Trable se starými baterkami: Horor jako z Vetřelce! | Kapitola 2
Seznam kapitol
Vytahali jste baterky ze všech zařízení, která dlouhodobě nepoužíváte? Z dálkových ovladačů k odložené elektronice, z kalkulaček, z mobilních telefonů, které si nechávate někde v šuplíku jako rezervní? Měli byste! Jsou to docela nebezpečné věci, které vám mohou nemilosrdně zničit elektroniku. A to i v případě, že v ní jenom jsou a nic nedělají.
Klasicky vyteklý elektrolyt
Každý, kdo provozoval elektroniku za socialismu, zná vyteklé baterky. Naprosto běžná věc, z baterky, nejpravděpodobněji u kladného pólu, začne vytékat chlorid amonný a putuje ve směru gravitace. Pokud si vybavujete klasické socialistické kalkulačky, jako Tesla MR 610, tak si vybavíte zvláštní vaničku, která na baterkách tvořila takový klín. Pokud kalkulačku rozeberete, tak zjistíte, že je ve skutečnosti určena pro dvě knoflíkové baterky, pro ty byl určen výřez na spodku plošného spoje.
Najít v ČSSR knoflíkové baterky byl ale úkol hodný nalezení Yettiho, pamětníci tvrdí, že nějakou šanci jste měli možná v prodejnách pomůcek pro postižené, protože naslouchátka vyžadovala speciální baterie. Pokud chtěla Tesla udělat školní kalkulačku pro lidové vrstvy, muselo to fungovat na jednu ze dvou dostupných baterek, tedy formát AA anebo 9V baterii. Protože původní kalkulačka jela na 2× 1,5 V, volba padla na AA baterie.
Původní konstrukce byla plochá, ale „batoh“ pro AAčka z toho udělal pěstní klín jako od rané Motoroly. Box pro AA baterie přibyl pod displej – a byl oddělen od zbytku, což dovolovalo baterkám vytékat poměrně bezpečně. Vana, ve které byly drženy, byla oddělená od zbytku konstrukce a bylo tedy možné ji oddělit a vyměnit (alespoň teoreticky). Při normální poloze kalkulačky, tedy displejem nahoru, rovněž elektrolyt tekl směrem dolů, snižovala se tedy pravděpodobnost škody. Samozřejmě, pokud jste jako dítě pohodili kalkulačku do tašky bokem, displejem dolů a podobně – pak to nefungovalo. Jak jsem se ale opakovaně přesvědčil, řada výrobců – a to i západních – zpočátku počítala s tím, že baterky vytečou.
A alespoň ty socialistické vytékaly hojně a rády. Bylo jedno, kdy to má exspiraci, bylo jedno, jestli je používáte anebo ne, taková baterka byla prostě ruská ruleta. Když se po revoluci objevila ukazovátka s laserovou diodou, hrdě a za nemálo jsem si jedno koupil a vložil do něj nové baterky. O tři měsíce později bylo ukazovátko sežrané.
Tento typ baterek, zvláště starších, musí za každou cenu ven, a to tak rychle, jak to jenom jde. Po hororových zážitcích s baterkami, které se přibalovaly v Číně k levným produktům, jsem je přestal používat vůbec a přešel jsem zcela na nabíjecí články – pravděpodobnost přežití elektroniky se tím radikálně zvýšila. Dnes už to není tak strašné, alkalicko-manganové baterky mají lepší vlastnosti, ale není je snadné rozeznat od těch nejlevnějších, a proto se jim také vyhýbám. Nevytéká z nich elektrolyt, ale může z nich vyrůst „bílý květák“ – a ten taky nedělá konektorům dobře. U sbírkových kusů platí, že jsou sice méně nebezpečné, ale taky tam nemají co dělat.
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
