pohybovat jinak. Pohodlně jsem vždy přímou čarou přeletěl tam, kam jsem potřeboval. A to bez zbytečných konfliktů a komplikací.
Celkem je k dispozici ve hře šestnáct vozidel různých tříd. Pustinu můžete brázdit s motorkami, v jeepech, s obchodním vozem, buldozerem, moster truckem nebo obrněným tankem. Se správným skillem vozidla nalezená v pustině můžete odvézt do města, za odměnu se vám zpřístupní v inventáři. Odtud si je pak můžete snadno kamkoli zavolat za směšných 10 dolarů. Samozřejmě mám na mysli herní měnu. Hra zatím žádnou formu poplatků neobsahuje (a doufejme, že ani nebude).
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
