Trable se starými baterkami: Horor jako z Vetřelce! | Kapitola 4
Seznam kapitol
Vytahali jste baterky ze všech zařízení, která dlouhodobě nepoužíváte? Z dálkových ovladačů k odložené elektronice, z kalkulaček, z mobilních telefonů, které si nechávate někde v šuplíku jako rezervní? Měli byste! Jsou to docela nebezpečné věci, které vám mohou nemilosrdně zničit elektroniku. A to i v případě, že v ní jenom jsou a nic nedělají.
Jestli je něco opravdu děsivého, tak to jsou moderní Li–ion akumulátory. Věc se má tak, že si je obvykle vybíráte podle form factoru, ale netušíte, kdo to dělal a jak se to bude chovat. A rozdíly jsou mezi nimi obludné! U značkových firem, jako je například Nokia, Sony anebo Canon, máte prakticky jistotu, že 1) jejich baterky budou drahé jako blázen, ale 2) nezničí vám zařízení. I když jejich baterky stárnou, chovají se slušně a nenafukují se.
U náhradních neznačkových baterek takovou jistotu nemáte. Objevil jsem „značkový náhradní článek“ našeho populárního výrobce nabízejícího náhradní baterie, který se za polovinu používání nafoukl tak, že nešel vysunout ze šachty, zatímco originál o dvojnásobném stáří jde jak dovnitř, tak ven. Ten samý výrobce dodal náhradní akumulátor pro smartphone, ve kterém se nafoukl tak, že prostě nešel ven, pásku pro vytažení baterky jsem přetrhl (!) a baterku jsem musel vypáčit až nožem. Ta mrcha se prostě nafukovala uvnitř všemi směry a kompletně se tam zasekla.
Samozřejmě, ten problém se týká převážně strojů, které mají velmi přesné šachty pro baterky, což jsou typicky foťáky, telefony anebo kapesní počítače. U levného DVD přehrávače jsem objevil pozoruhodný hack, kdy výrobce vzal levnou baterku, do přístroje ji vlepil – ale ponechal nad ní prostor, do kterého mohla baterka expandovat. Vypadalo to trochu jako vanička pro barvu, kterou najdete v levných inkoustovkách, prostě se počítalo, že po dobu používání zařízení „to bude stačit“ a nakonec to stejně skončí ve šrotu.
Objevil jsem i případy, kdy je expanze baterky součástí jejího zabezpečení. V externích baterkách IBM jsem objevil zajímavou strukturu: Články leží vedle sebe v takovém vláčku – a pokud dojde k jejich expanzi, tak se to celé začne protahovat, až to nakonec sepne spínač, který je na boku od nich. Ten spínač elektronice řekne, že došlo k expanzi článků a ta to zřejmě celé odpojí. To je ale ten lepší případ.
Ve skutečnosti máme spousty špatných případů. Kauzu Samsung Galaxy Note7 znáte – snaha vyrobit za každou cenu baterii s co nejvyšší kapacitou je prostě nebezpečná. Zde šlo ale o neúmyslnou chybu konstrukce, která se pohybovala příliš na hraně technických možností. Mnoho výrobců ale dělá mnohem horší věci – naprosto klidně použijí levné baterky, které se nafukují a ignorují, že se nafukují. Externí poloznačkový „batůžek“ pro iPhone mi začal měnit tvar a telefon do něj nešlo zasunout – prostě proto, že baterka začla expandovat, trhat ho a dokonce mačkat i iPhone. Po rozebrání – prasácká, primitivní konstrukce, kde se prostě na expanzi nemyslelo!
Úplně nejhorší věcí jsou levné tablety. Tam výrobci neváhali nejen celé zařízení slepit, ale použili dokonce i displej jako nosnou část konstrukce. Místo toho, aby baterku nalepili na plášť, tak ji přikydli na displej patrně v domění, že pokud někdo zkroutí tablet tak, že by se baterka poškodila, tak mu u toho taky praskne displej, takže to je vlastně v pořádku, tak jako tak to nebude používat. Dnes je ale tyto baterky expandují a displeje doslova drtí, ty se prohýbají a praskají i s krycím sklem. Je extrémně obtížné baterku oddělit – lidi mi radí, že to musím celé nahřát. Bezva – ale jako jak? Ze strany baterky? Ze strany displeje? Aby se teplo dostalo k lepidlu, musím se doslova prohřát jedním anebo druhým. Otřesná prasárna!
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
