ARMA III – Global Mobilization: zpátky za železnou oponu! | Kapitola 6
Seznam kapitol
Série ARMA již dlouhou dobu potřebovala nějaký impuls. Od vydání dosud posledního třetího dílu uběhlo již téměř šest let a my, věrní až fanatičtí fandové Flashpointu, netrpělivě čekáme na nalití nové horké krve do žil. Vývojáři vsadili na externisty. A rozhodně se to vyplatilo, díky nim znovu ožívají vzpomínky na původní Flashpoint!
Alfa a omega aneb design misí
Za pěchotu velmi dobré. Ty mise mají hlavu a patu. Střety v krajině či na okrajích měst působí dobrým dojmem. Boje v lesích jsou skvělé, naproti tomu boje přímo ve vesnicích nic moc. To je dané faktickým nevyužíváním budov, takže se s Dederony střetáváte čistě v ulicích a nemusíte se bát, že by někdo obsadil pár domečků a poslal vám do hlavy jednu skrz okno. Čest jediné výjimce, na kterou si vzpomínám.
Teď znovu udělám spoiler, který bych spíše doporučoval nečíst a příliš neprobírat v případné diskusi, protože je pro atmosféru zásadní (přeskočte na další odstavec): Vaši spolubojovníci nemohou zemřít. Jasně, hned v první misi jeden z nich díky skriptu zemře a vy dostanete za úkol převzít jeho protitankovou zbraň, ale to je tak všechno. Omylem jsem zaměnil jednoho vlastního za nepřítele a poslal jsem do něj asi 10 kulek. Nedělo se nic. Zvesela běhal kolem a nezmohl se ani na „Nicht schießen“. Nepřítel vaše kamarády také nezabije. Takže jediný, kdo může zemřít, jsou Dederoni a VY sami. Nehrozí tak, že by vaše jednotka měla jiné ztráty, než si usmysleli tvůrci. Tím podpoří část atmosféry, ale ubijí tím část jinou. V konečném důsledku jsou mise pěchoty vlastně docela jednoduché, protože vaši kamarádi si docela snadno poradí i bez vás. Na druhou stranu: Za mě je tohle lepší než opačný extrém, kdy celá tíha válečného konfliktu leží na bedrech jediného člověka, tedy vás. Paradoxně to nepůsobí nijak rušivě a nebýt mé záměny a střelby do vlastních řad, tak bych si tu nesmrtelnost za celou kampaň asi ani neuvědomil. Ta platí jen pro pěchotu, v tankových misích mohou zařvat všichni.
Velice se mi líbila mise se zatarasením cesty a následným přepadem konvoje, ale těch silných chvilek zažijete více. Pěchota je prostě fajn a design misí jako takový je příkladný a jistě vám některé mise nevymizí z hlavy nijak rychle.
Horší je to s tanky. Aby to mělo nějakou atmosféru, musíte si zakázat externí pohledy. Hra vás většinou nutí vjíždět do nepřátelského území bez jakéhokoliv průzkumu a podpory. V jedné z misí dokonce máte projet nepřítelem obsazenou vesnicí a překročit most. Jenže tanky bez podpory pěchoty by do této situace reálně vrhnul jen šílenec s tužkou. A tu by měl jen proto, aby si je mohl okamžitě po vyslovení rozkazu škrtnout ze stavu armády. Tank v obytné zástavbě bez podpory pěchoty = mrtvý tank. Do toho se nám motá jistá nedomodelovanost vašeho Leopardu. Z tanku buď koukáte poklopem, nebo periskopem s optikou. Jakmile vylezete z poklopu, zabije vás první nekňuba s flintou, který si vašeho tanku všimne (a to jsou asi tak všichni). Dokud jste uvnitř, tak se můžete na svět dívat jen pod různými úrovněmi zvětšení, což je ale dost hloupé, protože těžko navigujete v terénu. V reálu se z těchto tanků dá samozřejmě dívat ven i bez jakéhokoliv optického zkreslení přes opticky čistá pancéřová skla.
Aby toho nebylo málo, tak vám samozřejmě nepomohou chybějící detekční nástroje a tupost ostatních členů posádky (i posádek ostatních tanků). Střelec má úspěšnost zaměření nepřátelského vozidla tak 3:4, úspěšnost zaměření pěšáka tak 1:2. To pro vás znamená to, že vy sice jasně vidíte krásně vykreslené BVP, které se už už chystá odpálit vám v ústrety protitankovou raketu…jenže přestože mačkáte klávesu T jako idioti, střelec nereaguje. Přesednete si tedy do střelce, čímž zabijete atmosféru a než stihnete otočit kanon, tak vás zabije ono BVP. Pro boj s pěchotou je lepší rovnou sedět ve střelci. Tohle ale není ani tak kritika tohoto DLC, jako spíš celé ARMA III, která tanky doprasila takovým způsobem, že nejlepším bojem v tancích je v nich nebojovat. Přesto i tady jsem zažil na maličký okamžik perfektní záchvěv atmosféry při strážení samotné Železné opony (a to se ani nemuselo střílet). Vlastně to byl okamžik, o kterém jsem přesvědčený, že si jej budu pamatovat i za 10 let. Ale to byl okamžik. Zbytek mise (kterou jsem hrál asi 3 hodiny) stál za houby.
Celkově vzato tankové mise jsou na obtížnost Veteran de facto nehratelné, zatímco ty pěchotní podařené. U tanku jsem musel přejít na obtížnost Custom a slabošsky ukládat pozici skoro po každém ujetém metru. Uf.
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
